Podle statistik jsem ve skluzu. Průměrný věk prvorodiček je totiž dnes sedmadvacet let. A já nejenže nejsem matkou dvouletého dítěte, navíc se prohýbat pod těhotenským břichem ještě pár let neplánuji.
Rozhodla jsem se být starou matkou, a to navzdory apelům lékařů, že ideální věk pro první porod je kolem pětadvaceti let. A s tímhle rozhodnutím nejsem sama.
Na začátku 90. let rodily ženy poprvé v jedenadvaceti, dnes jsou o šest let starší. Podle některých prognóz by za nějakých deset let měly mít první dítě v pětatřiceti, což mnoho mých vrstevnic plánuje už teď.
K sečtení kamarádek, které si stihly pořídit potomka před třicítkou, mi stačí prsty jedné ruky. Válcují je bezdětné. Proč s těhotenstvím tak otálíme? Některé nemají správného partnera, jiné neslyší ještě tikot oněch pověstných biologických hodin, na dítě se necítí nebo čekají, až budou mít s partnerem to správné zázemí. Baví je práce, kterou dělají, chtějí cestovat, užívat si dobu, kdy jsou mladé a zodpovědné jen samy za sebe. Děti si prostě necháváme na „stará“ kolena. Co nás ale jako matky v pokročilém věku čeká?
Nicole Kidman se vlastní dcery dočkala ve 41 letech.
Hormonální smršť
Těhotenství po těle začneme vyžadovat ve chvíli, kdy jsou naše reprodukční orgány přibližně na půl cesty mezi schopností plodit děti a přechodem. Navíc kvůli letům užívání antikoncepce se akce dítě změní nejspíš v dlouhodobý bojový plán, na druhou stranu podle různých chytrých knih je žena po třicítce na vrcholu svých sexuálních sil, tak si alespoň užijeme nadmíru sexu.
I tak je tady velmi vysoká pravděpodobnost, že nám nakonec s otěhotněním budou muset pomoci lékaři. Ať přirozenou, či umělou cestou, jako prvorodičky po pětatřicítce se nevyhneme zvýšené péči, budeme muset absolvovat více vyšetření, testů, bedlivěji bude hlídaný i porod.
Samotné těhotenství však podle gynekologů starší ženy snášejí lépe, neřeší, že jim natékají nohy nebo jim břicho navždy zničí strie. (Je to logické, na letitém svetru také neřešíte čtyřicátý pucek, zatímco na novém vás ten první pěkně naštve.)
Co se týká postavy, metabolismus se kolem třicítky mění v líného lenochoda. Jestli se ženy normálně začínají v jídle hlídat, postarší těhulky by měly zapomenout na to, že teď (konečně) mohou jíst za dva. Zatímco dvaadvacetiletá maminka většinu kil nechá na porodním sále a zbytek „zmizí“ do pár týdnů, nám hrozí, že kila s námi splynou navždy, s výjimkou těch žen, které se po porodu začnou živit salátem a přestěhují se na měsíc do tělocvičny, či patří mezi šťastlivce, kterým genetika nedovolí nikdy přibrat.
Během těhotenství a po porodu si s námi užijí spoustu „zábavy“ i blízcí. Takovou hormonální smrští, kterou si prožijeme, se může pochlubit málokdo - nejdříve rozbouřené hormony v těhotenství, pak psychický rozklad v šestinedělí (starší rodičky prý častěji trpí poporodními depresemi) a pár let nato si z ordinace gynekologa odneseme první recept na hormonální substituci pro klimakterium.
Lucie Talmanová syna Nicolase porodila měsíc před čtyřicátými narozeninami.
Klub starých matek
S prvními kroky dítěte pochopíme, že mládí je opravdu v čoudu. Náš potomek bude mít rychlejší starty než sprinter Usain Bolt, ale bohužel rozhýbat klouby člověka, kterému táhne na čtyřicet, při pokusu o rychlý výstřel z lavičky dá dost práce. Navíc po pár metrech běhání se člověk víc zadýchává, ani reflexy už nejsou tak rychlé, je lepší preventivně nebezpečná místa v bytě oblepit a zatěsnit. To stejně automaticky uděláme předem, protože staré matky jsou úzkostlivější, víc přemýšlí nad tím, co všechno by se mohlo stát...
Zainvestovat budeme muset nejspíš i do nových brýlí nablízko, abychom dobře viděly na písmenka při večerním čtení pohádek.
Ve chvíli, kdy syn či dcera nastoupí do první třídy, bude nám minimálně jedenačtyřicet let. Vyprávěl mi třicetiletý kamarád, který se narodil v maminčiných čtyřiatřiceti, že si jeho spolužáci na základní škole mysleli, že ho vyzvedává babička.
Naštěstí pro nás za takových deset dvanáct let budou naopak třicetileté maminky výjimkou a před školou budeme potkávat vrstevnice, na kterých bude stejně jako na nás znát, jak nemilosrdně funguje zemská přitažlivost - povolují se svaly na rukách (při odjezdu na tábory proto dětem příliš horlivě nemávejte), obličej zdobí pytle pod očima, pleť „papírovatí“, vlasy chytají stříbrný melír.
I zdraví zlobí víc než dříve, bolí záda, klouby... Pokud máte v plánu získat v budoucnu titul Nejkrásnější maminka, naplánujte si porod nejpozději do čtyřiadvaceti. Jinak třídní schůzky budou ideálním místem na předávání tipů na doktory, rady, jak se zbavit křečových žil, či diskusí na téma, které protivráskové krémy fungují.
Při odpoledním učení s potomkem nás zase překvapí, kolik jsme toho zapomněly, kolik se toho změnilo. Přece jen jsme lavice základní školy opustily před skoro třiceti lety, a kdo z nás po tolika letech z hlavy vysype druhy vedlejších vět? Ještě štěstí, že děti starších matek bývají nadprůměrně inteligentní (což zase bývá vykoupeno jejich hyperaktivitou), a tak doučovat mohou spíš ony nás.
Mít dítě v pozdějším věku je výhodou, pokud jste na základce neměla mezi učiteli nejlepší pověst a dáváte své potomky na stejnou školu. Na paní učitelku, která by si vybavila: „Nebyla maminka za svobodna Dvořáčková?!“, tam nenarazí. Bude už pár let v důchodu.
Céline Dion. První syn se jí narodil ve dvaatřiceti, nyní ve dvaačtyřiceti čeká po umělém oplodnění dvojčata.
Babičkou v sedmdesáti
V době, kdy bude moje dítě bojovat v tanečních s waltzem, oslavím padesátku. Při jeho maturitě mi bude nejméně čtyřiapadesát. Vzhledem k tomu, že jsem si v posledních letech běhání kolem dětí a rodiny užila víc než dost, nejspíš moje kyčelní klouby budou volat po kovové náhradě.
Starou matku nejspíš mé děti ocení obzvlášť v pubertě. S věkem totiž slábne paměť. Jestli mu v šest večer nakážete, aby v deset bylo doma, nejspíš za dvě hodiny si nebudete jisté, kdy že se má vrátit. Nebo že vůbec odešlo. O pár let později rozhodně nevydržíte čekat do dvou ráno, než se vrátí z diskotéky, protože nejdéle v jedenáct večer usnete. Naopak díky stařecké nespavosti zase vychytáte jeho návraty z tahů kolem páté ráno...
Jestli si dnešní rodiče stěžují, že nerozumí řeči a technickým vymoženostem svých dětí, my budeme úplně mimo mísu. Generační propast bude tak veliká, že si nikdy nebudeme moct hrát na kamarády svých dětí.
E-book pro ženy zdarmaSnažíte se o miminko? Stáhněte si průvodce Ze snažilky maminkou na eMimino.cz. |
Na druhou stranu, jak nám naši prarodiče plno věcí shovívavě dovolili, tak se budeme chovat my k svým dětem. A pokud se naše děti vydají v plánování rodiny v našich stopách, budeme jednou babičkami nejdřív v sedmdesáti. Má to jednu výhodu, hlídat vnoučata nám v tomhle věku z bezpečnostních důvodů nejspíš nikdo nedovolí. Možná, že v té době se kromě novorozence už budou muset starat i o nás...
I když jako staré matky budeme muset jednou překonávat víc překážek než ty mladé, má rodičovství v tomhle věku něco do sebe. Dětem nebudeme jednou vyčítat, že jste si kvůli nim neužily mládí. Udržíme se dlouho fit a nebudeme muset trávit čas luštěním křížovek, aby nám mozek neochromil Alzheimer. Nemusíme řešit, jak si užít znovu nabytou svobodu ve zralém věku. Budeme mít totiž o zábavu postaráno až do důchodu. Vlastně pořídit si dítě po pětatřiceti je ten nejlepší recept na aktivní stáří.
