Gustáv Husák se narodil v Dúbravce u Bratislavy, dnes jedné z bratislavských čtvrtí, v dělnické rodině jako nejmladší ze tří dětí. Vystudoval práva a živil se jako advokátní koncipient. Již před válkou patřil k předním slovenským levicovým intelektuálům, přispíval například do levicově zaměřené revue DAV. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933.
Za války se aktivně odboje neúčastnil. Komunističtí odbojáři, kteří na rozdíl od něj proti fašismu aktivně vystupovali, ale byli postupně zatýkáni a strana měla náhle nouzi o lidi. V roce 1943 se tak Husák dostal do ilegálního vedení komunistické strany a mezi organizátory Slovenského národního povstání (SNP).
V 50. letech byl ve vykonstruovaném procesu obviněn z buržoazního nacionalismu a odsouzen na doživotí. Ve vězení strávil téměř 10 let. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn z vězení a roku 1963 rehabilitován. Podle některých historiků byl jedním z mála, koho brutální metody komunistických vyšetřovatelů nezlomily - mučením vynucená přiznání později vždy odvolal.
Po návratu z vězení pracoval v pozemních stavbách a Ústavu státu a práva. Během takzvaného Pražského jara v roce 1968 vystupoval nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.
V dubnu 1969 se dostal na vrchol mocenské pyramidy a stal se prvním tajemníkem strany.
Vzestup na politický vrchol pak završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987, kdy funkci generálního tajemníka ústředního výboru KSČ přenechal Miloši Jakešovi, ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě.
V prosinci 1989 ale musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a „nepřítele socialistického zřízení“ Václava Havla. V únoru 1990 se Husáka zřekli i komunisté a ze strany, kterou mnoho let vedl, byl vyloučen. Zemřel 18. listopadu 1991 ve věku 78 let.
Osmý československý prezident byl dvakrát ženatý. S první manželkou Magdou Lokvencovou měl syny Vladimíra a Jána. Jeho druhá žena, novinářka a překladatelka Viera Millerová, zahynula v roce 1977 při leteckém neštěstí u Bratislavy.
