Tu pověst zná každý obyvatel Vysokého Mýta. Pro neznalé rychlokurz, jak místní přišli k přízvisku kujebáci. Do města přijede se zpožděním panovník. Konšelé hostinu mezitím snědí a osoba jménem Kujeba králi řekne, že na nejlepších kouscích si již pochutnali místní. Podle prostořeké osoby, která vše vyzradila, je panovník osloví: I vy jedni Kujebáci.
Tím, čím měl být panovník uctěn a co na slavnostní tabuli chybělo, byli pstruzi. Vývozní artikl a chlouba Vysokého Mýta po několik století.
„Vysokomýtští pstruzi – to byl pojem už od středověku. Dodávali se na stoly českých králů a královen, protože to bylo věnné město,“ vysvětlil ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek, který je podepsán pod novou knihou Duhový poklad z Loučné aneb Sláva pstruhů vysokomýtských, která je nyní k dostání v knihkupectvích a v muzeu.
Řeka Loučná, v níž se pstruzi proháněli, v úseku od Tisové po Zámrsk patřila městu, jež se o ni staralo. V 19. století byla rozdělena na šest úseků. Ty město pronajalo nejčastěji mlynářům, kteří měli své mlýny na Loučné.
Mezi nejznámější rybáře, kteří do Vysokého Mýta za úlovky jezdili, patřil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „Málo se o něm ví, že to byl vášnivý rybář. Když jel s rodinou někam na dovolenou, vždycky byl v tom místě pstruhový revír. Našli bychom ho nejen v Mýtě, ale i v Potštejně nebo Klášterci,“ řekl Junek.
Werich si terén očíhl, když si jel koupit auto
V době první republiky vzniká rybářský spolek. Úsek už tedy nezarybňují mlynáři, ale právě nové sdružení. Do Vysokého Mýta jezdil rybařit Jan Werich, který zde prokazatelně pobýval v roce 1934. Historici jsou přesvědčeni, že sem zajížděl už dříve.
„Už v roce 1932 si koupil auto od místního karosáře Sodomky, takže předpokládáme, že si to zde už takříkajíc očíhl,“ řekl Junek s tím, že slavná polovina dvojice V+W sem jezdila „tiše bláznit“ s výjimkou války až do 60. let. Ostatně to byl právě Werich, který se zpěvákem Rudolfem Cortésem uspořádal hudební pásmo, jehož výtěžek šel na vybudování sádek, kde jsou rybáři dodnes.
Mezi rybáře, kteří si revír Loučné oblíbili, patřil i lékař Karel Pirk. „Rodina tady má kořeny a zajížděla sem. Zmíněný rybář byl dědečkem kardiologa z IKEM,“ řekl Junek.
Rybařit na Loučnou přijížděli také zpravodajci všech významných tajných služeb, a to jak sovětské, tak americké i britské. S výjimkou Gustava Husáka a Václava Havla vysokomýtské pstruhy konzumovali všichni českoslovenští prezidenti. Poté se do popředí dostalo rybářství v Litomyšli a také sádky v Nedošíně.
Loučná od Litomyšle po Zámrsk je dodnes pstruhovým revírem. V těchto místech řeka nikdy nebyla regulovaná. Meandruje loukami a voda není stojatá.
„Loučná je obohacována nejen vodou z přítoků, ale také ze spodních pramenů, které ji ochlazují. I v horkém létě si udržuje teplotu kolem 15 stupňů. O pstruhovi se ví, že je to ryba horských a podhorských toků. To o naší řece říci nemůžeme, ale tím, jak do ní prameny dodávají studenou vodu, to je pro pstruha nesmírně důležité a dělá to z Loučné vyhlášené pstruhové pásmo,“ objasnil Junek.
