Absolvent ČVUT začal podnikat začátkem 90. let, kdy založil a později výhodně prodal počítačovou firmu Vikomt. Poté se stal spoluzakladatelem finanční skupiny Motoinvest, která v polovině 90. let zahájila nepřátelské převzetí privatizačních fondů bank. Pod heslem "Drobní akcionáři, plačte" nabádal akcionáře k prodeji svých podílů v bankách. Zahájil tak třetí vlnu kuponové privatizace, v níž se fondy narychlo snažily získat rozhodující ve spravovaných společnostech.
Prostřednictvím Motoinvestu ovládl významné podíly v deseti investičních fondech a několika bankách včetně Agrobanky a Plzeňské banky. Po pádu Agrobanky v roce 1996 se Tykač postupně stahoval z dohledu médií, o rok později ukončil činnost Motoinvestu.
Tykačovo jméno je spojováno s kauzou vytunelovaných CS Fondů, v kterých přišli akcionáři o více než miliardu korun. Policie jej kvůli tomu v roce 2006 obvinila, žalobce ale nakonec stíhání zastavil. V roce 2013 bylo stíhání obnoveno.
Tykač koupil poloviční podíl v Mostecké uhelné společnosti (dnes společnost Czech Coal) v roce 2006 za zhruba deset miliard korun. O tři roky později ovládl těžební firmu s doly na Mostecku celou. Část podílu však přenechal svému kamarádovi z dob Motoinvestu Janu Dienstlovi.
Po převzetí dolů začal Tykač tvrdou cenovou válku o uhlí s teplárnami a ČEZ. I díky tomu si vysloužil pověst agresivního a neústupného soupeře. Spor s ČEZ skončil v polovině března 2013 uzavřením dlouhodobé smlouvy na dodávky hnědého uhlí.
V roce 2013 Tykač prodal část skupiny Janu Dienstlovi a Tomáši Fohlerovi, dosavadnímu řediteli Czech Coal. Konkrétně šlo o prodej společnosti Litvínovská uhelná, která ovládá Důl ČSA a zásobuje uhlím velkou část tuzemských tepláren.
