2. měsíc
Na lékařské prohlídce po měsíci Moniku zajímá, jak dopadl její ultrazvuk srdce: „V rodině máme vady, takže je to pro mě velmi důležité.“ Lékařka potvrzuje, že zatím je vše v pořádku, ale pouze zhruba z padeásti procent, které jsou na ultrazvuku viditelné. Vlivem vysoké obezity srdce vězí v silném tukovém obalu, přes který není možné ultrazvukem vyšetřit celé srdce.
Monika přiznává, že vynechává dopolední svačinu a při obědě nedojídá celou přílohu. Lékařka jí postup schvaluje, protože přejídání také není vhodná cesta. Současně zmiňuje, že není schopná dodržet domluvené množství pohybu. Na další dva měsíce do příští kontroly má před sebou o to větší úkol – dále zintenzivňovat a prodlužovat pohyb venku a ideálně se dostat až na hodinu denně.
Hubnoucí příběh mladé maminky Moniky otevírá také hlubší témata. V deseti letech šla společně se sourozenci na rok do dětského domova. Odtud si je později vzal otec se strýcem, ale Monika přes všechny peripetie chtěla být s matkou. Ta ovšem zanedlouho zemřela na selhání srdce, byla to právě Monika, kdo ji našel mrtvou.
Ve 14 letech to pro ni byl obrovský šok a náročné období, které ale dále pokračovalo také úmrtím jejího strýce, který se o ni měl starat, a Monika putovala do Klokánku. Životní zkoušky se pokusila řešit spolykáním prášků, což mělo za následek hospitalizaci na psychiatrii, kde se Monika setkala s rozmanitým spektrem psychických onemocnění včetně anorexie a bulimie. Po propuštění z léčby se tedy rozhodla zhubnout a za pět měsíců shodila 40 kilo. Za rok ale bylo vše zpátky.
Monika je v kontaktu také s psycholožkou, protože nedokáže dodržovat svůj plán, což ji velmi mrzí. Vynechává večeře a někdy i obědy, výrazně se ale polepšila s pohybem a zhubla už dvanáct a půl kila. Monika na sebe ale klade příliš vysoké nároky a to, že nedokáže plnit redukční plán na sto procent, ji psychicky vyčerpává. Přiznává, že k jídlu má negativní vztah a musí se k němu abnormálně nutit.
S pohybem si rozumí lépe, chodí deset i jedenáct kilometrů denně, už si zase zaváže tkaničky bez sezení a zadýchání a pozoruje první pokroky. „Je to lepší ve všem, lépe se mi dýchá, břicho se mi stahuje, fyzička je úplně jiná.“ Monika hubne a zmenšují se i její obvody. „Ještě chvilku a metr mi bude akorát,“ raduje se.
3. měsíc
Monika hubne a psychicky se cítí lépe. Lékařka Dita Pichlerová ale úplně spokojená není. „Zatím nehubnete tak, jak bychom si přáli. Úbytek jde hlavně z vody a dokonce vám odešel sval. Krevní testy jsou ale pozitivní, hladina cukru je v normě a klesá i kyselina močová.“
Monika se tedy obejde bez léků na úpravu diabetu, což ji velmi těší. Úbytek svalové hmoty je zapříčiněný počátečním nízkým příjmem bílkovin, na tom tedy musí Monika do budoucna více zapracovat.
