Mio Alpha je bezdrátový snímač tepu v podobě hodinek. Měří tep pomocí snímání změn intenzity světla odraženého od vaší ruky, které se mění v závislosti na proudění krve ve vašich žilách. Světlo je vyzařováno dvěma vysocesvítivými LED diodami a snímáno optickým čipem, je
hož údaje dále vyhodnocuje procesor, který odfiltrovává rušivé změny, jako otřesy při pohybu vaší ruky i celého těla. Mio Alpha lze používat i samostatně, ale jeho hlavní funkcí je zprostředkovat informace o tepu zařízení vybaveným Bluetooth Smart 4.0.
Na pohled
Do mých rukou se Mio Alpha dostaly v originálním balení - papírová kostka, u které jsem dlouho nevěděl, jak ji vůbec rozbalit.
Na první pohled zaujme pásek hodinek, který je z jednoho kusu gumy a tvoří jednolitou kostru hodinek. Do něj jsou upevněny veškeré ostatní prvky hodinek jako pouzdro hodinek, indikační LED, svrchní černá gumová část řemínku a také tři jazýčky přezky. Na spodní straně pouzdra hodinek pak najdeme to nejdůležitější, dvě vysoce svítivé LED a mezi nimi snímač a také čtyři kulaté pozlacené plošky pro připojení konektoru.
K hodinkám je dodáván USB dock, který slouží k nabíjení hodinek a pravděpodobně i k servisním účelům. Žádná data si z hodinek totiž nestáhnete. Uchycení hodinek v docku je magnetické obdobně jako u Apple zařízení. Uchycení je velice přesné i pevné. Dock má velmi krátký USB kabel - cca 3 centimetry, takže je k němu třeba ještě jeden extra prodlužovací USB kabel. V nouzi se dá využít opravdu pevného uchycení hodinek v docku a zapojit ho přímo do USB portu v PC a nechat hodinky na káblíku viset. Jejich váha by mu neměla ublížit, ovšem často bych to nedělal.
Levnější alternativa Mio LinkMusím přiznat, že z náramku Mio Link jsem byl doslova nadšený. Oproti testovanému Mio Alpha sice nenabízí displej, který by zobrazil aktuální hodnotu tepové frekvence a musíte si vystačit jen s barevnou diodou, ale i to je stále více, než nabízejí hrudní pásy.   Mio Link se dokáže spojit s vaším sporttesterem nebo mobilním telefonem nejen přes Bluetooth 4.0 Smart (LE), ale i přes stále rozšířené ANT+. Nebyl problém ani s jedním. Otestoval jsem spojení se sporttesterem Garmin Forerunner 220 (ANT+), Garmin Vivofit (ANT+), Windows Phone (Bluetooth) a Suunto Ambit3 (Bluetooth), ve všech případech to proběhlo zcela hladce a bez problémů. Naměřené hodnoty byly přesné a odpovídaly hodnotám z hrudního pásu, se kterým jsem prováděl porovnání (mimochodem stejný optický senzor, který vyvinula přímo společnost Mio, používá například ve svém sporttesteru Micoach i Adidas). Osvědčilo se mi mít náramek hodně utažený a nejlépe na stejné ruce jako sporttester. Jinak se mi sem tam stalo, že se spojení jednou za čas na pár vteřin přerušilo. Na náramku oceňuji především pohodlí. S hrudním pásem dlouhodobě neběhám, neboť o něm při běhu tak nějak pořád vím a svíravým pocitem na hrudníku narušuje můj pocit svobody, kvůli kterému běhám. Toto s Mio Link úplně odpadlo a já mohu sledovat, jak při sportu pracuje moje srdce, bez jakéhokoliv rušivého elementu. Cena 2 750 korun je sice mnohem vyšší než za běžný hrudní pás, to pohodlí za to však podle mě stojí. Filip Marvan |
Jak na ně
Hodinky nejsou určeny primárně pro zaznamenávání vašich tréninkových dávek, jsou spíše prostředkem pro jiné zařízení, které tyto informace dokáže zpracovat (podobně jako klasický hrudní pás). Displej se základními informacemi je tu spíše jako bonus, stejně jako možnost si zaznamenat délku tréninku, ovšem nic jiného než výše popsané informace o posledním tréninku nečekejte. Žádné logy, žádné grafy.
S ergonomií ovládání si výrobce příliš hlavu nelámal, proto nám k obsluze musí postačit dvě tlačítka, i když to tak při prvním pohledu na popisky na displeji nevypadá. Bez návodu jsem hledal, jak zmáčknout horní a pak dolní polovinu tlačítka, a až na několikátý pokus jsem je stiskl uprostřed. Hlavně ze začátku je celkem nepříjemná proměnná funkcionalita tlačítek. Člověk musí občas dlouho vzpomínat, co vlastně v “tomto” režimu “toto” tlačítko zrovna udělá, proto nebylo výjimkou, že jsem si místo zobrazení tepu zastavil stopky a podobně. Zvlášť při delším tréninku už je to pro mozek celkem náročný úkol.
Základním režimem hodinek je čas, ve kterém si můžete prohlédnout také hodnoty svého posledního tréninku. Stačí krátce stisknout levé tlačítko a zjistíte čas trvání tréninku, průměrný tep a čas strávený v tepové zóně.
SpecifikaceMio Alpha Displej: Ano Mio Link Displej: Ne |
Druhým a zajímavějším režimem je snímání tepu. K hodinkám vám přibude možnost přepnout na zobrazení hodnot srdečního tepu a stopky. Ty můžete spustit jak při aktivním displeji stopek, tak při zobrazování tepu. Ukončení tréninku a tím i resetování stopek je možné pouze ukončením režimu snímání srdečního tepu.
Indikační LED pod displejem vás bude v průběhu tréninku při zapnutých stopkách informovat o tom, zda se pohybujete ve vámi nastavené tepové zóně. Pokud se pohybujete ve vámi nastaveném rozmezí, bliká LED zeleně. Ovšem když se váš tep sníží pod její hranici, informační led bude blikat modře a hodinky každých deset vteřin zapípají. Jestliže se váš tep sníží opravdu hodně a bude více jak o 10 tepů pod touto hranicí, problikne LED modře dvakrát rychle za sebou a i pípnutí bude dvojité. V případě, že trénink trochu napálíte a tepovka přeskočí horní hranici, budou vás o tom hodinky informovat červeným blikáním LED a pípáním, tentokrát trochu vyšším tónem než u nízkých tepů. Stejně jako u dolních tepů se i zde indikace při překročení horní hranice o více jak deset tepů zdvojí.
Připojen!
Zatímco model bez displeje Mio Link se umí připojit jak k zařízením s Bluetooth Smart 4.0, tak i s ANT+, Mio Alpha umí pouze Bluetooth Smart 4.0. Měl jsem velké problémy sehnat zařízení, které by bylo kompatibilní. Prakticky se jedná pouze o iPhone4 a vyšší, iPad 3 a vyšší a pak poslední modely mobilů s Androidem, které ovšem musí mít Android alespoň verze 4.3.
Mně se naskytla možnost otestovat propojení s iPhonem 5S. Připojení se trochu liší od standardního připojování Bluetooth zařízení (BT). Prvně je potřeba přepnout Mio Alpha do režimu snímání tepu, pak zapnout BT ve vašem zařízení, otevřít aplikaci, ke které chcete Mio Alpha připojit, a teprve v ní samotné připojení realizovat. Pak už stačí pouze vyhledat Mio Alpha, potvrdit a okamžitě vám naskočí aktuální tep v aplikaci. Není třeba v hodinkách nic jiného nastavovat, není třeba spouštět stopky, zkrátka vůbec nic.
V terénu
Jak už jsem zmínil, ovládání není zrovna intuitivní a občas se mi zadařilo spustit či nastavit něco jiného, než jsem chtěl. Ovšem pokud budete Mio Alpha používat k jeho primárnímu účelu, tedy jako snímač tepu pro váš mobil, na tento problém nenarazíte.
Snímání tepu je po několika minutách velice precizní. Porovnával jsem ho se svým lety prověřeným hrudním pásem Timex a po prvním kilometru se jednalo o odchylky maximálně v jednotkách tepů za minutu. Pokud jsem běžel konstantně, většinou se lišily maximálně o dva tepy za minutu. Problémem byl pouze první kilometr, kdy se mi při každém druhém tréninku stalo, že hodnota byla ++buď o cca třetinu vyšší, nebo naopak o třetinu nižší. Jelikož ale nároky na baterku nejsou nijak vysoké, není problém si spustit režim snímání tepu třeba hodinu před tréninkem a pak nedochází k žádným problémům.
Pohodlnost nošení je na vysoké úrovni. Přesto že hodinky musí být na ruce řádně utaženy, aby snímání tepu fungovalo správně, je pocit velice podobný jako u klasických hodinek. Nikde nic netlačí a ani při dvouhodinovém proběhnutí nepůsobily nepříjemně.
Na závěr
Je velká škoda, že tato verze Mio neumí alespoň ANT+, která by mnohem více rozšířila možnosti použití tohoto zařízení. Při ceně kolem 4 600 korun jde přece jen o “luxusní” snímač tepu, který je sice mnohem pohodlnější než klasické hrudní pásy, ale mimo kompatibilitu se zařízeními Bluetooth Smart 4.0 by alespoň mohl existovat nějaký jiný přístup k datům například přes rozhraní USB.
Další zajímavé informace najdete na našem Facebooku |
