Všeobecně se ví, že zateplování škol je důležité, protože šetří energii, ale stále víc se začíná mluvit o negativním dopadu na vnitřní prostředí učeben. Jinými slovy, děti ve škole nemají dost čerstvého vzduchu. Problém spočívá mimo jiné v tom, že stávající předpis ministerstva zdravotnictví, který se vztahuje na větrání škol, si odporuje. Obsahuje dvě zcela protichůdná ustanovení.
„Jedno říká, že přirozené větrání musí být v případě těsných oken zajištěno mikroventilací nebo větracími štěrbinami. Druhé stanovuje, že do učebny má být přiváděno 20 až 30 m3/h čerstvého vzduchu na žáka. Přitom mikroventilací ani štěrbinami nelze takových průtoků vzduchu dosáhnout,“ vysvětluje zapeklitou situaci Vladimír Zmrhal.
„Asi nejvážnějším problémem zejména starších rekonstruovaných škol je radon, který může vnikat do budov z podloží a v případě těsné budovy zůstává ve třídách, což je velký problém,“ podotýká.
V zimě přitom nelze trvale větrat otevřeným oknem. Přívod chladného vzduchu může způsobit průvan, děti se mohou při otevřených oknech v zimě nachladit. Hluk z dopravy, znečištění venkovního ovzduší, bezpečnost žáků a podobně, to jsou aspekty, které přirozené větrání znehodnocují.
Na většině základních škol jsou navíc okna zavřená i o přestávkách. Už kvůli bezpečnosti dětí i úsporám tepla. Jediná účinná prevence je řádné trvalé větrání, přirozené větrání příliš nefunguje, mikroventilace a štěrbiny prakticky vůbec.
„Větrání otevíráním oken, tzv. provětrávání, má omezený účinek a je závislé na učiteli. To znamená, že přenášíme povinnost větrat na učitele. Což podle mě není správně,“ zamýšlí se Zmrhal.
„Podle mého názoru bychom měli učiteli vytvořit podmínky pro jeho vlastní práci. Větrání by mělo být zajištěno bez jeho vědomí, zcela automaticky. Učitel je tady od toho, aby učil, ne aby větral,“ říká. Tak jako dnes už nemusí učitel během vyučování přikládat polínka do kamen, neměl by se starat ani o větrání.
Jak se tedy dá problém s větráním vyřešit? Pokud chceme šetřit energií, zároveň musíme vytvořit kvalitní vnitřní prostředí. To jsou záležitosti, které jdou zdánlivě proti sobě a je třeba nalézt nějaký kompromis.
„Nucené větrání se zpětným získáním tepla, tzv. rekuperace, funguje autonomně, bez zásahu učitele, navíc nám umožňuje větrání kontrolovat a regulovat. Největší problémy s větráním máme v zimě, zatímco v období, kdy se netopí, můžeme přirozené větrání okny bez problémů použít. Proto by okna v učebnách měla být vždy otevíratelná,“ vysvětluje Zmrhal.
