"S laryngitidou jsem se poprvé setkala v sousedství, kdy se stejně stará holčička jako naše dcera z minuty na minutu ocitla v ohrožení života na jednotce intenzivní péče. Musím přiznat, že to se mnou trochu otřáslo. Přestože mám lékařské vzdělání, do té doby jsem neviděla dítě s akutním záchvatem. Dostala jsem strach, stejně jako tisíce dalších maminek, zda vůbec laryngitidu poznám," napsala redakci iDNES.cz paní Martincová. Jejím příběhem otevíráme nový seriál Můj boj s nemocí.
|
Vážení čtenáři, zahajujeme nový cyklus Můj boj s nemocí. Seriál byste měli psát vlastně vy sami. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Kašel, jako když štěká pes
Pak to potkalo i nás, první záchvat přišel těsně před Velikonocemi. Dcera ve 2,5 letech onemocněla banální rýmou. Měla běžně ucpaný nosík, který jsme prokapávali, občas zakašlala. Krátce po začátku nachlazení, hodinu před půlnocí, to začalo. Kašel, jako když štěká pes. Dítě se očividně vůbec nemohlo nadechnout.
Okamžitě jsme otevřeli okno, na topení umístili hodně navlhčenou plenu. Když kašel neustával, manžel zavelel: "Oblékáme se, jedeme do nemocnice!"
Doma jsme tehdy potřebné léky ještě neměli. V nemocnici dceru nejprve vyšetřil lékař na oddělení Ušní, nosní, krční. Poté nás poslali na dětské interní oddělení. Ač se mě jeden známý lékař snažil uklidnit, že laryngitidu překoná a bude mít od ní nadále pokoj, podvědomě jsem tušila, že to tak jednoduché nebude.
Proto jsme se po poradě s dětskou lékařkou doma zásobili potřebnými léky, abychom nemuseli při dalších záchvatech do nemocnice.
Jednak protizánětlivým kortikoidem Rectodelt, což je čípek. Dále antihistaminikem Dithiaden, které brání nadměrné alergické reakci, mírní otok ve vchodu do hrtanu a současně dítě zklidní. Pak je vhodné mít kapky proti kašli, nejprve proti suchému, který se ovšem po dni až dvou mění na vlhký. A jako základní vybavení každé lékárničky nosní kapky.
Záchvaty jsme se naučili zvládat
Druhý záchvat na sebe nenechal dlouho čekat. Další dva roky jsme zhruba deset záchvatů zvládli doma.
Postup byl vždy následující:- Otevřeli jsme okno. |
Rychle volej sanitku!
Po dvou letech, kdy jsme si mysleli, že máme situaci pod kontrolou, následoval nečekaný zvrat. Jednoho večera, tuším na podzim 2004, to opět na dceru přišlo. Jelikož jsme tuto situaci řešili už více než desetkrát, jako obvykle jsme podali čípek, otevřeli pořádně okno, zvlhčovač vzduchu běžel automaticky.
Po deseti minutách se stav zklidnil, dítě usínalo. Za dalších zhruba 25 minut záchvat opět nastoupil, a to s ještě větší intenzitou. Podali jsme druhý čípek, ale manžel, který léta sloužil u rychlé záchranné služby, poznal, že dítě musí okamžitě do nemocnice.
Co teď? Za normálních okolností naskáčeme i s dítětem do auta, já po cestě telefonicky zařídím rychlé přijetí. Ale měli jsme doma ještě miminko, které jsem kojila. Nemohla jsem tedy jet. A aby jel manžel sám, to by byl v tomto zdravotním stavu dítěte nezodpovědný hazard. Proto manžel zavolal záchranku a jako lékař detailně popsal, co se stalo.
Má vaše dcera opravdu laryngitidu?
Dcera stále kašlala a asi po dvaceti minutách vysílením usnula. Za necelou minutu poté dorazila rychlá (v tomto případě příliš rychlá nebyla) záchranná služba. Když k nám vyběhli, první, co jsem registrovala, bylo lékařčino důrazné zpochybnění, zda má vůbec má dcera laryngitidu: "Paní, takhle vám dítě s laryngitidou neusne!!!"
To mě zcela odzbrojilo. Zmohla jsem se na tiché odůvodnění, že dcera měla laryngitidu nejméně desetkrát, a že ji tudíž velmi dobře poznám.
Poté následovalo naštvané: "Tak ji vzbuďte, vezmeme ji do nemocnice." Načež jim dcera předvedla takový "laryngitický koncert", který by si nezadal ani se zběsilým štěkáním rotvajlera, když chytí zloděje.
Po tomto dceřině vystoupení se přístup osádky rychlé záchranné služby změnil a po cestě se lékařka manželovi dokonce omluvila.
Po dvou dnech na jednotce intenzivní péče dceru přeložili na normální oddělení, u obou hospitalizací jsme se celodenně u dcery střídali.
V šesti letech choroba ustala
Častou otázkou maminek stejně postižených dětí je, zda vůbec laryngitidy u dítěte někdy skončí. Také jsem si myslela, že je to snad už napořád, ale naštěstí to v šesti letech ustalo.
V první třídě jsme laryngitidu řešili pouze jednou a od té doby (musím to zaklepat) se záchvaty neobjevily.
Plyšáci jsou v závěsných pytlích
Kdybych měla z dnešního pohledu říci, jak laryngitidám předejít, myslím podle svého subjektivního názoru, že hodně pomáhá zvlhčování vzduchu. Dále je potřeba mít doma u "laryngitika" všechny potřebné léky.
Ještě jsem prováděla jednu věc: pokud dítě další dny štěkavě kašlalo, zvláště navečer, podali jsme čípek a dithiaden preventivně, takže následná noc byla v klidu.
Pokoje našich dětí obsahují co možná nejméně věcí, ve kterých se drží prach, plyšáci jsou v závěsných pytlích nebo látkových nádobách a pravidelně je peru, na podlaze nejsou koberce, pouze malý hrací pratelný kobereček.
U dcery jsem ihned po začátcích zajistila alergologické a imunologické vyšetření. Jelikož se alergie prokázala, naše domácnost je bez zvířat. S jedinou výjimkou, a tou jsou rybičky.
Co je laryngitidaJe to zánětlivé onemocnění části dýchací trubice, která tvoří vstup do průdušnice. Její součástí jsou hlasové vazy a hrtanová příklopka (epiglotis), která brání zatékání slin a potravy do průdušnice a do plic. Pokud se přece jen - byť nepatrná částečka - dostane pod příklopku, dojde reflexně k prudkému záchvatu kašle, který má pomoci cizí tělísko odstranit. Zánět hrtanu je většinou komplikací virových infekcí, ale může také vzniknout přetěžováním hlasových vazů křikem, dlouhodobým mluvením apod. Laryngitida je velmi závažné onemocnění, které vyžaduje včasnou lékařskou péči a nezřídka nemocniční ošetřování. Čím je dítě mladší, tím závažnější může být průběh onemocnění, proto je také nejčastější příčinou nemocničního ošetřování u kojenců a batolat. Více se dočtete na www.babyonline.cz. |
