První půlmaraton a osobní vodič

  13:38
Mockrát jsem uvažovala, že využiji rubriku „čtenáři sobě“ na stránkách RUNGO, ale nikdy jsem nenašla tu správnou příležitost a odvahu. Najít odhodlání sepsat můj zážitek z prvního půlmaratonu mi trvalo déle než samotný běh.

| foto: Jakub Kocianpro iDNES.cz

Můj první půlmaraton se konal v sobotu 24.10. v Blansku, pro mnohé z vás bude známý pod názvem Půlmaraton moravským krasem. Tento půlmaratonský příběh však začal mnohem dříve, a to dokonce již v dubnu, kdy jsem byla kamarádem doslova ukecána, ať se přihlásím. Tím zmíněným kamarádem je Kuba Kocian, poznali jsme se díky výběhům pro začátečníky, které každý týden pořádá RUNGO. Já jsem tento návrh přijala jako poměrně dobrý nápad (jako dobrý nápad mi to připadalo až do 23.10.).

Půlmaratonská příprava se mi trošku zvrhla a nenaběhala jsem zdaleka tolik, kolik jsem si přála. Měsíc před startem už bylo pozdě kilometry honit. Není tu prostor pro výmluvy a omluvy, ale prostě mi to nešlo. Pár dní před startem půlmaratonu mě chytila rýmečka a další podzimní neduhy. Byla jsem nervózní už 14 dní dopředu a pouštěly se mi do hlavy myšlenky, co když to neuběhnu. Nikdy jsem totiž v mé skromné přípravě neběžela více než 16 km.

Přes všechny neduhy a nervozitu jsem 24.10. nastoupila ke Kubovi do auta směr Blansko. Byl nádherný podzimní den, slunce svítilo a stromy hrály všemi barvami. Kolena se mi třásla, ale díky Kubovi a jeho dobré náladě jsem na nervozitu zapomněla. Jelikož jsem však pohlaví ženského, tak jsem hrozně uremcaná a nervózní osoba. Svými nervózními dotazy jsem ho štvala až do výstřelu. Po vyzvednutí startovních čísel začal čas ubíhat vražedným tempem. Začal rychlý sled událostí: připevnit číslo, toaleta, sluchátka, mobil, hodinky a ještě hroznový cukr, uložit batohy do auta, zapomenuté hodinky, toaleta a řazení do koridoru.

13:50 je přesný velitelský čas pro výstřel, my byli v koridoru nachystáni i s dalšími RUNGO kamarády přibližně v 13:35. Po pár vtípcích a mých dalších nervózních dotazech už bylo 13:49. „Cože, už?“ problesklo mi hlavou. Smířila jsem se se skutečností, že už není cesty zpět, zamáčkla slzu a nudli u nosu a po výstřelu se dala do pohybu. Chtěla jsem si udržet pomalé tempo, rozložit síly a užít si velmi krásný podzimní den. Po absolvování dvou koleček kolem náměstí v Blansku jsem měla stále vražedné tempo 5:45min/km, ale běželo se mi stále dobře a zpomalovat se mi nechtělo, toto tempo mi vydrželo až do pátého kilometru a první občerstvovací stanice. Sice už mě předběhlo asi 1000 běžců, ale bylo mi krásně, barevné podzimní kopce, dobrej ionťák, usměvaví lidé a v uších hudba, která mě hnala stále dopředu.

Líbil se vám článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

V okolí sedmého kilometru jsem se chytila menší skupinky běžců, která měla podobné tempo jako já. Teď moje tempo bylo cca 6:00 min/km, stále na mé poměry neuvěřitelné! Běžela jsem za pánem s číslem 1526, tohle číslo asi jen tak nezapomenu. Otáčel se stále na mě a já se bála, že ho svým funěním ho štvu. Tohoto pána jsem se držela zuby nehty, občas jsem ho i předběhla. Myslela jsem si však, že jeho chlapská ješitnost mu nedovolí, abych tam byla dřív než on. Velmi jsem se mýlila. Na občerstvovací stanici na 15. kilometru jsem měla tempo cca 6:15 min/km a číslo 1526 před sebou, ale co se stalo, on zastavuje? Otočil se na mě, a ve chvíli kdy jsem byla opět na jeho úrovni, tak se rozběhl. „On na mě čekal?“

Od této chvíle jsem ho nebrala jako soupeře a ješitného chlapa, ale jako osobního vodiče a pomoc ve chvílích kdy už začalo jít do tuhého. Odhazuji první sluchátko z ucha. Na 17. kilometru z něj vypadlo, že kdyby se mě nedržel, tak už to asi vzdal a přešel do chůze. Já jsem se usmála a říkám: „Vždyť to já se tě držím jako klíště už od sedmého kilometru!“

Ufunění a unavení jsme se drali vpřed bok po boku až na poslední občerstvovačku, kde jsem udělala strašnou chybu. Zpomalila jsem až příliš a začaly mi tuhnout nohy. Číslo 1526 však stále čekalo na mé tuhé nohy, nadobro odhazuji i poslední sluchátko v uchu a za stálého povzbuzování: „Pojď, je to už jen kousek!“, běžím sice pomalu, ale stále vpřed. Číslo 1526 mě opustilo přibližně kilometr před cílem, měl ještě energii, která mně už chyběla, a já mu přála mnohem lepší čas.

Nevím jak, ale běžela jsem do posledního malého kopečku, zatáčka a vidím před sebou tu velikou nafouknutou bránu a nápis CÍL. „Cože, už?“ proběhlo mi opět hlavou, slzy se mi začaly drát do očí. Sebrala jsem poslední síly a odlepila ty dva betonové sloupky, které mi zatím vyrostly místo nohou, od země. Vběhla jsem do prostoru cíle a slyším: „Pavli, pooooojď! Máš krásnej čas!“, byl to Kuba, který si splnil svůj sen dostat se pod 2 hodiny. Dobíhám do cíle v čase 2:11:14, ve stylu Karla Gotta: „To jsem opravdu nečekala!“

V cíli na mě čekala nejen medaile, ale i číslo 1526: „Dobrý?“ zeptal se a poplácali jsme se přátelsky po zádech. „Mimochodem, já jsem Pavla, ahoj.“ Vydralo se mi z pusy a přišlo mi to hrozně vtipné po těch kilometrech, které jsme strávili po boku. „Já jsem Honza, ahoj“ zubil se na mě. Z mého osobního vodiče s číslem 1526 se stal Honza. S medailí na krku jsem zmizela pro občerstvení, v davu jsem viděla ještě Honzu (1526), jak se láduje rozinkami, já se vrhla na koláče a banány. S plnou pusou a hlavou dojmů jsem se vydala najít klidný koutek a zavolat svému příteli, který byl se mnou pouze na dálku. V tu chvíli jsem se rozbrečela štěstím a radostí: „Dala jsem to!“ O moc víc informací jsem mu nebyla schopna sdělit. Další můj cíl bylo najít Kubu a RUNGO kámoše (Jirku, Toma, Alexe) a vytvořit společnou cílovou fotku. Sice nejsem poslední, ale s krásnou medailí na krku se nesu jako vítěz. Vyhrála jsem sama nad sebou.

Chci hrozně moc poděkovat číslu 1526, tedy už Honzovi, který při mně běžel 14 kilometrů. Honza na mě čekat nemusel, ale nenechal mě v tom samotnou. Toto je jeden z důvodů proč stále běhám, lidi kolem mě naplňují optimismem a dávají mi sílu pokračovat.

Děkuji!

Napište svůj článek i VY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:
  • Nejčtenější

Skandál kolem morbidně obézní Miss Alabama. Co se ztratilo mezi řádky

15. června 2024

Sociální sítě počátkem června rozvášnila obézní plus size modelka Sara Millikenová oceněná titulem...

Dvojnásobná máma měla dvojitá ňadra, nepovedená plastika ji zohyzdila

11. června 2024  8:45

Sedmatřicetiletá Piper z Arkansasu si nadělila plastiku prsou poté, co se jí podařilo po porodu...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Žena sdílí bizarní dietu, podařilo se jí extrémně rychle zhubnout

15. června 2024  12:23

Dvojnásobné devětatřicetileté matce Courtney Luna z Kalifornie se podařilo shodit pětadvacet kilo...

Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Své děti uživím sama, míní Hanychová

11. června 2024

Jde zvládnout péče o tři potomky se třemi různými tatínky? Jak zvládnout rodičovství a přitom...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Ze zdrogovaných adolescentů se stávají agresivní zvířata, líčí primářka urgentu

14. června 2024

Premium Snila o profesi pediatričky. Už přes třináct let však Jitka Dissou jako primářka Oddělení dětského...

Do vzhledu investovala statisíce, dnes je nejžádanější ženou ve Skotsku

17. června 2024  14:30

Osmadvacetiletá Megan Thomsonová ze Skotska už do svého vzhledu investovala v přepočtu téměř šest...

OBRAZEM: Slavní, kteří nemají děti a hýčkají si domácí mazlíčky

17. června 2024  8:31

Někdy šlo o jejich vlastní rozhodnutí, jindy jim osud nepřál a zkrátka si děti nepořídili. Mnoho...

Jak se přešívá pohlaví? Z kůže penisu, střeva, z předloktí i ze zad

17. června 2024

Premium Už není tabu, nesouzní-li naše vnímání sebe samých s tím, jak nás vidí společnost. Není ani tabu,...

Příběh Martina: Žena se zbláznila do estetických zákroků, už ji nepoznávám

17. června 2024

Za rok budeme mít s manželkou patnácté výročí od svatby, ale mám pocit, jako bych poslední dobou...

Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama

Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...

Skandál kolem morbidně obézní Miss Alabama. Co se ztratilo mezi řádky

Sociální sítě počátkem června rozvášnila obézní plus size modelka Sara Millikenová oceněná titulem Miss Alabama 2024....

Do Itálie se nevrátím, tady vše funguje lépe, říká dcera Petra Hapky

Dcera slavného českého hudebníka Petra Hapky (†70) Petra (41) žila od 3 let s matkou v italském Římě. Ve 29 letech se...

Koupil byt i s nájemníkem a zdražil o sedm tisíc. Chce výnos 4,5 procenta

Seriál Našel jsem si nájemní byt, ve kterém bydlím několik měsíců. Platím 17 tisíc korun za nájem a k tomu měsíční poplatky za...

Jen ať mě kritizují, moje šperky vydělávají, říká zpěvačka Lucie Bílá

Zatím jí to pořád zpívá, ale i Lucie Bílá (58) si uvědomuje, že jednou její kariéra skončí. Hlava ji z toho ovšem...

Čekám na transplantaci, ale dám přednost mladým, říká herec Zdeněk Žák

Herec Zdeněk Žák (71) si nikdy moc nepřipouštěl své zdravotní problémy. Nemoci přecházel a k doktoru se nehnal, až...