Pocity lidí, kteří zažívají klinickou depresi, nejsou nikterak záviděníhodné. Zpravidla se jedná o déletrvající stav velkého smutku, většinou kombinovaný s úbytkem fyzických sil, poruchami spánku, přijímáním potravy, neschopností se radovat, pracovat, plánovat, nebo dokonce vstát z postele.
„Někdy je velmi namáhavá i sebeobsluha; klient v depresi většinou nemůže vykonávat své zaměstnání a potřebuje někoho na pomoc. Podle oficiálních zdrojů trpí klinickou depresí 5 až 19 procent populace,“ říká doktorka Daniela Vaškebová z Abbia Clinic.
Nové synapse v mozku
Na tomto specializovaném pracovišti, které využívá metod neurobiofeedbacku, ale i dalších u nás méně známých biofeedbacků a nelékových metod, se lidem s depresemi věnují už sedmým rokem. Na léčbě se v tomto případě podílí celý tým odborníků – zpravidla psychiatr, neurolog a psycholog. „Jedině tak můžeme snížit, minimalizovat či časem vyloučit medikamentózní léčbu,“ upozorňuje doktorka Vaškebová.
Kde ještě se metoda používá  - ADHD a ADD – porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez ní - poruchy paměti - poruchy spánku - poruchy učení - stresový syndrom - úzkosti - některé typy bolestí hlavy - poruchy soustředění - roztroušená skleróza - stavy po mozkové mrtvici - epilepsie - stavy po úrazech mozku - úniky moči bez organického - původu - manažerské a sportovní zvyšování - výkonnosti - závislosti |
A jak vlastně neurobiofeedback funguje? „Klientovi jsou – podobně jako na neurologii při měření EEG – nasazeny na hlavu klasické EEG elektrody, s jejichž pomocí se snímá elektrická aktivita mozkové kůry. Za pomoci takto snímané aktivity klient hraje na svém monitoru terapeutické počítačové hry, vždy pod vedením terapeuta, který reaguje na EEG pacienta a dolaďuje možnosti mozku vytvářet nové synaptické spoje mezi neurony, což je hlavní přínos při léčbě touto metodou,“ vysvětluje odbornice.
Lenčin příběh
Paní Lenka poznala účinky neurobiofeedbacku poprvé v době, kdy pomáhala své mamince, jež trpěla počínající demencí. Protože jí metoda pomáhala, rozhodla se ji později vyzkoušet i na sobě.
„Poprvé jsem ji využila po smrti maminky, která mě pochopitelně velmi zasáhla. Do ještě horšího stavu jsem se dostala v době, když se se mnou rozvedl manžel a připravil mě o syna,“ vypráví.
V té době se Lenčino trápení rozjelo naplno a přerostlo v deprese. „V této fázi už bylo nutné nasadit medikaci a vše řešit s psychiatrem. Medikace jí velmi dobře zabrala, projevily se však rychle i její vedlejší účinky, a to poměrně vysoký nárůst váhy a otupělost,“ uvádí doktorka Vaškebová.
Po třech měsících proto Lenka opět začala docházet na kliniku, kde ve spolupráci s psychoterapeuty a terapií pomocí kombinace biofeedbecků bylo možné pod dohledem psychiatra z medikace postupně vystoupit. Lence se zároveň udělalo v krátké době mnohem lépe.
„Pomohlo mi to. Lépe spím, úzkost se vytratila a je ze mne daleko větší bojovnice. Dříve mi bylo dost věcí jedno, ale dnes se jen tak nevzdávám,“ popisuje svou dnešní psychickou kondici.
Na konci medikace
Podobných případů zaznamenala ve své praxi doktorka Vaškebová desítky. Kdy je tedy podle ní nejlepší zkusit alternativní léčbu deprese biofeedbackem?
„Vhodnou dobou pro nasazení této terapie při léčbě deprese je u běžného zaléčeného pacienta především blížící se konec medikace, kdy s pomocí různých druhů biofeedbacků, včetně u nás nejznámějšího neurobiofeedbacku, můžeme výrazně rychleji vystoupit z medikace, případně dobu medikace zkrátit, a to vždy za spolupráce psychiatra a odborníka na biofeedback,“ upozorňuje.
„Dále jsou u mírnějších typů deprese pro nasazení této terapie vhodné stavy, kdy není patřičné či možné užívání antidepresiv, například při přípravě na těhotenství, při těhotenství samém, při kojení nebo třeba při lékové nesnášenlivosti. U mírnějších typů depresí jsme zaznamenali i případy trvalého odeznění psychiatrem diagnostikované deprese bez medikace, pouze za použití metody kombinovaných biofeedbacků, dýchacích technik a psychologické podpory pacienta.“
A jak dlouho musí klient při léčbě depresí na terapii docházet? „Každý typ deprese je definován trochu jinak a každý klient reaguje na různé způsoby terapií různě – zde mám na mysli i lékové terapie. Takže i při aplikaci neurobiofeedbacku se někomu uleví hned zpočátku, ale jiný klient musí docházet častěji a déle. Protože se v podstatě jedná o trénink mozku s terapeutem, je to podobné, jako bychom chodili do posilovny. I tam někomu narostou svaly rychleji a jinému pomaleji – a to při stejné zátěži a totožném tréninku,“ popisuje doktorka Vaškebová.
Rozdílné reakce lékařů
Léčba pomocí neurobiofeedbacku se ve světě intenzivněji rozrůstá zhruba od 80. let minulého století. Objevena byla ještě o několik desítek let dříve při kosmickém výzkumu. Přesto má odborná veřejnost na danou problematiku rozdílné názory.
Někteří lékaři ji preferují a přidávají ke svým metodám, jiní ji striktně odmítají, ovlivněni zřejmě neúspěchem jejího zavádění v 80. letech minulého století u nás. Tehdy ještě nebyl znám potřebný počet terapií pro fixaci nově vzniklé neuronové synapse.
Co na biofeedback říká Český klub skeptiků SISYFOS Je nesporné, že léčba pomocí BF může přinést psychické zklidnění nebo pozitivně ovlivnit vegetativní nervstvo a činnost orgánů, tímto nervstvem ovládaných. Úspěšná je někdy i u psychosomatických chorob a může zmírnit některé symptomy i u chorob organických. Kontrolovaných dvojitě slepých studií je však zatím málo a indikace nejsou přesné. Mnozí autoři o užitečnosti BF ve většině uváděných indikacích pochybují, nehledě k tomu, že stejného efektu lze někdy docílit lacinějšími a přístupnějšími technikami, jako meditací, autogenním tréninkem nebo audiovizuální stimulací. Více informací najdete na www.sisyfos.cz |
„Někteří také navzdory validním studiím z nejnovějších let hovoří o placebo efektu, přestože je metoda účinná i u malých dětí či zvířat (poprvé byla odzkoušena na kočkách), kde placebo můžeme předpokládat jen velmi těžko,“ domnívá se Daniela Vaškebová a dodává, že ten, kdo chce tuto metodu používat, musí neustále sledovat nové trendy ve výzkumech především ve Spojených státech amerických, Velké Británii, Švýcarsku a Rusku, což při běžném zatížení českého lékaře není jednoduché.
„Navíc aby metoda byla plně účinná, je nutné pracovat ještě mezioborově, tedy v každém případě s erudovaným neurologem, který umí číst EEG i neurobiofeedback, psychiatrem, psychologem a pedagogem,“ říká odbornice.
Optimálně by měli klienti docházet na terapii dvakrát týdně a příslušní odborníci by měli stav pacienta pravidelně konzultovat. Protože ale u nás zatím chybí jakákoliv legislativa i pro vzdělávání odborníků, musíme vše řešit většinou v zahraničí,“ upozorňuje doktorka Vaškebová.
Široká škála diagnóz
Škála diagnóz, kde neurobiofeedback může pomoci, je dnes již velmi široká.
„V čím dál větší míře je aplikována především u poruch pozornosti s hyperaktivitou i bez ní a poruch paměti. Okrajově se stává pomocným nástrojem u úzkostných a stresových stavů, v menší míře u výše zmíněných depresí a překvapivě dobré výsledky máme i u určitých typů bolestí hlavy a farmakorezistentních roztroušených skleróz. Je také velmi dobrým nástrojem rehabilitace mozku po úrazech hlavy nebo po mozkových mrtvicích a napomáhá i při léčbě epilepsií. Účinná je i u poruch spánku a využívají ji i vrcholoví sportovci a manažeři ke zlepšování paměti, pozornosti a ke zkracování reakčního času,“ uzavírá doktorka Daniela Vaškebová.
K terapii neurobiofeedbackem může přijít bez předchozího doporučení. Metoda zatím není hrazena zdravotními pojišťovnami.
Článek vyšel v červencovém vydání časopisu Zdraví.
