Pozorujete na společnosti, že se její psychická odolnost snižuje?
Pod pojmem psychická odolnost vnímám celkovou schopnost vypořádat se s životem a jeho nástrahami. Největší problém vidím v tom, jak se dnes vychovávají děti. To, co dnes většinou vidím, je hyperprotektivní, tedy přehnaně ochranitelská výchova, kdy se dětem zametá cestička, aby to neměly komplikované. Většina rodičů přebírá odpovědnost za děti v oblastech, kde ani nemusí. Děti se tak nenaučí starat se o sebe, samy si hrát, usínat, učit se a další potřebné věci, které jsme my jako děti zvládali. Dnešní mládež je velmi nepřizpůsobivá, pohodlná a chce mít všechno hned. Bohužel je to výsledek naší výchovy a našich hodnot. Myslím, že civilizovaný svět s tím bude mít v budoucnu problém.
Čtěte v magazínu Rodina DNESVelké téma o tom, proč je lidstvo v depresi, ale také rozhovor s idolem slečen ze StarDance Zdeňkem Piškulou najdete v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
Jak člověk může poznat, že je méně psychicky odolný než ostatní? A kdy je třeba s tím začít něco dělat?
Když má člověk větší strach se projevit, říct svůj názor, je málo průbojný, nezvládá změny, neumí se přizpůsobit změnám rytmu okolního světa, nezvládá se učit nové věci, neumí komunikovat, je dlouhodobě nespokojen a nic s tím nedělá. Když se cítí osamocen a má pocit, že mu nikdo nerozumí. Myslím, že každý z nás se jednou za čas takto cítí, to je naprosto normální. Ale když to překročí určitou míru a my pociťujeme, že nás naše problémy nebo „povaha“ blokují ve více oblastech života, a dlouhodobě se cítíme nespokojení, tak doporučuji zajít si na konzultaci.
Jak si můžeme sami svoji psychickou odolnost zvyšovat?
Já vždy lidem radím, aby nevnímali problémy jako cosi, co by být nemělo a co je špatně, ale jako výzvu se něco nového naučit, na čem můžu povyrůst. Pak je snazší od problémů neutíkat a lidi najdou odvahu je začít řešit. Další důležitá věc je nesnažit se všechno umět rozlousknout co nejrychleji a nejsnadněji. Někdy musím nasbírat zkušenosti, trpělivě krůček po krůčku, abych pak dané věci mohla být schopná vyřešit. Je to, jako když jste nikdy nepekla a právě se chystáte upéct svůj první dort. Taky to nepůjde hned samo od sebe. Další důležitá věc je otázka postoje k vlastní nespokojenosti. Většina lidí ji vnímá jako něco špatného: nerozumím si s dětmi, tak to znamená, že jsem špatná máma nebo mám divné děti, něco mi nejde, znamená to, že jsem neschopná a nešikovná. Nespokojenost je ale normální věc, je to motor, který nás táhne dál.
