Ještě před rokem jsem byl se svými 108 kg pevně usazen na gauči, či spíše v křesle u počítače v domácí kanceláři. Z ložnice „do práce“ to mám jedno patro a nějakých 20 kroků. Ideální stav! Ale k čemu? Pro co?
25. dubna 2015, nedlouho před narozeninami s pořadovým číslem 51, přišel první milník. Vymyslel jsem si 51 "experimentů“ a zveřejnil je na svůj tehdejší blog Život 50+. Třináctý milník na seznamu zní: „Do 55. let (2019) uběhnout Ostravský půlmaraton.“
Když je něco napsáno, ještě to nemusí nic znamenat. Jednou je přece horko, jednou je zima, prší nebo svítí sluníčko, je moc práce... Míváte také v zásobě výmluvy? Já je (vůči tomu, proč nenazout tretry a vyrazit) tehdy měl.
Druhý milník nastal 22. srpna 2015. První účast a současně poslední místo v Běhu Olbramicemi. Rovnou z gauče. Běželo se kolem našeho domu. Byl to jeden z úseků, kdy jsem předvedl klus. Aby mě mohla zvěčnit manželka s foťákem.
Třetí milník přišel záhy, 27. srpna 2015. Byl to první „trénink“. Indiánským způsobem oběhnutých 1,6 kilometru kolem mlýna na Vrchpolí ve Zbyslavicích.
Dalších milníků bylo mnoho. Některé už nebyly náhodné, ale staly se milníky v takovém smyslu, jak je známe - ukazateli cesty.
Na blogu jsem loni v prosinci zveřejnil svůj „Hobíkův běžecký výhled na rok 2016“. Jeho součástí byl i záměr zúčastnit se Craft RUNGO razoviteho běhu 2016 v Ostravě. Bo sem ostravak, ni. Narodil jsem se v Ostravě, žiju kousek od ní.
Co jsem neplánoval a co vyplynulo ze situace (a toho, že se učím nebát se experimentů a sdílet), je fakt, že jsem se závodu zúčastnil jako jeden z členů Proměny jara 2016, které RUNGO organizuje. Začala 1. dubna a nějak to do sebe zapadlo. Proto jsem se i těšil, byť bylo zřejmé, že počasí nebude ideální.
To se potvrdilo. Podtrhlo to „razovitost“ akce a dodalo jí to šmrnc v té drsnější podobě. Na Facebook někdo napsal klasickou větu: „Chčije a chčije“. Kdo běžel loni první Starobělské Lurdy, asi tušil, do čeho, alespoň částečně, jde. Nepůjde pouze o asfalt. Byť organizátoři z bezpečnostních důvodů trať zkrátili.
Měl jsem z toho zamotanou hlavu. Podle zaslané mapky jsem si naměřil plánovaný okruh na něco přes pět kilometrů a nerozuměl jsem tomu. Bylo jasné, že se ty polní pasáže mapově podchytit nedají. Mobil mi zkolaboval v autě, když jsem si udělal jediné selfie a vyfotil startovní číslo. Takže sbohem Endomondo. Vychytávky jako GPS hodinky nemám. Zůstal mi jen náramek vívofit 2, zapůjčený pro Proměnu 2016.
Na startu je pár stovek různorodě a pestře oblečených lidí. Moje číslo 25 potvrzuje, že jsem se brzy registroval. Nepotvrzuje, že vyrážím stále jako „přescent“ – 100,2 kg. Jsem introš (introvert), který často běhá sám. Občas si to zpestřím výběhem s Mattoni Freerun nebo RUNGO.cz výběhy. Na startu mi popřál hodně zdaru David. Pár dnů předtím se mnou běžel (resp. on klusal, já jsem běžel) při RUNGO.cz výběhu kolem Odry a v polaneckém lese.
Všichni vybíhají po asfaltu s kalužemi. Někteří je ještě přeskakují. Po cestě od tramvajové smyčky mě vyfotí Radim, další z koučů, s nimiž jsem absolvoval výběh. Tentokrát z Mattonky. Kluše za mnou a povídá si se svou nastávající. Mají to na pohodičku.
Když poprvé z asfaltu uhneme na lesní pěšinu, pochopím, že tudy jsem vyznačenou trasu na mapě neviděl. Po první bahenní vsuvce se vracíme na asfalt kolem „pilinovky“, jak se říká pilinovému okruhu v Bělském lese. I sem si občas zajdu. Nejsem organizován, ani nejsem loajální jedné běžecké skupině. V Běláku trénuje Rosťa, má na „Jihu“ (městský obvod Ostrava-Jih) běžeckou školu pro veřejnost a organizuje Starobělské Lurdy. Na část jejich trasy se vydáváme. Kolem nějakého pole. Blátíčko, bláto, bahno. Asfalt se na nějakou dobu vytrácí. Čvach, čvach, čvach. Razovite. Běžíme i kolem takzvaného Svatého pramene, kterému se říká Starobělské Lurdy.
Místy vůbec netuším, kde jsem, kolik mám za sebou a kolik před sebou. Ani nevím, zda Radim pole uzavírá. V lese mě s Martinou lehce předbíhá se slovy „My tedy jdeme.“ Ptám se ho, zda za ním ještě někdo běží. Uklidní mě, že prý ano. Když už pár měsíců pobíhám, nechci doběhnout poslední.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Tahá mě koleno. Den předtím jsem se byl rozklusat a měl jsem daleko lepší pocit, než při závodě. Nemám ani přehled o tempu. Prostě hobík-amatér. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. U minigolfu vnímám, že se blíží cíl. Vyběhnu na rovinku, slyším z mikrofonu povzbuzování a potlesk. Tak zrychluji až téměř do „sprintu“. Někteří tímto tempem běželi celý závod. Snažím se vědomě užít si doběhu. Ať to vypadá dobře na cílové fotce, bude-li nějaká. I s velkou bundou, kterou jsem si z nerozhodnosti a obav z deště navlékl. Na čas nehledím, přijde mi textovou zprávou. Vnímám periferně čtyřku na začátku, tak asi pod 50 minut. Spokojen bývám, když je to pod dvojnásobek času vítěze.
Pak dobíhají postupně ještě další. Sklízí potlesk. Jsou odvážní. Dali to. Na rozdíl od těch, kteří to třeba kvůli počasí vzdali.
V tom vnímám vlastní proměnu. Už se nenechávám odradit počasím. Myslím, že máme v Ostravě dokonce štěstí. Při WinterRun v lednu byl ráno sníh a mrzlo. Craft RUNGO běh byl opravdu „razovity“, počasím a kombinovaným povrchem s blátíčkem. Organizátoři to skvěle zvládli, kulisy byly parádní.
V SMS bylo napsáno „21. v kategorii“. Čekal jsem na výsledovku, jestli nás v kategorii bylo alespoň 22. Nebylo.
Sobotní závod byl mým 99. během od prvního milníku. V neděli ráno jsem stoupl na váhu. Po šesti letech pod 100 kg – 99,6. Hurá! Že by Proměna 2016? Ano, je třeba jít za další porcí denní dávky kroků. Už neprší. Stým výběhem bylo 12 kilometrů k Sanatoriím v Klimkovicích. Razovite, bo furt kajsyk do kopca či z kopca. GO nebo RUN. Hlavně nestát a nepřešlapovat na místě!
Přijďte i vy na náš závod, kde poslední se cítí být prvním! Nejblížší termín je 11. června v Plzni. Vaše redakce
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
