Ostravský Meresjev aneb razovitý běh

  16:20aktualizováno  16:20
Rungo se po roce vrátilo do Ostravy a protože běhat pod zářícím sluníčkem je už nuda a kýč, od pátečního večera nám lilo. Déšť neustával ani v sobotu a z pětiset přihlášených běžců se na start postavily jen odvážné čtyři stovky.

Kalužím se vyhýbáte jen na začátku. Pak už je člověk naskrz mokrý a tak si krátí každičký centimetr | foto: Viktor Pecina

My se ale odradit nenechali, přišli, běželi, porochnili se v bahýnku... prostě razovitá Ostrava. Po sedmičce běhu navíc následovala sedmička vína s tetou, která příjemně zacyklila sedmičkový den. A jak závod viděl Pavel?

Večer jsem koukal na radar a věděl jsem to. Bude hnusně, bude zima, bude pršet a vůbec, bude to fuška, ale poběžíme. Musíme. V takovém deštivém počasí si vždycky vzpomenu na všechny ty srdcervoucí scény uplácané blátem, potem a slzami. Na všechny ty cyklisty, jak drncají po mokrých, blátivých pavé sektorech během Paříž-Roubaix, nebo na Meresjeva, jak se plazí blátem zpět k domovu, a říkám si: Tohle je počasí, ve kterém vznikají drsné příběhy o boji s přírodou, o přežití v divočině, o souboji s vlastním tělem a o překonání limitů. Buď zůstaneš doma v posteli a neuděláš nic nebo si oblečeš své běžecké oblečení a půjdeš si pro své vítězství. A taky v tom máš ty čtyři stovky, slíbené triko a perníkovou medaili, takže prostě musíš.

Fotogalerie

Takže je rozhodnuto. Nasedáme nedaleko za Ostravou s Pavlínkou do tramvaje, pak do autobusu, a zanedlouho jsme na stanici SNP u koupaliště. Pořád prší, ale už během cesty tušíme, že v tom nebudeme sami. Na Svinově přistupují dva kluci se sportovními taškami, později paní v běžeckém oblečení a na parkovišti před startem, tam už je pořádně narváno. Ve frontě na registrace už asi posté poskakuji na špičkách a zaháním zimu. U pultu potkávám Majdu, která mě nadšeně zdraví. To je počasíčko, co, volám přes clonu padajících kapek. No hnus, odpovídá, mrzneme tady už od sedmi od rána.

Romantika stranou, jedu na plno jako Jágr

No páni. A já Meresjev a hrdinný cyklista jsem v sedm ještě spal. No tak jo, máte pravdu, hrdinství nechme organizátorům. Chystat trať a stánky a všechno kolem, to je panečku souboj s přírodou. Brr, když si vzpomenu, jak jsem párkrát v lijáku skládal třeba stan. Všichni to známe, nic pro sobotní ráno. Boj s přírodou se odehrává mnohem dřív, než vůbec závod začne, a vůbec není starostí závodníků. Ale pořád tady ještě zbývá trochu toho zápolení i pro nás. Těch necelých čtyřicet minut v Bělském lese. Tak pojďme na to.

Líbil se ti článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

Od začátku jsem byl stejně jako v loni rozhodnutý, že poběžím se svou přítelkyní. Na pohodu, romanticky, kam se taky hnát v takovém počasí. Ale určitě už teď, milí čtenáři, tušíte, že to nezvládnu. Chtěl jsem, ale nešlo to vydržet. Jak jsme se prodírali kupředu, občas prohodili pár slov, tančili mezi kapkami deště a vesele (znovu a znovu) skákali přes kaluže, najednou jsme se dostali do prudší pasáže. No, a tam se rozhoduje. Romantika stranou, chtěl jsem prostě jen předběhnout toho frajera ve žlutém a pak tu paní a toho pána a támhle toho rychlonožku a tu slečnu, co měla stejnou bundu jako Pavlínka, a ejhle, najednou jsem úplně někde jinde. A zpomalit nemůžu. To ví všichni, kdo včera četli v Timesech rozhovor Jardy Jágra. Musíš jet naplno, 24/7, protože ty tu hru miluješ. Navíc na té úzké pěšince není kam uhnout, jen pořád dál, neohlížet se, nezastavovat. Je to jako ve formuli 1, úzká trať, ale občas je tam místo pro předbíhání a tak předbíhám.

Chvátám, drápu se po bahnitých svazích, čvachtám po podmáčených pěšinách. Rošťáctví malého hrdiny, klukovský souboj s přírodou. Pak už jsem zase na rovném asfaltu a zrychluju. Tuším, že už se asi blížíme k cíli a zkouším zase trochu předbíhat. Připadám si jako na nějaké nekonečné silnici v Austrálii, ještě že takhle rovně nebyl narýsovaný celý závod. Ale na nějaké žehrání není čas, už potkávám první vyklusávající „keňany“ a vím, že cíl je nedaleko. Soupeřím s neznámým chlapíkem v zelené bundě. Chvíli se přetahujeme o X-té místo. Biju se jako lev, klidně bych se oháněl i ostrými lokty, kdyby to k něčemu bylo, ale nakonec minisouboj prohrávám. Vyhrávám ale naopak něco úplně jiného, pocit dobře odběhnutého závodu, baštovní medaili a....

Jo, ta přítelkyně. Neběželi jsme náhodou spolu? Teď je třeba obezřetnosti. Už jsem jednou udělal chybu, utekl jsem, hledal jsem ji úplně někde jinde a ona hledala mě, možná jste to četli. Takže okamžitě odevzdávám čip, beru si vodu a běžím zpátky. Třeba to vyjde tentokrát, aspoň v tom cíli. Už ji vidím, usmívá se na mě, otáčím se, že srovnám krok. A hele, ona přidává, najednou úplně sprintuje. A je pryč. Trochu zmateně podruhé sám doklusávám do cíle.

Když ta slečna mě chtěla předběhnout, směje se Pavlínka, promiň. Taky se v ní probudilo to závodnické zvíře, no jo, závody, to není žádné místo pro romantiku. Je to boj a Pavlínčiny ruce to jenom potvrzují. Koukám na její zablácené dlaně a ona přikyvuje. Uklouzla jsem, ale kamarád mě na ten kopeček vytáhl. Představuju si, jak se drápala v tom prudkém stoupání po čtyřech. Nohy se boří, ruce kloužou, z nebe padá záplava a v dálce duní hrom. Kde jsi byl, hrdino, když potřebovala pomoct?, říká v duchu ta moje známá romantická část, ale vzápětí se ozve ta druhá, ten bojovník a dobrodruh a dodává: Ha, tak přece byl nakonec i ten Meresjev!

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:
  • Nejčtenější
Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

Příběh Oliny: Vyspala jsem se s kamarádem, nevím co dál

Udělala jsem velkou hloupost, vyspala jsem se se svým nejlepším kamarádem. Bylo to krásné, ale i tak bych byla radši...

Premium

Potraviny: Co škodí a jak. Žijeme v době jedové, říká autorka bestsellerů

Svými názory provokuje mnohé odborníky. Často jde proti letitým pravdám lékařů, expertů z potravinářského průmyslu i...

Proč mají ženy prsa a děsí nás hadi? 11 otázek a odpovědí kolem evoluce

I když občas evoluci fušujeme do řemesla a snažíme se ji vlastními civilizačními pravidly vzdorovat, kdesi hluboko v...

Soumrak nakupování. Swap je větší zábava, která navíc skoro nic nestojí

Přeplněné šatní skříně a pocit, že nemám co na sebe – situace, kterou my ženy prožíváme denně. Jenže nakupování nových...

Premium

Výrazný nos, vzdělání sestry. Proto si Gott vybral Ivanu, říká novinářka

Profesní vztah je pojil pětadvacet let, ona ho však osobně poznala už jako holčička. Navzdory všem turbulencím, které...

Krampol o Belmondovi: Když on točil Zvíře, já hrál traktoristu

Přes třicet let promlouvá na české diváky božský Bébel, jak Jean-Paul Belmondovi v rodné Francii přezdívají, hlasem...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

  • Další z rubriky

Probudil se z kómatu bez tří končetin, nyní díky protézám opět chodí

Pětačtyřicetiletý David Gilroy ze Skotska jen zázrakem přežil nehodu na motorce. Strávil dva měsíce v kómatu, když se...

OBRAZEM: Slavné ženy, které vyhrály boj nad rakovinou prsu

Svět slaví mezinárodní den boje proti rakovině prsu, který připomíná důležitost samovyšetření a pravidelných kontrol na...

Premium

Spolknout prášek je snadné. Proti depresím se dá však bojovat i jídlem

Duševní poruchy lidí jsou stále častější a přicházejí v čím dál nižším věku. Alespoň jednou za život se s některou z...

Premium

Jak nejíst nekvalitní jídlo? Dietoložka Slimáková má jednoduchou radu

Rady, co jíst a co nejíst, už se ve virtuálním světě slily v jeden velký nepřehledný zmatek, v němž se orientujeme jen...

Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky
Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky

Nemocnice v Pardubicích čelí dalšímu obvinění. Při porodu novorozence tamní personál včas neodhalil problém, který bylo možné vyřešit medikací. Dítě bude mít doživotní následky.

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz