Vezměte si třeba taková jablka. Farmář je sebere, naloží na náklaďák, ten je převeze do obchodu a jablka skončí ve vašem nákupním košíku. Jenže tak jednoduché to právě není. Než s k nám jídlo dostane, často si projde různými chemickými procesy od chlorování přes umělé barvení až po navoskování.
Většina z těchto kroků je neškodných, ale nad některými je potřeba se zamyslet a takto ošetřeným potravinám se vyhnout.
Voskování
Kapka vosku zabrání poškrábání, růstu plísní a vysychání při uskladnění některých druhů ovoce a zeleniny, jako jsou třeba jablka a okurky. Navíc voskem potažená jablka vypadají pro zákazníky mnohem lákavěji.
Náš organismus vosk samozřejmě nestráví, ale podle profesora potravinářských věd Luka LaBordea z Penn State University není důvod se vyhýbat konzumaci potravin potažených voskem.
Voskované ovoce a zelenina se nemusí nijak označovat, hlavním poznávacím znamením je proto podezřelý lesk. Pokud už voskované ovoce koupíte a chcete se vosku zbavit, dietoložka Joan Salge Blakeová z Bostonské univerzity nedoporučuje ovoce loupat, jelikož hodně vlákniny a živin je právě ve slupce a těsně pod ní. Raději ovoce nebo zeleninu důkladně omyjte mýdlem a vodou.
Losos je barven na růžovo
Lososi v mrazicích pultech mají často jasně růžovooranžovou barvu, i když ve skutečnosti má maso lososa přirozený našedlý odstín. Typickou narůžovělou barvu získávají dvěma způsoby.
Divoce žijící lososi pojídají krevety, jež obsahují červené barvivo. To se pak shromažďuje v tukové tkáni lososa. Lososi z farem jsou krmeni hlavně rybí potravou, nikoli však krevetami, proto jejich maso zůstává bílé až našedlé. Přestože chuť masa je stejná, zákazníci si zvykli na výraznou růžovou barvu, vyžadují ji, a tak jsou lososi krmeni pigmentovými peletami.
"Ať už je pěstovaný na farmě, nebo divoký, existuje mnoho výhod konzumace lososa, jmenovitě je to bohatý zdroj omega 3 mastných kyselin, kterým máme nedostatek," říká Blakeová.
Mnoho dalších potravin se obarvuje
Barvené potraviny lákají ke koupi, protože paradoxně vypadají nejen chutnější, ale také zdravější. Do celozrnných chlebů a předpečených, nebo upečených masných potravin je často přidávána karamelová barva, žluté barvivo je zase hojně využíváno u nakládaných pochutin.
Výživová specialistka Aniko Špičková z Centra přirozeného hubnutí NutriMed upozornila, že barvením se často "vylepšují" nekvalitní potraviny.
"Když se začtete do etiket složení potravin v obchodech, zjistíte, že se barviva přidávají v podstatě do všeho. Existuje však skupina potravin, u nichž je použití jakýchkoliv přídatných látek včetně barviv zakázáno. Jsou to med, máslo, káva, cukr, těstoviny, minerální vody, neochucené podmáslí, mléko, neochucená smetana, neemulgované oleje a tuky a nearomatizovaný čaj," vysvětluje Špičková.
Pokud potravina barviva neobsahuje, bývá tato skutečnost výrazně na výrobku označena a používá se jako marketingový nástroj. Vidíme to například na některých dětských pitíčkách (naštěstí, i když i pro děti je nejlepší pít čistou vodu). Podle Špičkové je však nutné rozlišovat mezi přírodními, přírodně identickými a umělými barvivy.
"V souvislosti s letním obdobím mě napadá jedna v tomto období hodně konzumovaná potravina, která může obsahovat velké množství barviv, i těch potenciálně zdraví škodlivých. Je to zmrzlina. Rizikové jsou zmrzliny, které si míchají různí prodejci sami a dávkují barviva tzv. od oka, aby zmrzlina dostala požadovanou barvu. Často pak dochází k překročení povolených limitů i několikanásobně. Je to nebezpečné zejména pro malé děti. Nejškodlivější je barvivo, které dává zmrzlině modrou barvu, tzv. šmoulová. Nicméně je potřeba dodat, že občasná konzumace velmi pravděpodobně žádné následky mít naštěstí nebude."
A na která potravinářská barviva si podle výživové specialistky máme dát pozor? "Potravinářská barviva, stejně jako ostatní aditiva, se označují kódem s písmenem E a trojmístným až čtyřmístným číslem (tzv. „éčka“). Barviva jsou zařazena pod kódy E102-E172. V této řadě se určitě nemusíme obávat barviv E140 a E141 (chlorofyly) a E160 (karoten). Syntetická barviva (především azobarviva) se dávají do souvislosti s některými reakcemi přecitlivělosti (kožní alergické reakce a astma) a negativními projevy u dětí (hyperaktivita). Se škodlivostí barviv je to jako se vším, všeho moc škodí. Naštěstí výrobci potravin musí dodržovat limity barviv v potravinách, které by neměly zdraví škodit."
Výživová specialistka Špičková dodává, že pokud máte pestrý a vyvážený jídelníček doplněný pravidelnou pohybovou aktivitou, máte také zdravé tělo, které se s občasným přísunem i těch škodlivějších umělých barviv hravě vyrovná.
Olivový olej se míchá s levnějšími druhy olejů
Extra panenský olivový olej se dostal pod palbu kritiky, když se zjistilo, že se vlastně nejde o olivový olej. "Podle Consumer Reports někteří výrobci míchají olivový olej s levnějšími oleji, jako jsou sojový nebo řepkový olej, a my pak platíme vysokou cenu za levný produkt," píše server Foxnews.com.
Dietoložka Marjorie Nolan Cohnová z New Yorku, mluvčí Academy of Nutrition and Dietetics, vysvětlila, že kromě ztráty peněz se snižují i zdravotní výhody. Olivový olej je totiž bohatý na mononenasycené tuky, které jsou jen v čistém olivovém oleji.
Kuřata se koupou v chloru
Cesta kuřete z farmy na váš jídelní stůl rozhodně není nic hezkého. Jak vysvětlil Don Schaffner z oddělení potravinářských věd z Rutgers University, po zabití je zapotřebí teplé kuře zchladit ve velkých nádržích se studenou vodou a dezinfekcí, jako je chlor, aby se zamezilo šíření škodlivých bakterií a kontaminaci. Dalším častým a ne zrovna zdraví prospěšným krokem je napumpování slané vody do masa kuřat, aby se zlepšila jejich chuť.
Jelikož už tak většina lidí konzumuje více sodíku, než je zdrávo, měli byste vědět, že normální kuře bez slané vody by mělo obsahovat asi 40-70 miligramů sodíku (porce o velikosti asi 120 gramů), zatímco kuře napumpované slanou vodou může obsahovat 300 a více miligramů sodíku.
