Její život je skutečný americký sen o tom, že všechny překážky se dají překonat, pokud máte dostatek odhodlání a vůle.
Při příležitosti svých 55. narozenin zveřejnila na svém instagramovém účtu fotku domu, ve kterém začal její neuvěřitelný životní příběh. Je to polorozpadlá barabizna na bývalé plantáži v Jižní Karolíně, kde se v roce 1965 narodila. Fotku doplnila textem o tom, že teď už svou „story“ drží pevně v rukou. Nebylo tomu tak totiž vždycky.
The above is the house where I was born August 11, 1965. It is the birthplace of my story. Today on my 55th year of life....I own it....all of it.
・・・
"May you live long enough to know why you were born.”
-Cherokee Birth Blessing-
O domě svých prarodičů, který je historicky pevně svázán s otroctvím, mluvila už v roce 2016 s magazínem Entertainment Weekly, protože podle ní hraje zásadní roli v tom, jak se vyvíjel její život i kariéra. “Nežila jsem tam dlouho, protože jsem se narodila jako pátá ze šesti dětí, a tak jsme se brzy po mém narození odstěhovali. Jezdili jsme tam však na návštěvy, a když jsem si pak přečetla vyprávění jednoho otroka z té plantáže, tak jsem byla zděšená,“ vysvětlila.
Prostor, který si zasloužíte
Viola, kterou Denzel Washington označil za jednu z největších hereček všech dob, vyrůstala v zoufalých podmínkách v Central Falls ve státě Rhode Island. Její otec měl problémy s alkoholem a agresivitou. Do školy chodila často hladová a špinavá. Do svých 14 let se v noci počůrávala. „Když jsem byla mladší, často jsem se bála promluvit, protože jsem si myslela, že si nezasloužím žádný prostor,“ říká Davisová.
Za to, že později svůj náhled na sebe sama změnila, vděčí prý podpoře lidí, kteří věděli, že si lepší život rozhodně zaslouží a pomohli jí dostat se z toho, čemu Viola říká „díra“. Zejména svým sestrám a matce a pak všem, kteří viděli její talent. Herectví jí pomohlo získat hlas. Časopis Time ji v roce 2017 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí současnosti, právě pro její schopnost identifikovat problémy, kterým čelí v současné Americe barevné ženy, její vůli otevřeně o nich mluvit a nyní, na vrcholu společenského žebříčku, za ně i přijmout svůj díl odpovědnosti.
Divadelní nadšenec vrací úder
Davisová je první Afroameričankou v historii, která dosáhla na „trojitou korunu herectví“, která sestává z cen Emmy, Tony a Academy (Oscar). Herečka má za sebou dlouhou a složitou cestu a věří, že je její povinností pomáhat těm, kteří neměli v životě šťastně rozdané karty. V roce 2018 vystoupila v rámci Women´s March s projevem o intersekcionálním feminismu. Řekla v něm: „Každý den je vaší povinností bojovat nejen za svá práva, ale také za práva všech, kteří dýchají a tluče jim srdce. Dnes tu nemluvím jen za Me Too, protože i já jsem byla Me Too, ale protože jsem si plně vědoma toho, že je tu stále spousta žen, které mlčí.“
Hvězda seriálu Vražedná práva se zamilovala do herectví na střední škole v Central Falls. „Byla jsem divadelní geek, totální nerd,“ popisuje své dospívání dnes. Účastnila se každé soutěže a divadelního festivalu. „Žít v chudobě je frustrující a hraní je způsob, jak se z té frustrace vymanit. Pomohlo mi naučit se vyjadřovat, protože jsem byla strašně stydlivá,“ dodává Viola.
Život jako protest
Přestože tvrdí, že má z dětství spousty hezkých vzpomínek, všechny jsou nasáklé chudobou. „Byla jsem jedním ze 17 milionů amerických dětí, které nevěděly, kdy a co budou jíst. Pro jídlo bych udělala všechno. Kradla jsem jídlo, lezla do popelnic, kamarádila se s dětmi z okolí kvůli jídlu. A strašně jsem se za to styděla,“ říká. V roce 2014 se přidala k organizaci Hunger Is, jejímž cílem je vymýtit dětské hladovění ve Spojených státech. „Důvodem, proč jsem tady, je to „vymýtit“. Zbavit se hladovění úplně, ne ho snížit na třicet nebo dvacet procent, ale dosáhnout nuly,“ vysvětlila na tiskové konferenci.
Po střední studovala divadelní herectví na Rhode Island College, kde získala stipendium, a v roce 1988 nastoupila na Juilliard School, jednu z nejprestižnějších konzervatoří na světě, stala se členkou její dramatické divize Group 22. Každá další fáze jejího profesního života podle jejích slov znamenala „další překážku a dalšího draka k poražení“. Magazínu Vanity Fair letos řekla, že celý její život je jeden velký protest. Proti předsudkům, kterým čelila, ať je to jakkoli těžko představitelné, třeba kvůli svému vzhledu, nejen etnicitě.
Než se naplno rozjela její filmová a televizní kariéra, Viola sbírala ocenění na divadelních prknech. V roce 1996 začala na Broadwayi s hrou jejího oblíbeného Augusta Wilsona Sedm kytar. „On píše pro nás. Miluji ho, protože on nechává černé postavy mluvit. Často se mi stává, že mě nenechají mluvit. A někdy mě nechají mluvit, ale já si říkám, že takhle by to moje postava určitě neřekla,“ vyznává se Davisová.
Vypráví pohledem odstavce
V roce 1999 vyhrála cenu Obie za svou práci na hlavní postavě ve hře Everybody´s Ruby, o dva roky později přichází cena Tony Award v kategorii za nejlepší herečku ve vedlejší roli za postavu Tonyi ze hry Král Hedley II. A začaly se jí otevírat dveře k filmu a televizi. Pomalu. Po řadě malých rolí byla v roce 2008 nominována na Oscara za snímek Pochyby. V roce 2011 přišla další nominace za film Černobílý svět. O dalších pět let později si sošku odnesla domů. Za svůj výkon po boku Denzela Washingtona ve filmové adaptaci divadelní hry Ploty.
V televizním světě zanechala stopu, když přijala roli Annalise Keatingové v seriálu Vražedné právo a v roce 2015 se stala první černou herečkou, která kdy obdržela cenu Primetime Emmy Award za hlavní roli v TV seriálu. V lednu 2017 přibylo její jméno na hollywoodském chodníku slávy. Odhalila ho Meryl Streepová, která s Davisovou spolupracovala na filmu Pochyby. „Viola Davisová je posedlá. Je posedlá planoucí, doběla rozpálenou silou. Je to nejzodpovědnější a nejvíc bezprostřední umělec, co jsem kdy potkala. Dokáže pouhým pohledem odvyprávět odstavec. A odpracovala si každou příčku na žebříčku až k pozici, na které stojí dnes,“ vysekla jí Streepová poklonu.
Stejný dojem dělá Viola Davisová i na diváky. Na uznání si musela počkat a s každou další rolí lidsky i profesně roste. „Musíte zjistit, co vás ráno nutí vstát z postele. Je mnohem důležitější najít svou vášeň, než si zajistit pohodlný život,“ doporučuje Viola, která je od roku 2002 vdaná za hereckého kolegu Julia Tennona. Společně vychovávají jeho dvě děti z předchozích vztahů. V roce 2011 společně adoptovali holčičku jménem Genesis.
