Nyní netradiční duchovní, jejíž hvězda stoupá strmě vzhůru, vyzývá k reformaci tradičního pohledu na ženskou sexualitu. A jakožto bývalá stand up komička si umí získat pozornost publika. „Otevřenost, s jakou mluvím o svých selháních, a všechny ty ostatní věci, které byste od duchovní nečekali, mi umožňují být duchovní pro ty, kteří by nikdy nevstoupili do kostela,“ vysvětluje.
Narodila se v roce 1969 v Colorado Springs do velmi konzervativní křesťanské rodiny a vyrůstala v neustálém strachu z vševidoucího a trestajícího Boha. „Bůh, kterého mě učili se bát, byl vzteklý vrtošivý bastard, neustále zklamaný z toho, že jsem lidská bytost,“ vysvětluje Nadia Bolz-Weberová jazykem, kterým mluví i ke svým věřícím.
Vztek, drogy a víra
Toto nastavení vedlo zcela logicky k tomu, že v pubertě začala vzdorovat. Na univerzitě ke vzteku přidala ještě drogy a spousty alkoholu, po čtyřech měsících se studiem praštila a odstěhovala se do Denveru, kde proflámovala několik dalších let a pokoušela se o kariéru stand up komičky. „Byla jsem úplně smířená s myšlenkou, že se nedožiju třicítky,“ vypráví. Jenže to dopadlo úplně jinak.
V roce 1991, když jí bylo 22 let, navštívila poprvé setkání anonymních alkoholiků. A znovuobjevila víru. „Zamilovala jsem se do luteránské teologie a její myšlenky, že všichni jsme svatí a hříšní zároveň. Myšlenky, že nikdo není dokonalý, ale každý je vítán. Faktu, že můžu udělat chybu a nesníží to mou hodnotu do konce mých dní. To je skutečné milosrdenství,“ říká v jednom ze svých videí.
Vrátila se do školy a získala bakaláře z filmové vědy a pokračovala studiem religionistiky. V roce 2004 spáchal sebevraždu jeden z jejích přátel stand up komiků a Nadia, jakožto jediná věřící z okruhu pozůstalých, byla požádána, aby na jeho pohřbu pronesla řeč.
Duchovní outsiderů
„Dívala jsem se na ty lidi, stand up komiky, drag queens, akademiky a abstinující alkoholiky a v tom mě napadlo, že nemají žádného duchovního. A pak mi došlo, že to mám být já,“ vysvětluje. A tak matka dvou malých dětí vstoupila do semináře a v roce 2008 byla vysvěcena na luteránskou pastorkou.
House of Sinners and Saints, farnost, která vítá LGBT farníky a příslušníky jakéhokoliv vyznání, založila v tomtéž roce se sedmi přáteli ve svém obýváku. Říká, že na začátku se jejích mší účastnilo 30 až 40 lidí.
„Pak o mně vyšel článek na první stránce Denver Postu a najednou se moje farnost zdvojnásobila a na mše začali chodit i lidé 65+. Nechápala jsem to. Později jsem teprve pochopila, že i rodiče transgender dětí potřebují víru a že i po šedesátce můžete trpět krizí identity, “ řekla Bolz-Weberová BBC. V roce 2018, když House of Sinner and Saints opustila v obavě ze „zakladatelského syndromu“, čítala jeho farnost více než 600 členů.
Paní prstenů
Svůj první bestseller Beautiful Faith of Saint and Sinner vydala v roce 2013, o dva roky později přišel druhý. V roce 2019 ji vyšla další kniha, která se okamžitě dostala do středu pozornosti a spoustu lidí naštvala. Jmenuje se Shameless (Beze studu) a pastorka v ní obhajuje potřebu reformace toho, jak křesťanství pohlíží zejména na ženskou sexualitu.
Svůj záměr ale odhalila už v listopadu 2018 na feministické konferenci Makers, kde vyzvala ženy, aby jí poslaly své „prsteny čistoty“, s tím, že je roztaví a nechá z nich odlít „zlatou vaginu.“ O co jde?
Hnutí čistoty bylo ve Spojených státech velmi populární v devadesátých a nultých letech a vyžadovalo od dívek slib sexuální abstinence před vstupem do manželství. A nejen Nadia Bolz-Weberová tvrdí, že napáchalo na ženách velké škody. „Výsledkem jsou zlomené životy žen, které věří, že jejich sexualita je v rozporu s jejich spiritualitou. Myšlenka, že vykoupení přichází skrze sexuální represi, je zvrácená,“ říká.
Vagina pro feministku
V knize Shamelles se pokouší vybudovat zdravou sexuální etiku pro lidi, kteří chtějí kvést, a ne následovat pravidla ustavená před staletími. Přes 170 žen napříč Spojenými státy její výzvu vyslyšelo a k prstenům ji připisovaly i svá traumata. „Roztavte ho, přinesl mi jenom bolest,“ stálo na jednom ze vzkazů.
Na další výroční Makers konferenci v únoru 2019 Nadia Bolz-Weberová slavnostně předala plastiku vaginy, tedy vlastně vulvy, Glorii Steinemové, klíčové postavě druhé vlny amerického feminismu se slovy: „Naše příběhy jsou jen naše. Někdy si nevybereme, co se nám přihodí, ale můžeme si vybrat, co to pro nás znamená.“
Kromě sbírání prstenů a psaní nahrává nepřehlédnutelná pastorka také podcasty s názvem Zpovědnice, ve kterých zpovídá nejrůznější známé i neznámé osobnosti svým charakteristickým způsobem. Své interview s Lancem Armstrongem na konferenci v Nantucketu uvedla v roce 2018 slovy: „Takže vy jste bral drogy a pak jste o tom lhal? Ó, můj Bože, to znám. To jsem udělala mockrát.“ Podle ní jsou to právě naše selhání a omyly, které nás přibližují druhým lidem.
„Tolik z nás se trápí rozdíly mezi našim ideálním já a opravdovým já, ideálním příjmem, váhou, osobností. Naše kultura je posedlá představou, že ten hlas lze umlčet a stát se tou ideální verzí sebe sama. Ale problém je v tom, že se to nikdy nikomu nepodaří, vaše ideální já je pohyblivý cíl, Sisyfův balvan. Já jako teoložka jsem přesvědčena, že v životě musíte mít lidi, kteří ten hlas umlčí. A že Bůh, Buddha nebo Beyoncé, říkejte tomu, jak chcete, miluje vaše aktuální já. A tento bezpečný prostor potřebujeme všichni. Ten hlas vám říká, že ostatní ženy jsou vaše konkurence, že vaše hodnota spočívá ve vašem vzhledu, to všechno jsou lži. Nechte nejvyššího, ať vám řekne, kdo jste, nikoho jiného,“ vzkazuje Nadia Bolz-Weberová nejen těm, které jí poslaly prsten.