Zásadní role na cestě k uzdravení
Jak již bylo řečeno, pokud druhý rodič dítě brání, alespoň čas od času, nebo dává zřetelně najevo nesouhlas s tyranem, má dítě aspoň malou naději. Lépe si dříve či později uvědomí, že jeho přirozeně rostoucí vzdor vůči násilnickému rodiči je vzdorem zdravým a život zachraňujícím. Má tak lépe nalinkovanou cestu k uzdravení v pozdějším věku, protože v dětství zažil pocit, že někomu na něm záleželo, že někdo pohrdavé chování vůči němu neschvaloval.
Svou kladnou roli zde mohou sehrát i babičky, dědečkové či jiní příbuzní nebo jinak přítomní lidé. A i to je role zcela zásadní, protože opravdu stačí pár vzpomínek na to, že se vás někdo zastal, že někdo projevil nesouhlas, že někdo byl rozhořčen tím, co se vám, jakožto malému dítěti, děje z rukou rodiče.
Tři věci, které musíte udělat, když vám manipulativní matka zkazila život |
I to málo stačí k tomu, aby mozek čas od času začal pochybovat o vině za to, že jste se vůbec narodili a občas přinesl spásnou myšlenku, že chyba může být na straně rodiče. Právě tyto drobné pochybnosti jsou pak tím, čeho se později chytáte v terapii nebo ve svém vlastním sebeuvědomění.
Někdy tuto roli na sebe berou i sourozenci, když se děti brání tyranům společně, což ale patří k nejsmutnějším příkladům. Jakákoliv ochranná ruka, která se kdy nad dítětem rozprostřela, zvyšuje šance, že se v dospělosti s postraumatickým syndromem lépe vyrovná. Protože někde v hloubi duše ví, že to všechno si ve skutečnosti nezasloužilo.
