Pojďme si na úvod vyjasnit, co je a co není trauma. Toto slovo dnes používáme celkem běžně, když mluvíme o tom, že jsme prožili nějakou nepříjemnou situaci: ostrou konfrontaci s nadřízeným, hádku na úřadech a podobně. Zdaleka ne každá stresová situace však způsobí člověku trauma, které se dnes stalo téměř módním pojmem.
Další zažitý mýtus vychází z přesvědčení, že trauma znamená hraniční zážitek na pomezí života a smrti, jako je válka, pokus o vraždu, živelní pohroma nebo brutální přepadení. Tyto incidenty samozřejmě mohou být (a velmi často také jsou) silně traumatizující, existuje ale i řada zdánlivě všedních událostí, které mohou na člověka dolehnout stejně ničivým způsobem.
Jde třeba o běžné invazivní lékařské zákroky prováděné zejména u dětí (trhání mandlí či vrtání zubů), vystavení extrémnímu horku či chladu, pocit nedostatku lásky a opuštěnosti, úrazy, pády, onemocnění provázená vysokými horečkami, nečekaný hluk…
Úzkosti nepodceňujte, mohou vás ničit. Rady, jak s nimi úspěšně bojovat |
Záleží na míře odolnosti vůči stresu, která je u každého jiná a souvisí s věkem, životními zkušenostmi i vrozeným temperamentem. Co je pro jednoho traumatizující, nemusí se druhého vůbec dotknout.
Ocitnete-li se v situaci, která je pro vás silně stresující či život ohrožující, dostaví se odpovídající emoce (strach, úzkost, vztek, nenávist, stud, smutek, odpor, bezmoc atd.). Jestliže si v takové chvíli dovolíte tuto konkrétní emoci prožít, volně projde vaším tělem a nikde „se neuloží“.
Pokud jí však neumožníte, aby se projevila, zastaví se takříkajíc na půl cestě, což poznáte podle toho, že když pak v budoucnu prožijete situaci, která vám – často pouze náznakem – připomene původní událost, zareagujete na ni zcela nepřiměřeně.
Někdy stačí docela neškodná věta nebo i jediné slovo a vybouchnete jako papiňák. Důvod? Na prvotní negativní emoci, která neměla možnost se projevit a „zamrzla v těle“, narazila další a tím získala na síle. Dokud ji nějakým způsobem neuvolníte, bude se ve vás stále kumulovat a obírat vás o kvanta energie, kterou vyplýtváte na všechny ty emoční erupce ve chvílích, kdy si nějakým způsobem připomenete původní traumatickou událost.
Vnímejte, když tělo křičí
A to není všechno. Nezpracované trauma s sebou nese řadu nepříjemných – tělesných i duševních – příznaků, které se často projeví se zpožděním několika let. Patří sem například nadměrná bdělost a tenze, kdy se člověk nachází ve stavu nepřetržité ostražitosti, extrémní lekavost, náhlé změny nálad (nečekané emoční propady, záchvaty vzteku a pláče), noční můry a děsy, přecitlivělost na světlo a zvuky, poruchy spánku, ale také pocit nízké sebehodnoty.
Časem se pak může rozvinout panická porucha, úzkost a fobie, rizikové chování (vyhledávání nebezpečných situací), nejrůznější závislosti (na jídle, alkoholu, drogách, vztazích, nakupování), zapomnětlivost, promiskuita nebo naprostý nezájem o sex…
Les jako terapie. V některých zemích už je na lékařský předpis |
Traumatizovaní jedinci mají obvykle problém navazovat funkční vztahy a vytvářet zdravé citové vazby. Z fyzických příznaků se mohou objevit migrény, astma, chronická únava, fibromyalgie, chronické bolesti, kožní onemocnění, různé hormonální a imunitní poruchy, trávicí problémy (například syndrom dráždivého tračníku) a řada dalších.
Všechny tyto projevy – jakkoli jsou obtěžující – slouží jako důležité signály, kterým byste měli důvěřovat. To, že něco takového dlouhodobě prožíváte, má svůj pádný důvod. Vaše tělo vám tím vzkazuje, že je načase začít hojit svá dávná zranění. To vyžaduje jistou míru odvahy – není totiž příjemné pohlédnout znovu do tváře svým největším strachům.
Pokud ale rozpoznáte příčinu svého trápení a najdete způsob, jak ho ukončit, procitnete v úplně jiném světě. Ve světě, kde se budete moci znovu radovat, plnit si sny a volně dýchat. Kde budete konečně zase sami sebou.
Existuje mnoho metod, které vám s tím mohou pomoci. Jakou si zvolíte, záleží jen na vás. Pokud byste nevěděli, odkud začít, máme pro vás na následujících stránkách čtyři tipy.
1. Poučte se od zvířat
Představte si antilopu, kterou pronásleduje gepard. V momentě, kdy ji dostihne, padá jeho oběť k zemi. Vzdává se blížící se smrti, a to dokonce i tehdy, když ještě není zraněná. Náhle prostě znehybní, což dělají všichni savci ve chvíli, kdy je reálná hrozba nad jejich síly.
Ono znehybnění (neboli zamrznutí) je jednou z fyziologických reakcí těla na traumatizující událost, vedle útěku a boje, které by však v dané situaci neměly pro antilopu žádný smysl, vzhledem k síle a rychlosti útočníka.
Zároveň je také strategií poslední záchrany. Může se totiž stát, že gepard pohodí svou kořist do doupěte a vypraví se na další lov. To poskytne antilopě čas, aby procitla, setřásla ze sebe následky znehybnění a opět získala kontrolu nad svým tělem. Ve vhodném okamžiku pak uteče zpátky na svobodu, aniž by v ní prožitá událost zanechala jakékoli následky.
A jak je to u lidí? Ocitneme-li se ve stavu ohrožení, rozum často potlačí přirozené instinkty a reakci znehybněním tělu jednoduše nedovolí. Něco takového totiž vnímá naše společnost jako slabost, či dokonce zbabělost, člověk by měl přece zatnout zuby a vydržet. Pokud se však energie, kterou vyvolá daná událost, včas a v plné míře neuvolní, zůstává v těle a vede k rozvoji traumatických symptomů.
Úzkostná porucha vás může paralyzovat. Jak poznat varovné příznaky |
To znamená, že příčinou tělesných i duševních trablů, které nám pak komplikují život mnohdy řadu let, není samotná událost. „Symptomy pocházejí ze zbytku energie, kterou tělo nevybilo. Tato energie zůstává uvězněná v nervovém systému, odkud pustoší tělo i mysl,“ říká americký psycholog Peter A. Levine, který se studiu a léčení traumatu věnuje už pětačtyřicet let.
Svou terapeutickou metodu, kterou nazval Somatic experiencing (somatické prožívání), odvodil právě od pozorování zvířat ve volné přírodě, která navzdory nebezpečím, jimiž se to v divočině jenom hemží, traumaty netrpí. Tato metoda nabízí možnost spojit se opět s vlastním tělem, vysledovat trauma až k jeho prvotnímu zdroji, aniž byste ho museli znovu prožívat, a uvolnit zablokovanou energii.
Levinova kniha Léčba traumatu obsahuje dokonce praktický manuál určený k sebeléčení. Seznam terapeutů, kteří v České republice praktikují metodu somatického prožívání, najdete na stránkách seasociace.cz.
2 Odložte bolesti předků
Jemný a nenásilný způsob, jak se zbavit následků prožitých traumat, nabízí také metoda Psych-K (neboli klíč k duši). Náleží do oblasti energetické psychologie, která efektivně pracuje se všemi vrstvami mysli: s vědomím, podvědomím a nadvědomím.
V praxi to probíhá tak, že si na vědomé úrovni určíte konkrétní cíle (např. zbavit se strachu z nemoci, z nedostatku peněz, nějaké závislosti či zdravotního problému) a stanovíte si akční kroky, které je třeba podniknout, abyste svůj záměr posílili a umožnili jeho realizaci.
Na podvědomé úrovni pak s pomocí facilitátora – jinými slovy průvodce – měníte negativní programy, které vám brání dosahovat vašich cílů, na takové, co vaše vize naopak podporují.
Dříve byla prostitutkou, dnes pomáhá lidem s traumaty |
To se děje prostřednictvím takzvaných balanců, které pro vás facilitátor předem zjistí svalovým testem. Všechno, co se během sezení odehrává, je tedy řízeno moudrostí vašeho těla, a tedy zcela bezpečné.
„Dejme tomu, že za mnou přijde žena, která v dětství zažila sexuální zneužívání, na které si může, ale nemusí pamatovat. Tato žena se potýká s nízkou sebehodnotou, není schopna navazovat zdravé vztahy, nevnímá své hranice, jde proti sobě a nemá se ráda,“ popisuje facilitátorka Psych-K Monika Novotná a pokračuje.
„Požádám ji, aby mi řekla, jak by se chtěla cítit, a ona s mou pomocí poté definuje nová přesvědčení, jako například: hluboce se oceňuji a přijímám, zasloužím si být milována a milovat sama sebe, získat to nejlepší, co láska a život nabízejí, jsem krásná a sebevědomá, je pro mě snadné přijímat pochvaly od ostatních a podobně.
Akční kroky spočívají například v tom, aby následně pozorovala, co to s ní dělá, když jí někdo složí pochvalu, a aby postupně přivykla myšlence, že přijímat pochvaly je naprosto v pořádku,“ vysvětluje odbornice, která při řešení traumat často pracuje i s rodovými liniemi.
Spoustu životních zátěží (sklon k sebevraždám a tragickým nehodám, strach o přežití, opuštění, psychické týrání, incest, znásilnění, potraty atd.) totiž nevědomky přebíráme od svých předků v mylném přesvědčení, že je to náš úděl.
„Tyto přejaté zátěže je důležité rozpoznat a zpracovat, aby se nepřenášely na další generace. Děláme to tedy nejen pro sebe a svůj rod, ale i pro své potomky, včetně těch, kteří se ještě nenarodili,“ dodává Monika Novotná.
3 Koukněte se pod povrch
Další zajímavou metodou, která vám může pomoci odkrýt kořeny dávných traumat a postavit váš život do úplně nového světla, jsou rodinné konstelace, jejichž zakladatelem je německý psychoterapeut Bert Hellinger. Vychází z toho, že rodina je systém poskládaný z mnoha různých částí, které musejí být ve vzájemné harmonii, aby vše správně fungovalo.
V opačném případě se objeví „porucha“ (nemoc, pracovní či vztahové problémy apod.). Při konstelacích máte možnost nahlédnout z širší perspektivy na to, co se vám v životě skutečně děje, kde něco drhne, co je tabu nebo co nevidíte, potažmo nechcete vidět.
Hádky a spory z nadhledu. Rodinné konstelace umí napravovat porouchané vztahy |
Konstelace tedy žádný váš problém nevyřeší, ale umožní vám podívat se, jak to reálně vypadá ve vašem systému. Co s tím potom uděláte, je už pouze na vás, což ostatně platí pro všechny terapeutické metody. Sezení se většinou účastní deset až patnáct lidí.
Dotyčný, který přichází s konkrétním zadáním, si zvolí zástupce za členy systému, na který se chce blíže podívat. Určí, kdo bude vystupovat v roli matky, otce, dědečka… Sám přitom sedí stranou a všechno sleduje. Ve chvíli, kdy zvolení zástupci vstoupí do konstelace, začínají vnímat skutečné pocity lidí, které představují, přestože tyto osoby nikdy neviděli a nic o nich nevědí. A rozjíždí se úžasná, fascinující hra života, kterou nelze popsat slovy. To musíte zažít.
„Existují dva druhy traumat. Ten první bychom mohli přirovnat k situaci, kdy si naštípnete kost, u druhého je kost roztříštěná na malé kousky. Podle toho je zapotřebí volit i konkrétní postup. Naštípnutá kost se dá napravit určitou rutinou, kdy duše uvidí a pochopí, proč se daná událost stala a co jí měla ukázat. Tohle poznání ji pak může v životě hodně posílit,“ popisuje lektor rodinných konstelací Jan Krejčiřík.
„V případě těžkých traumat – čili u té rozdrcené kosti – volím konstelaci nového typu, kdy vedení celého procesu předávám moudrosti samotného traumatu. Do této konstelace stavím duši jako nadřazený celek, dále její roztříštěné části a také část, která zajistila, aby to člověk přežil a měl možnost z toho něco vytěžit. Potom se to začne skládat. Všechno se zviditelní. Roztříštěné kusy duše propojuji s příčinami a snažím se je pospojovat,“ říká.
A jedním dechem dodává, že „nejdůležitější je, aby se chtěl člověk z traumatu vyléčit“. Připadá vám nelogické, proč by někdo dobrovolně trpěl? Je ale pravda, že někteří lidé vnímají svůj těžký úděl jako způsob, jak získat pozornost, lásku nebo péči druhých, a proto se ho – byť jen podvědomě – odmítají zbavit. I to je věc, kterou konstelace jasně ukáže.
4 Přepracujte vzpomínky
„Trávili jsme s partnerem večer u vína a on se mi svěřil, že se mu zdál sen, jak se miluje se mnou a mou nejlepší kamarádkou. To ve mně spustilo doslova smršť negativních emocí,“ vypráví Jitka ze Slaného.
„Hned ráno jsem se odstěhovala, vymazala ze svého života ženu, která vůbec za nic nemohla, a začala jsem trpět panickými záchvaty. Nic nepomohlo, že se mi partner tisíckrát omluvil, že šlo jen o sen a že by něco takového nikdy neudělal. Nakonec jsme se k sobě vrátili, ale ta bolest a nenávist ve mně byly pořád a často jsme se kvůli tomu doma hádali. Byla jsem zoufalá, už jsem nevěřila, že to peklo někdy skončí.
Pak jsem se doslechla o terapeutické metodě, která využívá pohyb očí. Rozhodla jsem se to zkusit a vydala se do Prahy za Danielou Annou Andělovou. Moc jsem nedoufala, ale výsledek mě ohromil. Stačily necelé dvě hodiny a veškerá bolest i nenávist byly pryč. Zůstala jen vzpomínka na chlapa, který v opilosti plácl hloupost. Bylo to jako zázrak.“
Naše mysl lakuje minulost na růžovo. Hezké vzpomínky si hýčká, zlé vytěsní |
Desenzibilizační terapie využívající pohyb očí (EMDR – Eye Movement Desensitization and Reprocessing) pomáhá lidem zotavit se z potíží vyvolaných traumatickými událostmi. Zastavuje zatěžující vzpomínky a pomáhá je správně přepracovat.
Její autorkou je americká psycholožka Francine Shapiro, která v osmdesátých letech objevila, že vedené a opakované pohyby očí snižují úzkost u lidí, kteří zažili náročné události. Jde o vědecky ověřenou metodu, kterou doporučuje i řada mezinárodních organizací pro léčbu posttraumatické stresové poruchy.
A jak takové sezení probíhá? „Nejprve s klientem probereme, co ho přivádí a jaké chování mu nevyhovuje. Poté pro něj vytvoříme prostor bezpečí, s nímž pak pracujeme v průběhu celého procesu,“ popisuje life koučka Daniela Anna Andělová.
„Dotyčný se ve své mysli vrací do tíživé situace, to znamená vstupuje do konkrétní události s tím, že je v bezpečném prostoru, který jsme vytvořili předtím, pevně ukotven. Následně se provádějí pohyby očima, pomalu a v tempu, které je pro klienta příjemné,“ říká.
„Jde o přesně stanovený systém očních pohybů, přičemž klient svýma očima následuje můj prst. S každým dalším souborem těchto pohybů vnímá stále větší úlevu a na konci sezení cítí, že kdyby se taková situace stala znovu, už bude vědět, jak na ni,“ dodává koučka.
Tato metoda je vysoce účinná u různých typů fobií, poruch pozornosti, úzkostných stavů, ale také v případě traumat a vztahových problémů. Klient se od dané události emočně vzdálí, takže se pro něj stane pouhou vzpomínkou, která ho už nijak neohrožuje.
