Poznáváte legendární repliku dědy Homolky z filmu Ecce homo Homolka? Nesmutněte, že jste se na dovolenou za hranice nedostali. Trávit volný čas převážně v českých luzích a hájích nemusí být nutně špatně. Pojďme tedy české lesy využít i jinak než k houbaření.
Příroda na předpis
Věděli jste například, že v některých zemích pobyt v přírodě lékaři předepisují? Ne že vám doporučí procházky, ale dostanete regulérní recept s razítkem! Například na Shetlandských ostrovech obdrží pacienti spolu s předpisem letáček se zdravotními benefity pohybu v přírodě a kalendář s aktivitami. V Irsku mohou lidé trpící chronickým stresem absolvovat šestitýdenní terapii založenou na pobývání mezi stromy. A v Norsku staví v blízkosti nemocnic chatky obklopené zelení, aby se nemocní rychleji zotavili.
To všechno je Evropa. Možná se tedy blíží doba, kdy i nám praktický lékař předepíše léčbu zelení. Plus léčbu tichem, které – jak známo – léčí. A protože takové ticho po pěšině léčí dvojnásob, šíří se světem fenomén šinrin-joku neboli koupel v lese. Japonská vláda ji už v polovině 80. let zahrnula do balíčku preventivních zdravotních opatření. U nás je známá spíš pod pojmy lesní terapie, terapie lesem nebo terapie v lese. Nejde o pouhou procházku v přírodě ani o mnohakilometrovou túru. Je to doslova „koupel“, tedy vnímání atmosféry lesa všemi smysly. Kráčíte pomalu, pozorujete okolí, vědomě nasáváte vůně, dotýkáte se stromů, tu a tam můžete i ochutnat dary lesa, zout se a vnímat půdu pod nohama.
Léčivá síla přírody. Univerzální bylinný lék na všechno neexistuje, říká expert |
Pro skeptiky: ne, není to „moc ezo“. Seriózní výzkumy prokázaly, že jeden den v lese nám o 40 procent zvýší tzv. NK buňky v krvi. Natural killers, tedy „přirození zabijáci“ dokážou v našem těle najít a zničit nepřátele, především buňky infikované viry a rakovinné buňky. Poradí si ovšem i s bakteriálními infekcemi, parazity a dalšími patogenními mikroorganismy. Lesní vzduch také zvyšuje produkci dehydroepiandrosteronu (DHEA) v kůře nadledvin. DHEA je takový objektivní ukazatel stáří organismu a pomáhá tam, kde jsou známky opotřebování, vyčerpání a únavy.
Prokázány jsou příznivé účinky lesní terapie na kardiovaskulární systém, imunitu, dýchání, alergie, střevní mikrobiom, depresi, úzkost, stres, vyhoření, nespavost… zkrátka téměř na cokoli si vzpomenete. Stojí za nimi mimo jiné fytoncidy – jakási rostlinná antibiotika, která vylučuje do vzduchu většina stromů, keřů a dalších rostlin. Slouží jako jejich obranný a komunikační prostředek a „rozumí“ jim i naše tělo.
Pusťte se do lesní terapie
Z fytoncidů můžete samozřejmě profitovat i jako laik. V lesní terapii jde však o mnohem víc. Minimálně v začátcích je proto dobré využít služeb vyškoleného odborníka. Neříká se mu lesní terapeut, protože terapeutem je přímo les, ale průvodce lesní terapií. Možná s překvapením zjistíte, že se neumíte v přírodě pohybovat, neumíte ji vnímat. Že jste možná tuhle schopnost někde uprostřed všeho toho shonu a luxusu ztratili – a třeba o tom ani nevíte.
Lesní terapie. Vyzkoušejte japonský hit, který vám zachrání zdraví |
Pokud jste si jistí, že takovou „poruchou příjmu přírody“ netrpíte, můžete to zkusit sami. Na webu lesní medicína radí rezervovat si pro sebe pár hodin, ideálně dvě denně. Osvěží prý ale i dvacet minut chůze po parku. Rovina, kopec, skály, kočárek nebo i děti – obtížnost je na vás.
Na začátku si sedněte a zaměřte se na to, co chcete na své stezce prožít. Pak jděte, nepospíchejte, dívejte se, poslouchejte a ochutnávejte. Účinek lesní terapie můžete podpořit pomocí tohoto jednoduchého cvičení: Soustřeďte pozornost do svého nitra, s hlubokým nádechem zvedněte ruce dlaněmi vzhůru a s výdechem zase k zemi – pažemi tak opisujete kruh. Zopakujte třikrát.
Při toulkách přírodou určitě narazíte na strom, který vás něčím zaujme – dotýkejte se ho, nasávejte jeho vůni a přátelské bakterie. „Můžete se k němu opakovaně vracet. Věřte, že pokud budete pokorní a ke stromu přistupovat s náležitým respektem, pokaždé odmění vaše setkání stále příjemnějšími pocity. Vznikne pevné přátelství, které vás v těžkých chvílích bude podporovat a v těch šťastných doprovázet,“ píše se na nekomerčních stránkách lesní mediciny. Jejich autoři ve spolupráci s regionálními spolky na ochranu přírody vytvořili několik stezek, kde můžete provádět lesní terapii. Mrkněte na ně.
Skrz přírodu k sobě
Pohyb v přírodě je samozřejmě prospěšný sám o sobě. Skýtá ovšem jednu velmi zajímavou možnost – dostat se skrze ni k sobě. Šinrin-joku má povícero „příbuzných“. Třeba terapii divočinou (wilderness therapy), při níž skupina lidí vyrazí na léčebnou výpravu do míst daleko od civilizace. Opravdu velmi silnou zkušeností je absolvování rituálu vision quest, který by vás měl převést z jednoho období života do druhého. A i když nejste věřící, můžete se vydat na doprovázenou pouť a s překvapením zjistit, že spousta otázek, které v sobě nosíte, má spirituální charakter. Vždyť příroda je chrám, vzpomínáte?
Vyřknout celý svůj příběh
„Záměrem pouti je cesta k chrámu. Někdy k vnějšímu, třeba v Santiagu, vždy však k vnitřnímu – k naší duši,“ říká poutník a průvodce Jan František Bím, který nachodí se svými klienty ročně až čtyři tisíce kilometrů.
Jan František Bím (57)Putuje a provází krajinami vnějšími i vnitřními, vede meditace, různé kruhy a přechodové rituály, pořádá semináře a přednášky pro firmy a veřejnost.  "Prostě chodím s lidmi po lese a povídám si s nimi o životě," říká. |
Co si máme představit pod náplní práce „poutník a průvodce“?
Pohybuji se někde mezi polohami terapeuta a kouče. Terapeut léčí klientovo zranění, kouč klade otázky, ale sám se do řešeného problému nezapojuje. Zároveň jako duchovní průvodce hledám v zažitých příbězích přesah.
Nejste tak trochu i psycholog?
Nejsem, nemám psychologii vystudovanou. Psycholog obvykle pracuje v rámci nějaké „školy“. Já funguji velmi intuitivně a často jsem jen spoluprožívajícím svědkem. Psychoterapeut mívá plán, čeho chce terapií dosáhnout, já vyčkávám, co se stane a co klient objeví v sobě i co nám ukáže příroda. Někdy čekám hodiny, než se stane to pro klienta důležité.
V čem je rozdíl mezi probíráním svého života na gauči u terapeuta a v průběhu poutě?
Když jdete přírodou, dýcháte, prokrvujete a okysličujete tělo a hlavně mozek. Vzpřímenou chůzí podporujete proudění energie a uvolňování somatizovaných bloků. Výhodou je, že z energetického pohledu nesetrváváte v energii těžkého příběhu, ta zůstane někde v přírodě. V místnosti se v ní neustále „koupete“. Pouť je také obvykle mnohem delší, takže máte příležitost vyřknout celý svůj příběh a nechat všechny těžkosti odeznít.
Jak moc je jiné jít na výlet sám a nechat se na něj doprovázet odborníkem?
Už tím, že spolu nechodíme na „výlet“. Jdeme na pouť, která se od výletu liší svým záměrem. Když jde člověk sám, obvykle si neřekne svůj příběh nahlas ani se nedívá na synchronicity v krajině. Mojí rolí je aktivním nasloucháním slyšet, co klient svým příběhem říká, a vidět, jak okolní krajina reaguje.
Uvedl byste příklad takových synchronicit v krajině?
Často se stává, že v okamžiku, kdy klient vypráví něco velmi nehezkého, dojdeme k divoké skládce. Další synchronicitou bývají třeba sojky, které křičí, když se v příběhu dotýkáme důležitého až posvátného místa. A zrovna dnes byly takovou synchronicitou školní děti na výletě, které se objevily přesně v okamžiku, kdy si klientka uvědomila, že v další části života jsou pro ni vnoučci přednější než práce.
Mívají lidé zábrany mluvit s vámi, vlastně s cizím člověkem, o svých niterných pocitech?
Když už si mě objednali, mají záměr se na svůj příběh podívat. Někdy je tam počáteční ostych. To nevadí. Nikam nespěcháme. Klidně můžeme mlčet i několik hodin. Důvěra se buduje postupně. Občas pomůže, když sdílím něco ze svého příběhu.
Já bych se bála mlčení ve smyslu trapného ticha. Dá se jít mlčky? A je to pak k něčemu?
Tiché poutě jsou nejsilnější. Někdo mi neřekne skoro nic. Přesto je jeho příběh s námi a příroda na něj reaguje. Častěji bývá ticho v druhé části pouti. Je plné toho, co jsme si řekli a společně prožili. Když si po hodinách chůze lesem sednete na vyhlídce, nemá skoro nikdo potřebu cokoli říkat. Prostě tam jen jsme, a přesto je to často silnější a léčivější než hodiny terapie v místnosti.
Jaké počasí je pro pouť nejlepší?
Není špatného počasí na pouť. Je takové, jaké klient potřebuje pro svůj poutní záměr. Putuji s klienty celý rok, v létě i v zimě, za deště, sněhu i azuru. Občas se vykoupeme, někdy spíme v přírodě a jindy v penzionu.
Máte představu, kolik poutí nebo klientů jste za ty roky doprovázel?
Ročně je to mezi sto třiceti až sto osmdesáti poutěmi. Za jedenáct let jsme tak někde kolem patnácti set dní doprovázených poutí, možná i víc. Klientů byly stovky. Nejdelší byla třicetidenní pouť v Peru. Nejkratší necelou hodinu ze Staroměstské ho náměstí ke Staronové synagoze – přesto byla silná a prospěšná.
Co si přečíst, poslechnout a co zkusit?
Gavlas podcast
Témata převážně náboženská, duchovní, filozofická, ale také poutnická. Tomáš Gavlas totiž razí latinské heslo: Solvitur ambulando (problémy se vyřeší chůzí). Zážitek doprovázené poutě českou krajinou nabízí na putovat.cz. Poutě jsou také výrazným tématem jeho knihy Karlaz: Cesta člověka.
Lesní terapie ve městě
O biologovi Clemensu G. Arvayovi je v posledním roce slyšet v souvislosti s kritikou očkování proti koronaviru. Ještě předtím se ale věnoval tomu, jak les posiluje náš imunitní systém. Kde se ale má člověk dostat k léčivé síle přírody ve městě? Clemens na praktických tipech ukazuje, že to jde.
Koučink v přírodě
Rozchody, ztráty, změny a jiné životní křižovatky můžete probrat s Dagmar Kožinovou na netradičním koučinku v přírodě v oblasti Moravských Kopanic, kde léčily žítkovské bohyně.
