Před časem rozproudil debatu o důležitosti ticha norský polárník Erling Kagge svojí útlou knížkou Radost z ticha. Začíná takto: „Protože ze světa nedokážu odejít, vyšplhat nebo odplachtit, naučil jsem se před ním uzavírat. Trvalo mi to dost dlouho. Teprve když jsem pochopil, že mám intenzivní potřebu ticha, mohl jsem ho začít hledat. Čekalo na mě hluboko pod kakofonií dopravního ruchu, hudbou, zvukem strojů, iPhonů a sněžných pluhů. Ticho.“
Mnoho lidí už nedokáže fungovat bez jakékoli zvukové kulisy. Jenže pro mozek je to z dlouhodobého hlediska zátěžové.