Štíhlé tělo, sexy křivky, dokonalá postava – to jsou novodobé mantry, jimiž se dnes zaklíná spousta žen, z nichž mnohé si jdou za vysněným cílem s urputností, která nepřispívá jejich zdraví ani psychické pohodě. Proč to všechno dělají?
Trápí své tělo absurdními dietami, mučí ho na přístrojích, na něž usedají s notnou dávkou sebezapření, či přímo s vnitřním odporem, každý večer nazouvají tenisky, aby se místo příjemného odpočinku po náročném dni uštvaly tak, že už ani nebudou mít chuť na večeři, což berou jako úžasný bonus, a při nákupu přepečlivě studují každou položku, neobsahuje-li rizikové množství kalorií.
Nejste spokojená s tím, jak vypadáte? Zapomeňte na půst! Vysněné postavy lze docílit zdravěji a hlavně nastálo, což hladovění nezajistí.
Když se jich na to zeptáte, zpravidla odpovědí, že to všechno podnikají kvůli své touze po krásné postavě, což v drtivé většině případů znamená: Chci se líbit svému partnerovi. Pouze malé procento uvede jako hlavní důvod svého počínání snahu o zlepšení zdravotního stavu. Tento „podružný“ aspekt často zůstává až na druhé koleji. Přitom právě zdraví je tím hlavním, oč tu běží.
Tlustý neznamená líný
Slyšeli jste už pojem fat-but-fit? V překladu to znamená tlustý, ale v kondici. Obezitologové tímto způsobem označují jedince, jimž sice nějaké to kilo přebývá, ale kteří mají zároveň dobrou fyzičku. Tito lidé jsou na tom ze zdravotního hlediska podstatně lépe než lidé, kteří náleží do kategorie unfat-and-unfit (štíhlí a bez kondice).
Je samozřejmě jasné, že nadváha nebo obezita nikomu neprospívá – odborníci svorně potvrzují, že se významně podílí na zkrácení průměrné délky života. Neméně rizikový je však nedostatek pohybu a z toho plynoucí špatná kondice. Mezi lidmi panuje obecně zažitý názor, který říká, že být tlustý se automaticky rovná být líný a nehýbat se.
To však vůbec nemusí být pravda. Je spousta „oplácaných“ jedinců, kteří s vervou a nadšením provozují různé sporty, akorát se u nich zapotí o něco víc než lidé bez nadváhy. Na druhou stranu existuje mnoho štíhlých lidí, kteří vedou sedavý způsob života, s minimem pohybu, a když mají doběhnout na autobus, radši si počkají na další spoj, protože by jinak na chodníku nechali plíce.
Kdo je na tom tedy lépe? Bereme-li v potaz čistě vizuální hledisko, faktem je, že „kavárenský povaleč“ s ideální konfekční velikostí snadno trumfne každého „tlouštíka“.
Jak už jsme zmínili výše, jde v první řadě o zdraví. Nehledě na to, že váhu ovlivňují z určité části také geny, takže dcera matky kyprých slovanských tvarů, jimiž bylo v rodině obdařeno několik předchozích generací žen, stěží kdy bude vypadat jako Twiggy. To je zkrátka fakt a nemá smysl experimentovat se svým tělem (a potažmo zdravím) ve snaze obelstít přírodu.
Hýbat se nemohou jen kvadruplegici
Co je tedy důležitější? Váha, nebo kondice? „Jednoznačně kondice! Pohyb a trénovaný kardiorespirační systém prodlužují život v dobré kvalitě také lidem, kteří mají nadváhu i obezitu,“ říká Jiří Suchý, expert v oboru sportovní edukologie z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.
Někteří teď možná namítnou, že by moc rádi provozovali nějakou fyzickou aktivitu, ale brání jim v tom jejich zdravotní problém. Na to má Jiří Suchý pohotovou odpověď: „’Hýbat’ se nemohou jen kvadruplegici. Vždy je možná jízda na nějakém stacionárním trenažéru nebo omezené posilování například vlastní vahou. Cvičení má vliv nejen na hmotnost a kardiorespirační systém, ale také vám zlepší náladu.“
Ale zpět k meritu věci. Pár kilo navíc není při celkově dobré kondici žádný zásadní problém. Což pochopitelně neznamená, že i patnáct nebo dvacet kilogramů „k dobru“ je pořád ještě v normě a OTP neboli okrasný tukový prstenec kolem pasu jen drobnou vadou na kráse.
„Hmotnost by neměla výrazně kolísat, optimální je udržovat ji v rozmezí dvou až čtyř kilogramů. Tuto oscilaci je samozřejmě vždy nutné vztahovat k celkové tělesné hmotnosti,“ dodává Jiří Suchý. Lidé s kilogramy navíc si tak nemusí ve všech případech nutně koledovat o potíže, což platí i naopak – ne každý člověk, jehož váha je tabulkově v normě, je po zdravotní stránce zcela v pořádku. Jinými slovy hmotnost není jednoznačným ukazatelem toho, v jaké kondici se tělo nachází.
Nelze se řídit jen podle váhy
„Nadváha a obezita jsou nepochybně spojeny se zvýšeným rizikem různých komplikací, o mnoha z nich ale rozhoduje stejně, nebo i více fyzická zdatnost. To je důvod, proč štíhlí lidé bez kondice na tom nemusí být lépe než ti, kteří sportují a jsou ve formě, i když s sebou vláčí nějaká kila navíc,“ potvrzuje kardiolog Aleš Linhart.
„Úplně zdravá nadváha asi neexistuje, hodně kil navíc prostě dobře není. Ale nelze stanovit jedno číslo a jeden ukazatel, který by říkal, až sem je to dobré, dál už špatné. Kromě váhy a takzvaného body mass indexu totiž hodně záleží na množství a distribuci tukové tkáně a na již výše zmiňovaném stavu fyzické zdatnosti. Postavíme-li vedle sebe dva lidi se stejnou hmotností a jeden bude samý sval a druhý samý tuk, vyjde jasně najevo, jak krátkozraké by bylo řídit se jen tímto měřítkem.“
Je tedy zcela zbytečné stoupat denně se strachem na váhu a už předem se stresovat, jaká hodnota vyskočí na ciferníku. Zvlášť když o sebe jinak pečujete, udržujete se fit a v kondici. V takovém případě vám pár kil navíc vrásky dělat nemusí. A názor, že krása je přímo úměrná klesající váze, hoďte s klidem za hlavu.
Paradox s prázdnými kaloriemi
Za nechtěná kila si mnohdy můžeme sami, a to i v případě, že se snažíme svůj denní energetický příjem udržet na nízkých hodnotách. Možná jste už zaslechli pojem prázdné kalorie, které pro nás nemají žádný nutriční přínos, ale při jejich pravidelné konzumaci se tělo začne rychle obalovat tukem. Nehledě na to, že organismus strádá. K tomu, aby správně fungoval, potřebuje dostatek živin, nikoli „plonkovou energii“, která jím prosviští jako vítr komínem.
Věděli jste, že existuje obezita z podvýživy? S tou se často potýkají lidé, kteří jedí nepravidelně, leckdy až pozdě večer, s oblibou se krmí fastfoodem a popíjejí sladké limonády. To, že tloustnou, však mnozí z nich vnímají jako křivdu – vždyť od rána prakticky nejedí, tak snad mají nárok dát si aspoň pořádnou večeři, nebo snad ne? Problém je nejen v nepravidelnosti, ale hlavně v konzumaci potravin s vysokým glykemickým indexem. To je hodnota, která označuje rychlost vstřebávání cukru do krve, přičemž platí, že čím je vyšší, tím hůř pro vás.
Mezi „vysokorychlostní pochoutky“ patří nejen různé cukrovinky, ale i bílé pečivo, hranolky, těstoviny s kečupem, rozvařená rýže, popcorn, cornflakes, pečené brambory, slazené nápoje a další.
Chcete-li si udržet stabilní hladinu cukru v krvi, vyhýbejte se jim širokým obloukem. Naopak je vhodné zařadit větší množství vlákniny, která vás zasytí na delší dobu: celozrnné pečivo a těstoviny, produkty ze špaldy, ovoce, zeleninu, semínka, ořechy, ovesné vločky.
Glykemickou křivku udržíte v rovnováze také konzumací kvalitních bílkovin: libové maso, ryby a mořské plody, tvarohy, jogurty, vejce, tvrdé a přírodní sýry do 30 procent tuku v sušině, tofu, tempeh, seitan. A jestliže si nedokážete odepřít sladkou chuť, použijte místo cukru javorový či datlový sirup nebo slaďte melasou a stévií.
Choďte, plavte a jezděte na koleAleš Linhart, předseda České kardiologické společnosti  Jaké sporty byste doporučil lidem s nadváhou a které aktivity jsou pro ně naopak nevhodné? „Obecně lze doporučit aktivity spíše vytrvalostního typu a s menší kloubní zátěží. Příkladem je obyčejná chůze, jízda na kole, plavání nebo cvičení na eliptickém trenažéru. Pro lidi s nadváhou je ale důležité také posilování svalů, takže pod dobrým vedením jim prospěje i posilovna. Aby bylo cvičení dlouhodobě udržitelné, je nutné, aby tato aktivita člověka bavila. Bez toho se brzy přejí a dobrá předsevzetí vezmou rychle za své. Obezřetnosti je však třeba u aktivit s vysokou intenzitou a namáháním pohybového aparátu. U obézních jedinců není příliš vhodné, aby se snažili běhat, hrát squash nebo tenis. Záleží ale hodně na věku, stupni nadváhy a zkušenostech. Pro mnohé je jednodušší vrátit se ke sportu, který ovládají, než se trápit s něčím novým.“ |
U někoho nedostatek, u jiného přednost
V neposlední řadě jde o to, jak se s případnými kily navíc srovnáte vy sami. Jestliže víte, že vám to sluší i navzdory větším konfekčním velikostem, pak vás ručička na váze nemusí nijak zvlášť znepokojovat, ba co víc – z domnělého nedostatku můžete udělat přednost.
„Vzpomínám si na svou lektorku břišních tanců. Když jsme se poprvé setkaly v šatně, zůstala jsem na ni zírat s otevřenou pusou. Dotyčná vážila nejmíň metrák a přetékala doslova ze všech stran. V ten moment jsem zalitovala, že jsem vyhodila peníze za kurz, který povede tahle nabubřelá velryba. To bylo první přirovnání, které mě napadlo,“ vypráví čtyřiatřicetiletá Helena.
„Avšak od chvíle, kdy ladným krokem vtančila na parket a rozjela úchvatnou orientální show, jsem se jí v duchu už tisíckrát omluvila. Musím přiznat, že takhle tancovat jsem ještě nikoho neviděla. Byla v tom vášeň, krása, a hlavně neskutečná energie, kterou šířila napříč celým sálem. A všimla jsem si ještě jedné věci. Když se později pořádalo představení pro veřejnost, všichni přítomní muži na ní mohli oči nechat. A já se jim nedivím. Byla jedním slovem nádherná – v tom třpytivém orientálním kostýmu, se všemi těmi blýskavými ozdobami, a při tanci, který dával vyniknout jejím bujným ženským vnadám. Navíc to o sobě moc dobře věděla a užívala si to. A to bylo nejspíš to, co na ní ostatní tak přitahovalo.“
Jde především o dobrý pocit
A jsme opět u toho, že všechno je v hlavě. „Když je žena v pohodě a ví, že jí nadbytečná kila zdravotně neohrožují, vůbec to nemusí být na škodu. Jsou muži, kterým se to líbí. Svou roli zde hraje také fyziognomie, každý zkrátka nemůže být hubený. Pokud na sebe přesto tlačí ve snaze získat vysněnou figuru, působí si jen zbytečný stres. Zatímco žena, která je sebevědomá, má se ráda a dobře zná svou cenu, se chce v první řadě cítit dobře, a proto o sebe na všech úrovních přirozeně pečuje,“ podotýká life koučka Daniela Anna Andělová.
„Je však důležité, aby se cítila dobře ne kvůli tomu, jaké má tělo, ale kvůli tomu, jak se v něm cítí. Tělo je chrámem pro duši, který jí umožňuje, aby se mohla realizovat ve světě. Někdo má radši barokní chrámy, jiný zase gotiku. Je ovšem důležité o tento chrám pečovat a dávat mu vše, co potřebuje, aby mohl dobře plnit svůj účel. Proto bychom se měli po celý rok snažit udržovat v dobré kondici, a ne šílet kvůli tomu, že co nevidět začne léto a my se nevejdeme do plavek.“
