Z dokumentu Znásilnění pod kůží
Znásilněním to končí
Naopak. Poté, co se čin stane, nezřídka následuje takzvaná sekundární viktimizace, tedy druhotná újma. To znamená zraňující reakci jak nejbližšího okolí, tak orgánů činných v trestním řízení.
První problémy nastávají už při ohlašování na policii. Policisté jsou však čím dál tím častěji školení a metodiky a standardy, jak se ke znásilněným ženám chovat, stále přibývají. V současnosti existují speciální výslechové místnosti i možnost výslechu policistou či policistkou, aby se sekundární viktimizace co možná minimalizovala.
Oběti však stále mohou být naprosto nevhodně vyslýchané advokáty pachatelů. „Velmi často útočí na to, jakou má žena pověst, jestli se dostatečně bránila, jak byla oblečená, kolik má sexuálních partnerů atd.,“ uvedla Poláková. Právnička Ježková k tomu v rozhovoru pro iDNES.cz uvedla, že poslední dobou agresivita obhájců vzrostla.
„Kdybyste oslovila třeba i nějakého znalce, tak vám řekne, že už pomalu nechtějí chodit k soudu k výslechu, protože se do nich obhájci opírají úplně šíleně,“ nastínila. Ptají se na sexuální preference, způsob, jakým oběti vykonávají pohlavní styk, a podobně. Opírají se také do projevů posttraumatické stresové poruchy. „Když o tom oběť příliš mluví, je to špatně, když o tom nemluví, tak se nic nestalo a je to vlastně také špatně,“ uvedla.
Pavel Houdek se pak oběti snaží připravit na to, co bude po nahlášení následovat: „Když to oznámíš, ten proces zkrátka bude složitý. Budeš to někomu muset říkat na policii. Musíš se připravit na to, že to budou zpochybňovat, ptát se: ‚Jste si jistá, že se to stalo? A víte, že mluvíte o poslanci, o panu řediteli? Dobře si to rozmyslete‘. A pak jednoho dne bude soud, tam to budeš muset zopakovat podruhé, budou na tebe koukat lidé. Když to bude někdo slavný, třeba budeš v novinách. Bude se probírat tvůj osobní život, přijde obhájce protistrany a bude se ptát, jestli máš ráda anální sex a v kolika letech jsi měla první pohlavní styk. A třeba tam budeš mít rodinu a přítele a budeš to muset říkat před další stovkou lidí. A na konci, když budeš mít štěstí, pachatel dostane roční podmínku,“ popsal situaci v rozhovoru pro iDNES.cz.
Třiadvacetiletá Slovenka studující v Praze večeří s přítelem a popíjí víno. Poté nasedá do taxíku. Řidič ji obtěžuje a následně znásilní. Dívka se doma několik hodin sprchuje, pak volá kamarádce… Po dvou dnech se odhodlá jít na ošetření do nemocnice. Když se mladý lékař dozví, že čin nenahlásila policii, odchází se poradit. Po víc než půl hodině oznamuje, že v této nemocnici ji nevyšetří. Psycholožka, k níž se vydá na doporučení známých, dívku nechává tři čtvrtě hodiny vyplňovat osobnostní test. Poté oznamuje výsledek: žena je emocionálně labilní a nezralá. Mezitím matka dívky bez jejího vědomí podává trestní oznámení. Policejní vyšetřovatelka při výslechu naznačuje, že „když je přemíra alkoholu, může se stát ledacos“. |
U obětí se navíc často rozvine posttraumatická stresová porucha. Ta vzniká po náhlých událostech ohrožujících život či osobní integritu, kdy selže začlenění traumatického zážitku mezi ostatní každodenní zkušenosti.
Projevuje se například poruchami spánku, soustředění či paměti nebo úlekovými reakcemi. Mezi další příznaky patří deprese, úzkostná porucha, obsedantně-kompulzivní porucha, depersonalizace nebo závislosti. Postižení poté opakovaně prožívají událost ve snech či myšlenkách a snaží se vyhnout místům a situacím, ve kterých k události došlo. V případě obětí sexualizovaného násilí se jako stresor často objevuje právě pohlavní styk, který je nezřídka limituje v sexuálním životě, a to často i trvale.
Vyrovnávání se se znásilněním je tak práce na měsíce a roky, pokud to někdy vůbec lze.
Následky na měsíce a rokyPětašedesátiletý Ladislav Heger z malé obce na Orlickoústecku stojí před soudem kvůli obžalobě ze znásilnění patnáctileté mentálně handikepované dívky ze sousedství. Muž dívku nabral před školou a cestou domů odbočil na polní cestu, kde zevnitř zamkl všechny dveře, aby dívka nemohla vystoupit. Poté ji i přes její aktivní odpor osahával a zneužil. U dívky s lehkým mentálním postižením se rozvinula posttraumatická stresová porucha. „Projevovala se opakovaným mytím se v úmyslu smýt ze sebe špínu, výskytem vtíravých myšlenek, sny s obsahem traumatické prožité situace, s osobou pachatele, flashbacky," upřesnila státní zástupkyně Lucie Žabková. U soudu dopoledne vypovídali i dívčini rodiče. „Pořád má v sobě strach. Nemohla vůbec spát, doktor jí musel předepsat uklidňující léky. Chci, aby už neubližoval dětem," řekla směrem k obžalovanému matka. |
