Obrana pepřovým sprejem je účinná, pokud oběť využije momentu překvapení.
Oběť se musí bránit, jinak to chce
Tento mýtus jde v protikladu k předchozímu, avšak nic to nemění na tom, že je stále mezi veřejností živý. Popsala ho mimo jiné policejní psycholožka Čírtková. Jedná se o představu, že když žena nechce, nemůže ke znásilnění vůbec dojít. Vlastně se stačí jen správně bránit.
Na tom je ostatně založen také zákon, který znásilnění definuje mimo jiné pohrůžkou násilí. Z výzkumů však vyplývá, že zhruba sedmdesát procent lidí trpí při násilném útoku zamrznutím nebo paralýzou.
Pavel Houdek nastínil, že oběti to popisují, jako by jim najednou ztěžkly ruce a nohy, jako by byly v medu, je pro ně těžké se hýbat, jsou zpomalené, špatně jim to myslí. „Takže i jen slovně se ohradit je náročný výkon. Zhruba polovina obětí pak trpí extrémní paralýzou, kdy se vůbec nemůžou pohnout,“ dodal.
Když ženino NE nestačí. Bez násilí není znásilnění, říká české právo |
V situaci, která se naprosto vymyká normálu a kdy nastupuje strach o život, je pro mozek normální, že zvolí zamrznutí, když nemůže využít obranné reakce útěku nebo útoku (anglicky fight or flight).
Vedoucí právních služeb organizace proFem Veronika Ježková zdůraznila v této souvislosti potřebu redefinice znásilnění jako pohlavního styku bez souhlasu. „Pořád není řešena situace, kdy se oběť dostane do stavu zamrznutí. To totiž nelze definovat jako stav bezbrannosti,“ uvedla s tím, že pokud je trestný čin spáchán právě ve stavu bezbrannosti, je naplněna skutková podstata a mohlo by dojít k odsouzení.
Proč jste se nebránila?Takový případ ilustruje příběh klientky, která docházela pravidelně na masáže zad a šíje na fyzioterapii. Po několika terapiích místo masérky dostala maséra. Ten však během procedury bez upozornění přešel k masáži hýždí, načež jí začal masírovat i vnitřní stranu stehen a opakovaně se dotýkal jejího přirození a zasouval jí prsty do pochvy. Těsně po zkušenosti se sexuálním napadením jednala v šoku, automaticky dělala věci, které byla zvyklá po ukončení běžné masáže udělat. Oblékla se, na recepci si domluvila další termín a pak došla do práce. Jak se tam dostala, si však nepamatuje. Měla amnézii, což je v takových případech běžný jev. Vyšetřovací proces pro ni byl velmi náročný, ze strany kolegů i policejních vyšetřovatelů čelila nepříjemným otázkám: „Proč jste se nebránila? Proč jste mu rovnou něco neřekla? Jak je možné, že jste se objednala na další proceduru po takovém zážitku?“ Od kolegů zaznělo: „Já nechápu, jak je možné, že ty, která normálně hřímáš na celou soudní síň, jsi nezareagovala?“ |
