Nesedej si na záchodové prkénko
Myšleno na veřejných toaletách a spojeno s popisem, jaké breberky tam můžeme chytit. Tato vidina v nás dodnes vzbuzuje odpor a komplikuje nám vyprazdňování mimo domov. Čurat v polostoji ještě jde, když máte čtyřicet kilo a na zádech školní batůžek. Jenže když vážíte dvakrát víc, v jedné ruce držíte bundu a v zubech kabelku, aby druhá ruka zůstala volná na příslušné úkony… Ještě je někdy potřeba jednou nohou zatarasit dveře, protože zamykání je ulomené, a při každém zalomcování dveřmi skrze ucho kabelky cedit: „Obsazeno!“
Nevíme, jak virologové, ale urologové nejsou z takovýchto krkolomných pozic nadšeni. Vedou totiž k tomu, že proud moči přerušujeme, což nahrává zánětům močových cest. Nepřirozená poloha může mít za následek nedostatečné vyprázdnění močového měchýře s obdobnými následky. Zdravým lidem na veřejných záchodcích nijak velké riziko nákazy nehrozí. Tedy pokud nejde o nemocniční prostředí, kde je patogenů více. Pokud máte z použití veřejné toalety obavy, můžete s sebou nosit kapesní balení jednorázových papírových sedátek, dezinfekční ubrousky a podobně. Nebo celou tu záchodovou akrobacii brát jako balanční trénink.
Korekce: Spíš než na prkénko se zaměřte na zavírání poklopu. Bakterie může spláchnutí vymrštit až několik metrů. Pokud toaleta poklop nemá, opusťte kabinku co nejdříve, a to tak, že si otevřete za pomoci papírového ubrousku nebo loktem.
Jez mrkvičku, ať dobře vidíš
Mrkev opravdu obsahuje hodně betakarotenu, ze kterého v lidském těle vzniká vitamin A, důležitý pro oční sítnici. V našich končinách však nehrozí takový výpadek tohoto vitaminu, aby bylo nutné kvůli tomu pojídat kvanta mrkve.
Korekce: Věta o mrkvi a dobrém zraku je výsledkem zastíracího manévru britského Královského letectva zadruhé světové války. Aby utajili existenci nového radaru, tvrdili, že piloti jedí hodně mrkve, a díky tomu lépe vidí ve tmě. Proč právě mrkev? Protože té bylo ve vyhladovělé Británii zrovna dost a alespoň našla uplatnění.
Ať nenastydneš!
Foukaly nám na bolístky, utíraly nudle, ponocovaly, když nás sklátila horečka… Měly o nás strach. Pořád ho mají. I když jsme dospělé, pořád jim to tu a tam ujede. A tak se i s pár křížky na zádech dozvídáme, že nemáme stát v průvanu, jinak ofoukneme. Že si máme natáhnout ponožky, protože od nohou jdou všechny nemoci. Také nechodit ven bez čepice, jinak chytneme chřipku. A další zdravotní doporučení.
Korekce: Chladný vzduch opravdu ovlivňuje náš imunitní systém – jeho reakce je za nižších teplot méně intenzivní. Ale pořád platí, že se s virem musíte setkat, jinak neonemocníte. A je jedno, jestli máte čepici a ponožky, nebo ne. Například rýmu nezpůsobuje chlad, nýbrž rhinoviry. Ale dobře, něco na radách ohledně teplotního komfortu je. Nad některými doporučeními ovšem zůstává rozum stát. Třeba že nemáme pít při jídle. Nepolykat žvýkačku, aby nám nezalepila střeva. Pít mléko, aby nám narostla prsa. Včetně jedné trochu zvláštní: „Oblékni si hezké spodní prádlo, kdyby tě porazilo auto, aby ses v nemocnici nemusela stydět.“
Rozsviť si, ať si nezkazíš oči
Že čtení za šera nebo s baterkou pod peřinou kazí oči, je mýtus. Touto logikou by měl mít nejhorší zrak rys ostrovid, protože je aktivní hlavně za soumraku. „Málo světla vám oči nezkazí, ale zbytečně si je namáháte. A také toho moc nevidíte,“ říká lékařka Veronika Poláčková z očního oddělení Ústavu leteckého zdravotnictví Praha. Vysvětluje, že v oku máme dva typy fotoreceptorů: „Čípky potřebují ke svému správnému fungovaní dostatek světla. Jsou hlavně v centru zorného pole, umožňují nám vidět detaily a barvy. Tyčinek je dvacetkrát více, vyskytují se v periferii. Nedokážou rozlišit barvy, ale umí několikanásobně zvýšit svoji citlivost na světlo. Díky nim vnímáme pohyb a vidíme za šera a za tmy.“ Když si tedy čtete při bídném osvětlení, mozek obtížněji vyhodnocuje informaci, čtení trvá déle a méně si toho pamatujete. Oči si unavíte, ale nepoškodíte.
Korekce: Důležitou roli pro dobré vidění hraje nejen intenzita, ale také teplota světla. V oku totiž máme více fotoreceptorů na „teplé“ červené než na „studené“ modré vlny. Odborník na světlo Hynek Medřický to ilustruje na svíčce a žárovce: „Plamen svíčky má 2 000 kelvinů, a abychom dobře viděli, stačí nám jeho intenzita 15 luxů. Žárovka má asi 3 000 kelvinů a tam už potřebujeme 80 luxů.“
Ženská musí vydržet všechno
Případně více než kůň, takže se hodí do tahu. Také že sukně schová vše a pod dekou se spousta věcí srovná. A „hlavně aby ses mu líbila“. Určitě jste pochytily, milé čtenářky, pár podobných mouder, která naoko dělají z nás žen hrdinky, ale ve výsledku spíš táhneme opravdu jako ti koně.
„Přijde mi zvláštní, že jsme si pod slovním spojením ‚silná žena‘ vytvořili představu ženy bez emocí. Ženy, která nic nepotřebuje, všechno zvládá. Ženy, která není hysterická, náladová, má takřka chlapský potenciál. Kde jsme tuto divoženu vzali?“ ptá se lektorka intimity, partnerství a sexuality Denisa Říha Palečková. Podle ní za to může společenský trénink, kdy nás od dětství chválili, že něco dobře zvládáme, a přitom jsme silné, rychlé a efektivní. Celý náš školský systém je zaměřený na to, jak podávat výkony a nemít emoce. To pak pokračuje v práci, partnerství a rodičovství. A do toho ještě výše jmenované, genderově nekorektní průpovídky našich matek, podpořené větou: „Neřvi, nemáš důvod!“, případně: „Přestaň, nebo ti jednu vrazím, ať máš důvod!“ Máme jim to vyčítat? Těžko, představte si, v čem vyrůstaly ony, že z nich vyrostly takové silné unavené hodné holky.
Korekce: Ne, nemusíte vydržet všechno jen proto, že jste žena. A také můžete přepřáhnout nebo postroj úplně odhodit. Nemusíte se „hlavně líbit“ a „správně chovat“. Měly byste se hlavně „dobře cítit“. Mimochodem věděly jste, že statisticky je vedle depresí a vyhoření práce s módem „hodná holčička“ jedna z nejčastějších zakázek klientek docházejících na terapii?
Hlavně zachovej dekorum
Anebo důstojnost, tvář či chladnou hlavu. Plus nechvalně známé: Neplač na veřejnosti, neprojevuj emoce, nemluv s cizími lidmi, každého zdrav… Tyto rady typu „co by tomu lidi řekli“, to je metla minulých generací. „Od dětství jsme zasypáváni instrukcemi, jací bychom měli a neměli být. Původně dobře míněnými radami, které nám mají pomoct obstát, častěji se však změní ve vnitřního kritika, který nás sráží,“ vysvětluje psycholožka Barbora Blažková z BodyMind CZ. „Což je hrozná škoda, protože emocemi, jak pozitivními, tak negativními, vybavila příroda náš vnitřní kompas, který nám ukazuje, zda jsme v životě na správné cestě, anebo ne.“ Jenže potlačené emoce nezmizí. Kvasí v nás a bublají, až buď prosakují ve formě psychosomatických nemocí, nebo ničivě vybuchnou.
Korekce: „V našem mozku se tvoří vzorce, ze kterých se při dostatečném množství opakování stanou automatismy. Přepsat tyto hluboce zaryté dráhy zvyku může být těžké, není to ovšem nemožné,“ říká psycholožka Barbora Blažková. Základní radou, jak pracovat se svými emocemi, je naučit se je znát. Tedy pozorovat je a zorientovat se v jejich fungování. A hlavně je procítit a vyjádřit. Protože to vám umožní situaci řešit včas a s malými ztrátami. Barbora Blažková upozorňuje, že někdy ani nemusí být všechny tyto věty alias návody na život přímo řečeny, stačí, že jste je jako dítě viděla, vnímala: „Takzvané observační učení, tedy učení se nápodobou, je mocný učitel. Na příkladech ve svém okolí už od raného dětství vidíme, jaké emoce vůbec existují, jak je lze projevit, co je považováno za žádoucí, co nikoli.“ Takže si před svými dětmi dávejte pozor nejen na to, co říkáte, ale i jak žijete.
Lucie Harnošová
Úcta ke starším, laskavost vůči sobě
Věnováno všem maminkám, které udělaly to nejlepší, co mohly, a stejně na ně dcery zanevřely. Věnováno všem zraněným ženským generacím, které si přenášely své strachy jedna na druhou, píše v úvodu knihy Deník mámy a dcery lektorka rodičovských témat a zakladatelka projektu Alchymie ženy Lucie Harnošová.
Naše maminky míní své rady dobře. Proč nás jimi tedy tak iritují?
Hodně záleží na tom, jak se zkušenost předává. Rada může znít jako moralizování, což je naprosto nevhodný komunikační způsob. Blízcí nám často vysvětlují, jak bychom se měli nebo neměli chovat či cítit – byť v dobrém úmyslu. Mají tendenci nás poučovat. Tím však vytvářejí pocit viny anebo chuť se bránit, uzavřít, bojovat. Nevyžádaná rada bude vždy znít divně a obvykle s sebou nenese žádnou zásadní inspiraci. Ideální je, když je to hned od začátku otočené – že si pro tipy a rady chodíme sami. Takové sdílení zkušeností může plynout moc hezky a vztah to naopak podpoří.
Za většinou těch starostlivých vět stojí různé strachy. O zdraví, ze studu, co by o nás lidi řekli… Jak přerušit koloběh předávání strachů z generace na generaci?
Že jste v takových přesvědčeních vyrůstali, neznamená, že je máte mít navždy. Je důležité si uvědomit, v jakých situacích vám strachy a limitující přesvědčení naskakují, a pak se rozhodnout jim dál nenaslouchat. Samozřejmě chvíli trvá, než se konkrétních stereotypních vět a způsobů myšlení zbavíte. Doporučuji k tomu přidat lásku a úctu ke generacím před námi a laskavost vůči sobě. Tedy nekritizovat se za nic, co jste třeba nevěděli nebo neudělali.
Je ve vašem repertoáru rada, v níž dal čas vaší mamince za pravdu?
„Však počkej, malé děti – malé starosti, velké děti–velké starosti.“ Nemusíme tam ani dávat slovo starost, ale že se řeší více zásadních a důležitých věcí s těmi staršími,to už dnes vidím.
Máte dvě dospívající dcery. Dáváte jim nevyžádané rady?
Když je mi zima, mám pocit, že přece musí být chladno i jim, a stále je nutím více se oblékat. Přitom dcery se otužují a chodí se koupat klidně i v zimě do ledu. Už si z toho všichni děláme legraci a já sama si moc dobře uvědomuji, že rada je v danou chvíli neadekvátní. Stejně mi ale připomínka, že jim rozhodně musí být zima, pravidelně naskakuje.
Komu není rady, tomu není pomoci
Některé pravdy našich maminek a babiček odolávají zubu času, a teprve zkušenosti nás naučily je ocenit. Navrhli bychom vám následující moudra, která nestárnou, předat vašim dcerám. Ale obáváme se, že některá z nich jsou prostě nepřenositelná a musí se zažít:
► I když jsi zamilovaná, používej mozek
Jak, když nemůžete jíst ani spát, natož přemýšlet? O pár milostných karambolů později si mozek svoje místo uprostřed koktejlu chemických látek a hormonů vydobude.
► Ten kluk si tě nezaslouží
Ne, nezaslouží. A bylo jich nakonec víc, co si vás nezasloužili, než jste poznaly, který ano.
► Dávej si pozor na kabelku
Nenechávej ji jen tak ležet! Zapínej si ten zip! V autobusu si sundávej batoh, ať ti ho někdo nevykrade! Teprve když jsme o tu tašku nebo peněženku přišly, začaly jsme si dávat pozor.
► Vezmi si košilku, koukají ti holá záda
Zastrč si to tričko. Neseď na studené zemi, nastydnou ti vaječníky/ledviny/ močák. Ne že bychom vám tyto neduhy chtěli přivolávat, ale také už dnes nosíte spodní košilky alespoň v zimě?
► Připrav si už večer věci na druhý den
Čím jsme starší, tím raději máme klidná rána, že?
► Nepokoušej se předělat muže
Pokusily jsme se o to i tak. A některé z nás s vypětím všech sil uspěly. Otázka je, zda ta nevděčná dřina stála za to. Spolu s maminkami proto hlasujeme pro nepředělávání, ale hledání někoho kompatibilního.
► Nepij na lačný žaludek
Krušná jsou rána opilcova…
► Než vyjdeš z bytu, tak se vyčurej
Aneb dáma chodí, když může, ne když musí.
► Jen počkej, až budeš mít vlastní děti, taky to poznáš
Moc se vám zpětně omlouváme za všechny pozdní příchody, pubertální trucy a nezvednuté telefony. Strach o potomky je opravdu ochromující.
► Když nejde o život, jde o...
Amen.
