Hned po maturitě jsem se odstěhovala od rodičů. S kamarádkou ze školy jsme si pronajaly malou dvougarsonku, nastoupily jako recepční do mezinárodního hotelu v Praze a svět nám ležel u nohou.
Jedna bez druhé jsme nedaly ani ránu
Zpočátku jsme se ve službách na recepci střídaly, takže jsme prakticky neměly šanci se potkat. Když jsme se trochu zapracovaly, měly jsme konečně služby i spolu. A hlavně jsme měly společný i volný čas. Volné dny jsme většinou prospaly, nebo vyrážely po nákupech. Ovšem program na večer byl předem daný: vinárny, tancování, sem tam kino nebo divadlo. Nepamatuji, že bychom někdy zůstaly večer doma. To snad jedině v případě, že byla jedna z nás nemocná a druhá sama jít nikam nechtěla.
Pochopitelně jsme měly spoustu kamarádek i kamarádů, ale žádného stálého přítele. Nechtěly jsme se vázat. Bylo nám dobře spolu a bez závazků.
Dostaly jsme nabídku, která se neodmítá
Zhruba po roce práce v hotelu jsme se ve vinárně seznámily s klukem, který pracoval jako číšník v jednom z letovisek na pobřeží Španělska. Když nás viděl, s jakou chutí tancujeme, nabídl nám, jestli bychom nechtěly tancovat za eura. Prý na sezonu shánějí tanečnice i tanečníky a my bychom měly stoprocentní šanci uspět.
S kamarádkou jsme neváhaly ani minutu. Náš nový známý nám u svého zaměstnavatele všechno vyřídil a vzhledem k tomu, že na odjezd bylo ještě dost času, bez větších komplikací jsme se domluvily i v práci. V polovině května jsme odjely za novým dobrodružstvím.
Dostaly jsme se do jednoho baru, kam chodila dost bohatá klientela. My jsme tam tančily buď s ostatními kolegyněmi a kolegy, nebo i sólo na malém vyvýšeném pódiu. S přibývajícími hodinami jsme měly sestoupit i mezi hosty a tančit s nimi. Práce to byla docela příjemná, přes den jsme měly volno, tak jsme mohly i část dne trávit u moře. Navíc jsme si za jeden večer i se spropitným vydělaly kolikrát tolik, co na recepci za jeden měsíc.
Kvůli penězům jsme kývly na porno
Jenže znáte to, čím víc člověk má, tím víc toho utratí a tím víc potřebuje. Dvě mladé holky sotva odrostlé mámině péči se rázem ocitly ve světě, kde se točí velké peníze, alkohol teče proudem a muži na vás mohou oči nechat. Byly jsme hodně sebevědomé, pyšné, že jsme pěkné holky a že se líbíme, takže když nám jeden ze stálých hostů nabídl, jestli bychom si díky své kráse nechtěly vydělat ještě víc, neměly jsme nic proti tomu. Pochopitelně jsme odmítly stát se prostitutkami, ale na focení aktů jsme bez jakýchkoliv zábran kývly.
Zpočátku bylo všechno, dalo by se říct, ve vší slušnosti. Sice jsme se fotily víceméně odhalené, ale byly to spíš takové umělecké fotky, jaké člověk mnohdy vidí v kalendářích slavných modelek. Jenže jednou jsme se s fotografem opili. Dnes mi je jasné, že to udělal schválně, abychom byly povolnější. Což se mu povedlo. Výsledkem byly fotky, které se prakticky dají brát jako pornografické. Jsme na nich nafocené ze všech možných úhlů a dokonce i v různých sexuálních polohách, jak my dvě s kamarádkou spolu, tak i s kamarádem fotografa, který se ten večer zničehonic objevil.
Fotograf nám sliboval hory doly, že se nemusíme bát, že fotky zůstanou pouze v jeho soukromé sbírce. Navíc nám za ně královsky zaplatil a my naivky mu uvěřily.
Naše pornofotky jsou na internetu
Hektický půl rok rychle uběhl a odjely jsme zpět domů. Měly jsme pochopitelně v plánu se další léto vrátit, ale už k tomu nedošlo. Každá z nás si našla práci jinde, sice jsme spolu dál bydlely, ale už jsme nebyly jak siamská dvojčata. Brzy jsme obě potkaly fajn kluky, zamilovaly se a časem i přestěhovaly k nim.
S přítelem Jirkou plánujeme společný život. Je nám spolu dobře a na ten minulý, bezstarostný, si už skoro nevzpomenu. Teď v létě to budou tři roky, co jsme si vydělávaly velké peníze ve Španělsku. Zapomněla jsem i na fotky, které jsme s kamarádkou nafotily. Jenže naše minulost si nás našla.
Před pár dny mi kamarádka celá vyděšená volala, že se musíme sejít, mám prý přijít k ní, že mi musí něco ukázat. Byly to ty zmíněné porno fotky, které teď visí na internetu. Objevila je úplnou náhodou. Je jich tam plno a každý, kdo nás zná, pozná, že jsme to my, dokonce tam jsou i naše křestní jména. Když jsem ty fotky uviděla, úplně jsem se zhnusila sama sobě. Jak jsem se mohla k něčemu takovému propůjčit? Jak jsem mohla být tak naivní a uvěřit, že ty fotky zůstanou někde hluboko v šuplíku?
Prakticky okamžitě mi ale došlo, co když to zjistí Jirka? Co když je na internetu objeví i on? Je v počítačích dost zběhlý, na internetu taky vysedává každý den... Že jsme jedno léto s kamarádkou pracovaly ve Španělsku, jsem mu řekla, ale do podrobností jsem nezacházela.
Od té doby, co jsem to o fotkách zjistila, jsem prakticky nespala. Stále přemýšlím, jestli to mám Jirkovi říct, nebo spoléhat na to, že na to nepřijde.
Názor psychologa: Nevymýšlejte další lži
Obávám se, že pro vás žádnou dobrou radu nemám, ale podělím se s vámi o otázky a úvahy, které mě napadly. Jirku neznám, ale soudím, že předpokládáte, že by mu existence takových fotografií vadila. Dovedete si odpovědět na otázku, co by mu vadilo? Pouhý fakt, že existují? Že o nich nevěděl? Vaše "temná" minulost? (Zde mě napadá otázka, která možná napadne i Jirku: co dalšího ještě tajíte?) Ať už mu bude vadit cokoli, co myslíte, že udělá, když to zjistí? A udělá to spíš, když mu vše řeknete sama, nebo když to za vás udělá nějaký "dobrý" kamarád? Nevím, zda jsem vám poradil, co udělat, ale poradím vám, co nedělat. Nevymýšlejte další lži (například tu o fotomontáži, předpokládám, že z těch "úhlů a poloh" vás Jirka dobře zná a těžko vám uvěří, že to nejste vy).
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. dubna 2011. Anketa je uzavřena.
