Ale je to bohužel všechno jinak. Což o to, s dětmi problém není. Na to, že jsou v posledním pubertálním stadiu, se s nimi dá celkem slušně vyjít. Snad se zúročují ty roky, kdy jsem se jim snažila předat to nejlepší, co jsem mohla. Nikdy jsem nelitovala času stráveného s nimi i na úkor svých vlastních zájmů.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
To manžel byl a vlastně je úplně jiný. Děti pochopitelně miluje, ale byly (a já s nimi) vždy až na druhé koleji. Nejdříve "uspokojil" své zájmy a pak se teprve věnoval nám. Nechápal, když jsem si třeba unavená sedla s knížkou a těšila se, jak si u ní odpočinu, a děti přišly, ať jdu s nimi na kola. Nechtělo se mi, ale šla jsem. To on by nikdy neudělal. Nejdříve jeho zájmy, pak zájmy těch ostatních. Mnohokrát nás postavil před hotovou věc: například si domluvil týdenní akci s kamarády na horách a mě se ani nezeptal, jestli mi to nevadí a jestli to s dětmi zvládnu. Nebylo to jednou, takových akcí bylo mnohem víc.
Dokud byly děti menší, bylo to pro mne lehčí zůstat sama jen s nimi. Jenže jakmile se začaly osamostatňovat a trávily se mnou čím dál méně času, zjistila jsem, že mám v životě prázdno. Manžel se třeba sebere, že pojede na chalupu, kterou zdědil po svých rodičích. Máme ji asi pět let a on se tam seberealizuje. Občas jsme s dětmi jeli s ním, ale moc nás to tam nebavilo. Já bych si představovala, že budeme chodit po výletech, děti zase nechtěly jet vůbec a manžel pořád jen něco kutí v dílně nebo na zahradě. Zavést kompromis – ty se mnou půjdeš na výlet a já s tebou pak zryji záhonky – nepřipadalo v úvahu. Manžel má svou představu – na chalupě se bude pracovat, a když se ti (vám) to nelíbí, buď(te) doma.
Manžel je celý tchán
V manželovi čím dál víc poznávám jeho otce. Když jsem se seznámila s jeho rodiči a poznala je i trochu blíže, byla jsem překvapená chováním jeho otce vůči matce. Tchán mi připadal neskutečně despotický. Domácnost musela fungovat jako na drátkách, tchyně kolem něho tiše kmitala, jako kdyby byla na pérko. Tchán o všem rozhodoval a všichni se mu museli podřídit. Nikdo nesměl říct ani slovo proti jeho rozhodnutí. Co řekl, to platilo. Zároveň měl svůj vlastní život, jak mi jednou manžel ve slabé chvilce řekl, tchán prý měl během života milenky. Matka o všem věděla, ale nikdy se proti tomu ani neodvážila protestovat.
V manželově chování, jeho způsobu řeči i gestech tchána čím dál tím víc poznávám. Nemyslím, že by měl muž milenky, ale to prosazování sebe sama na úkor ostatních má naprosto stejné jako jeho otec.
Já jsem vyrostla v úplně jiné rodině. Mí rodiče se mají moc rádi, respektují jeden druhého a nikdy by žádný z nich neudělal nic na úkor toho druhého. O všem se spolu radí. Pamatuji, jak jsme se jim se se sestrou často smály, že nekoupí jeden bez porady s druhým ani zubní pastu. A právě s tímto modelem rodinných vztahů jsem vstupovala do manželství i já.
Manželova rozhodnost mi kdysi imponovala
Na manželovi se mi kdysi líbila ta jeho sebejistá povaha, to vědomí si sama sebe, že jsem dokonalý a neomylný. Já si sama sebou tak jistá nikdy nebyla. Mám občas tendenci se podceňovat a nevěřit si. Proto jsem se ráda svěřila do rukou takového člověka. Hned od počátku manželství převzal vládu nad rodinnými financemi, o všechno se staral. A já jsem se tomu velmi ráda podvolila. Penězům jsem nikdy nerozuměla a pravda, ani jsem rozumět nechtěla. Manžel se se mnou nikdy o ničem neradil a já to ani nevyžadovala. Věděla jsem, že tomu rozumí.
Jenže dnes nemám vůbec o ničem ponětí, nevím, jak na tom jsme. Vím, že ne špatně, ale podrobnosti o stavu našich financí prostě nevím. Manžel mě vždycky, když se zeptám, odbude, že se nemám starat, on ví, co dělá. Přiznám se, že peníze jsou to nejmenší, co mě trápí. Nejvíc mě štve ta jeho nevšímavost, nezajímá se o mě, jak se mám, jak jsem se měla v práci. Když se ho zeptám, jestli mě má ještě rád, tak řekne, že je to hloupá otázka, kdyby neměl, tak by přece se mnou nebyl.
Psycholožka mi řekla, že se nezmění
Mám kamarádku psycholožku. Zná dobře mě i mého muže. Když jsem se jí asi před rokem ptala na radu, co mám dělat, jak mám manželovo chování změnit, aby se zajímal o mě a ne jen o svoje zájmy, řekla mi, že už je pozdě, on se prý nezmění. Je na mně, jestli to dokážu přijmout. On mě neodhání, ale pokud nebudu dělat to, co on, můžu si dělat to, co chci já, ale sama.
Má vůbec smysl zůstávat s takovým člověkem? Vždyť mám ještě hodně před sebou a nemám vedle sebe nikoho, koho bych zajímala. Jenže já si pořád říkám, co když se změní?
Sára
Názor odborníka: Je čas navštívit gynekologa
Paní Sára reprezentuje typickou ženu v období okolo menopauzy, která po odchodu dětí z domova začíná rekapitulovat svůj život, přičemž přichází na to, že jediný, kdo je zodpovědný za její nešťastnou životní situaci, je jednoznačně její "despotický" manžel.
Paní Sára však zapomíná, že více než dvacet let s manželem dobrovolně žila, on se celou tu dobu po jejím boku choval pořád stejně (tedy živil rodinu a rozhodoval), a paní Sáře jeho chování až po letech zničehonic začíná připadat celoživotně sobecké a despotické. Paní Sára by si měla uvědomit, že o děti se starala dobrovolně, veškerý svůj volný čas a svou seberealizaci vědomě podřídila dětem.
Fakt, že se v průběhu manželství nepodílela na správě financí, že se nepodílela na rozhodování o společných věcech, že si nenašla naplňující zaměstnání třeba na částečný úvazek, byla čistě její volba. Paní Sáře zřejmě celou dobu vyhovovalo, jak to s manželem mají doma zařízené, a tudíž z toho, že se zapomněla věnovat sama sobě a případně své profesi, může obviňovat pouze samu sebe.
Ženy v situaci paní Sáry často nabývají dojmu, že aby jim vlak neujel úplně, je potřeba se rozvést a najít si vysněného muže, který je zahrne láskou. Stejně tak se ptá paní Sára, zda má požádat o rozvod, tudíž myšlenku na rozvod už pojala, taktéž nabyla dojmu, že toho má ještě hodně před sebou.
Doporučuji paní Sáře, aby se pokusila nejdříve najít svůj způsob života, své koníčky, práci, která ji bude alespoň částečně naplňovat, paní Sára by se také měla u svého gynekologa informovat o průvodních projevech menopauzy a případné hormonální substituci. A až pak by paní Sára měla zvažovat razantnější kroky, jako je milenecký vztah či rozvod.
Mgr. Alexandra Hrouzková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. srpna 2012. Anketa je uzavřena.
