Jmenuji se Lenka, je mi 30 let a s přítelem vychováváme roční dcerku. Jsme spolu šťastní, brzy se nám narodí druhé dítě, chceme se vzít. Jenže jsme narazili na problém, který je v mých rodičích. Naši se nesnesou, a to ani 15 let po rozvodu. Jenže já bych je chtěla mít na svatbě oba, mámu i tátu. Mám je moc ráda a nedovedu si představit, že by tam jeden z nich nebyl. Vždyť je to důležitý den i pro ně, budou vdávat jedinou dceru. A hlavně, táta mě má odvést k oltáři.
Oba rodiče mám moc ráda
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
S mámou jsem nikdy, ani v pubertě, neměla žádné zásadní neshody. Vždycky se mě snažila pochopit, vyjít mi vstříc. Zároveň si ale dokázala zjednat autoritu. Byly jsme vždycky spíš kamarádky, mohla jsem se jí bez obav svěřovat se svými problémy i bolístkami. I dnes, když už jsem dávno dospělá, je pro mě jedním z nejdůležitějších lidí v životě. Často si k ní jdu pro radu. Hodně nám s přítelem pomáhá s hlídáním dcery, můžu se na ni prostě spolehnout.
S tátou mám taky hezký vztah, i když od mých 15 let už s námi nebydlel a vídali jsme se jen nárazově. Když jsem dospěla, naše vztahy se zlepšily a pravidelně se stýkáme. Naše dcera svého dědečka zbožňuje.
Mezi rodiči to dlouho skřípalo
Vyrůstala jsem s bratrem. I on má dnes už rodinu. Docela často se vídáme, s jeho ženou si rozumím. Zrovna nedávno jsme vzpomínali na naše dětství. Nemůžu říct, že by bylo nějak hrozné, ale ideální také nebylo. Když jsme byli ještě hodně malí, oba rodiče se nám dost věnovali. Společně jsme trávili dovolené, jezdili na výlety, na chatu. Máme na ty roky celkem hezké vzpomínky.
Později se ale všechno zhoršovalo. Pamatuji si, jak to mezi našimi začalo skřípat. S mámou jsme trávili více času, protože táta zase tak často doma nebýval. Mamka mu to vyčítala, že je na nás sama, že si ho ani neužijeme. Ona musí o všem rozhodovat, zatímco on si přijde k hotovému. Táta nechápal, vždyť se nikde necourá, dře v práci, abychom se měli dobře. Nosí domů dost peněz, tak co se jí nezdá. Dokázali se přít hodiny a my byli vedle v pokoji.
Mamka navíc o tátovi nikdy nemluvila moc hezky, pořád si na něj stěžovala a čím jsme byli starší, tím to bylo horší. Táta měl pochopitelně taky svoje mouchy. Postupně chodil domů čím dál míň, až jednoho dne prostě odešel a už se nevrátil.
Rodiče se rozvedli, když jsme byli v pubertě, možná to měli udělat už dřív a mohli nás ušetřit zbytečných hádek. Máma o tátovi i po těch letech nemluví vůbec hezky. Táta si našel přítelkyni, se kterou je už dlouho. Jediné, co mají společné, je nenávist jednoho vůči druhému. Rozhodně si myslím, že jejich hádky, před kterými jsme se neměli s bratrem kam schovat, na nás neměly dobrý vliv. Chyběla mi ta rodina, která držela spolu, a proto se ji snažím vytvořit pro svoji dcerku.
Na svatbě chci oba
S přítelem už plánujeme svatbu. Rodičům jsem to řekla, i to, že samozřejmě chci, aby na svatbě byli oba. Táta, i když mu to nebude příjemné, se přes to přenese a půjde, i když bude vědět, že tam je máma. Bohužel máma mi sdělila, že pokud tam bude táta, tak ona na naši svatbu nepůjde. Je hrozně tvrdohlavá a nechce se o tom vůbec bavit.
Nevím, jak se k tomu mám postavit. Přece mi máma nemůže takhle kazit nejhezčí den v životě. Jak já k tomu přijdu? Nemůžu přece jednoho pozvat a druhého ne. A pro kterého z nich bych se vlastně měla rozhodnout? Proč máma nedokáže pochopit, jak mně tím ubližuje?
Lenka
Názor odbornice: Nenechte si svatbu zkazit
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Lenko! Váš popis dosavadního života i vzpomínek na dětství ve mně evokují dojem, že jste přes všechny peripetie (nebo právě kvůli nim) dospěla ve zralou osobnost. Svá traumata z primární rodiny, od nějakého momentu nefungující, usilovně přetavujete ve snahu o dobře fungující stávající rodinu s mužem, dcerkou a dalším dítkem na cestě. Máte pěkný vztah s oběma svými rodiči, ač oni dva mezi sebou setrvávají od rozvodu v nevraživosti. S mužem Vás čeká důležitý krok, dohodli jste se stvrdit váš vztah sňatkem.
Oběma rodičům jste sdělila, jak důležité pro vás je, aby s vámi svatební den osobně prožívali. A tímhle momentem jste své možnosti vlastně vyčerpala. Nemůžete udělat nic víc, než rodičům opakovat, jak je pro vás zásadní, aby s vámi svatební den sdíleli.
Rozhodnutí, zda se jej nakonec účastní, či nikoliv, bude však jen na nich samotných. Věřím, že vás to může i velmi ranit, ale nezvládne-li se vaše matka přenést přes nevraživost vůči bývalému muži, nezbývají žádné prostředky, jak ji přesvědčit, aby na svatbu přišla. Na svatbě jste důležití vy dva s mužem, je to váš den. Na jeho jinak bezchybném nebi se sice může objevit mrak v podobě chybějící matky, avšak nebylo by dobré, abyste si nechali váš velký den tímto zkazit.
Na druhou stranu není od věci, aby od vás matka slyšela, že vás její nepřítomnost bude velmi mrzet. To je však to jediné, co jí můžete říct.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. listopadu 2017. Anketa je uzavřena.
