Založte nové tradice
Má kamarádka Hanka Romanová bude letos poprvé bez dětí. Oba kluci, jedenáct a devět let, budou letos u táty díky vynálezu střídavé péče. "Co budu proboha dělat?" je myšlenka, která jí straší v hlavě už od Dušiček.
"Neumím si představit, že budu sedět doma v obýváku, koukat na rozsvícený stromeček a představovat si, jak se asi mají kluci u táty a jeho nové ženy," třese se jí brada už teď. Miluje totiž tradiční načančané Vánoce s horou cukroví a rozzářenýma dětskýma očima. "Jenže takhle letos nemá cenu smažit kapra a ty svíčky na stromečku vůbec zapalovat," stýská si.
"Těžká situace a bohužel není žádná univerzální rada, jak ji zvládnout. Nezbývá, než to nějak přežít," říká psycholožka Laura Janáčková. "Každý to někdy zažil. Pro mě byly těžké Vánoce, když zemřel táta."
Rozhodně nemá smysl se nutit jít bavit do cizí společnosti, třeba do restaurace na štědrovečerní večeři, nebo před Vánocemi utéct a odcestovat někam za teplem. Hrozí, že se budou sice bavit všichni okolo, jen vy zůstanete se svým trápením sami. A samota mezi lidmi je zlá.
"Útěchou člověku může být fakt, že ty další Vánoce budou rozhodně lepší, protože za rok budou děti s vámi. A rok je taky přesně tak akorát doba, kdy ten nejhorší smutek, ať už z rozpadu vztahu nebo z úmrtí blízkých lidí, pomine," dodává psycholožka.
Co může pomoci, je vědomí, že v tom nejste sami. Mnozí jsou na tom totiž ještě hůř. Proto pro Hanku letos její kamarádky pořádají místo Vánoc "Mejdan opuštěných duší". V její velké kuchyni se tak na Štědrý den bude vařit, péct, jíst, pít a povídat.
Sejde se tu jedna matka nuceně bez dětí, jedna matka s dítětem, jejíž partner se před pár týdny rozhodl vrátit ke své první lásce, jedna svobodná matka s tatínkem neznámo kde, jeden majitel PR agentury, který nemůže pořád najít toho správného partnera pro život, jeden fotograf, který je prostě takový samorost, že si nedokáže najít ženu do páru, a pár dalších lidí, co jsou na tom podobně, ale nechtějí strávit Vánoce sami doma fňukáním do polštáře.
"Každý sám je jediným expertem na vlastní život. Takže v podobných chvílích by měl každý volit podle toho, co pomáhá jemu. Nebo si alespoň vyzkoušet několik možných scénářů. Od totálního ignorování Vánoc, přes vnímání nově vzniklé situace jako šance poznat něco jiného - strávit Vánoce v posteli s knížkou, s podobně 'postiženými' přáteli, případně s naběračkou polévky v Armádě spásy," prohlašuje psycholog Petr Šmolka.
A kdo ví, třeba založíte novou tradici. Takže až bude příště lépe, možná se stejně rádi zastavíte v té Armádě spásy a znovu rádi pomůžete. "Já jsem pozvala dva osamělé onkologické pacienty na Vánoce k nám domů a budu ráda, když přijdou," říká Laura Janáčková.
A děti? Možná netrpí Vánocemi bez druhého rodiče tak moc, jak si myslíte. "U dětí, které jsou po rozpadu rodiny střídavě u jednoho a druhého z rodičů, jde přece uspořádat druhé Vánoce kdykoli jindy. Na jednom z Family Campů pro neúplné rodiny jsme je absolvovali v půlce srpna, a jak si je všichni pochvalovali!" vysvětluje Šmolka.
Děti navíc rády přistoupí na podobné hry a budou na ně dlouho vzpomínat. I to negativní se dá převrátit v pozitivum. Stačí jen trocha invence. "Rekonstruujeme byt a bohužel nás firma vyplavila, takže se všechno protáhlo a je jasné, že do Vánoc bydlet nebudeme. Překvapilo mě, jak to děti těžce nesou," vypráví Martina Kretšmerová.
"Původně jsme chtěli být na Vánoce u rodičů, ale nakonec jsme usoudili, že se domů vrátíme, byť tam budeme na holém betonu stanovat. Dětem jsme to vysvětlili jako hru. Bude to bojovka Trosečníci na ostrově."
Zavináč je taky ryba
Zrovna u Vánoc je dost obtížné si jejich příchodu nevšímat a ignorovat je. Lze si však říct, že budete s trochou škodolibosti a vnitřního uspokojení pozorovat své vánočně šílící spoluobčany, a nakonec usoudíte, že zavináč je taky ryba, tak proč se tolik vzrušovat nějakým čtyřiadvacátým prosincem.
"Každá změna budí zvědavost a stejné je to i s nově strávenými Vánocemi. Tak si všímejme, v čem může být ona novost přínosem pro náš život," shrnuje Šmolka.
První Vánoce po rozvodu, po úmrtí rodičů či bez dětí, které se osamostatnily, jsou nepochybně smutné. Můžete je brát jako tragédii a můžete se hroutit. Ale vězte, že nakonec se stejně budete muset sami sesbírat. Takže je lepší zkusit využít přelomové Vánoce pro budoucnost. A to tak, že si svůj smutek o samotě dobrovolně prožijete až do dna. Nebo si ty letošní Vánoce holt výjimečně zorganizujete jinak. V tom případě to udělejte tak, aby byly nezapomenutelné.
"Taky jsem zažil takové Vánoce po smrti mé matky. Byla tmelem rodiny, i o Vánocích jsme se u ní všichni scházeli. Když zemřela, tak jsem převzal štafetu. A nejen o Vánocích. Takže to nakonec vypadá tak, že se nedávno můj osmiletý vnuk ptal do telefonu: 'Dědo, co vaříš k večeři?' A oznámil svým rodičům, že večeřet bude chodit už jen k nám. Naštěstí to má z ruky, jinak bych se od sporáku zřejmě nehnul," popisuje psycholog Petr Šmolka.
Už jste někdy byli na Štědrý večer sami?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 24. prosince 2010. Anketa je uzavřena.
