Patrik Děrgel přišel k herectví tak trochu jako slepý k houslím. Přitom má tenhle sympatický rodák z Bohumína za sebou strmou kariéru, včetně šestiletého angažmá v Národním divadle. Vyzařuje z něj elán i nadšení pro všechno, co dělá. A ve svých čerstvých pětatřiceti by si přál, aby tahle krásná fáze života nikdy neskončila.
Potkáváme se v divadle La Fabrika. V jaké hře tady právě hrajete? V takové absurdní grotesce Karla Steigerwalda, před týdnem jsme měli premiéru. Autor píše specifickým způsobem, text je hodně komplikovaný a vlastně se ho pořád snažím pochopit. Ale je to pro mě obrovský zážitek, protože jsem nic podobného zatím nehrál.
Je to právě deset let, co jste zazářil ve Švandově divadle v roli Hamleta. Pořád vás ho baví hrát? Baví. Je to něco neuvěřitelného, máme za sebou už sto padesát repríz, nějak si to zkrátka sedlo. Původně jsem byl nejmladší Hamlet. Jak se zdá, inscenace nestárne, zato já ano. Od té doby jsem vystřídal další dvě Ofélie, protože Zuzanka Zlatohlávková otěhotněla. Ale už zase hrajeme spolu a její mládí v té roli je naprosto uvěřitelné.
Mám problém přečíst text, motají se mi slova i písmenka, tak mi to holt dýl trvá. No a písmo mám úplně stejné jako můj syn v první třídě.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
