Neměla jsem moc štěstí na chlapy a skončila jsem většinou s nějakým vykutáleným mužem, co se tvářil jako neviňátko, ale za zády se mě pokusil okrást nebo mě podváděl. Když jsem před pěti lety potkala Jaromíra a jeho dceru Irenku, měla jsem pocit, že jsem konečně našla rodinu. Jaromír mi vykládal, jaká byla jeho žena otřesná matka, jak se o Irenku ani domácnost vůbec nestarala a nakonec je opustila a úplně s nimi ukončila kontakt.
Irence bylo tehdy pět let, bez maminky žila s Jaromírem dva roky a pomáhala jim jenom babička. Je to úžasná a chytrá holčička, ale docela uzavřená až zakřiknutá. Jaromíra jsem za jeho péči o dceru obdivovala a za pár měsíců po seznámení už jsem se k nim stěhovala. K Irence jsem si postupně během let našla cestu a jsou z nás dnes parťačky a kamarádky.
Požadavky se stupňují
Poraďte se také |
Jenže s Jaromírem se vztah změnil k horšímu. Jeho požadavky na úklid, vaření a neustálou kontrolu Irenky se postupně stupňují a já už nevím, jestli to dál zvládnu. Do práce už nechodím, protože Jaromír nás dokáže všechny pohodlně uživit příjmem ze své firmy. Trávím celý den uklízením Jaromírova domu, praním a žehlením prádla, chystáním jídla a vyzvedáváním Irenky ze školy a kroužků. Z Jaromírových občasných vtípků a narážek na mé domácí práce se časem staly přímá obvinění, že jsem líná pořádně uvařit, že jsem bordelářka, že mi nezáleží na Irenčině budoucnosti.
To všechno se navíc děje před Irenkou a ona to občas taky od svého táty schytá. Třeba když si ve škole něco zapomene, řekne jí, že je jako její matka, že jí na ničem nezáleží. Vidím, jak ji to zraňuje a jak vážně zpytuje svědomí, jestli je opravdu tak špatná, jako její démonizovaná matka. O té totiž nezazní hezké slovo. Já ovšem začínám pomalu chápat, že s Irenčinou matkou nemuselo být všechno tak, jak mi to Jaromír vylíčil.
Nejraději bych od něj odešla, protože se každý den pomalu třesu, když zarachotí klíče v zámku a Jaromír přichází domů. Ale moc mi záleží na Irence a bojím se, že bych s ní tak nadobro ztratila kontakt. A co když jsem opravdu hloupější a méně schopná, než jsem si vždycky namlouvala a neseženu práci a byt?
Norma
Odpověď odbornice: Jednejte, abyste pomohla Irence
Dobrý den, Normo, z vašeho dopisu lze vyčíst řadu potíží, se kterými se potýkáte. Z popisu chování vašeho partnera Jaroslava se zdá, že jde skutečně o velký problém, který neumožňuje spokojeně žít.
Z dopisu není patrné, jestli jste s Jaroslavem otevřeně hovořila o tom, že jeho současné chování začíná být k „nežití“ pro vás i Irenku. Že se jeho chování stalo zraňujícím. Pokuste se otevřít téma, jestli mu je v jeho „puntičkářství“ dobře a jestli za tím není větší psychická obtíž. A jestli by nezvážil cestu individuální terapie. Nedoporučuji ale pouštět se do podrobného rozebírání jeho možných potíží. Možná by pro i vás mohl být fajn krok k individuální terapii, kde si můžete najít prostor na zorientování se v situaci. A mohl by vést i k snadnější komunikaci s Jaroslavem. Někdy, když se topíme ve svých vlastních emocích, můžeme ztrácet kontakt s tím, co ve svém životě chceme a potřebujeme.
Navrhněte rodinnou terapii
Pokuste se s ním otevřít téma párové či rodinné terapie, kde by mohl vzniknout prostor na nové nahlížení situace kolem jeho puntičkářství. Někteří lidé tento druh terapie odmítají, protože se obávají označení, že to oni jsou ti, kteří se musí napravit, změnit. Za zmínku stojí laické vysvětlení, že párová nebo rodinná terapie se tak jmenuje, protože se věnuje vztahům mezi jednotlivými členy rodiny či páru, tomu co je mezi nimi navzájem.
Popisujete své obavy o Jaroslavovu dcerku Irenku. Přestože to není vaše vlastní dcera, zdá se, že mezi sebou máte velmi hezký vztah. Je proto logické, že ji chcete před zraněním od jejího otce ochránit. Pokud by nepomohla rodinná terapie a situace se bude zhoršovat, Irenka může zažívat stavy ne nepodobné psychickému týrání. A tak je namístě jednat v rámci ochrany dítěte. Zmínila jste pochybnosti o informacích o matce Irenky. I když jde o velký zásah do rodinného systému, zvažte její oslovení. A také se naskýtá otázka, co další členové rodiny, babičky, dědečkové, tety, strýcové. Možná by s nimi šly vymyslet kroky, které by byly Irence ku prospěchu.
Poslední z obtíží, které popisujete, se týkají vaší ekonomické oblasti. Hledání práce a bytu. Pokuste se vzít si papír a tužku a sepsat vše, co jste před usazením se v domově Jaroslava uměla a dělala. V čem jste se cítila dobře a co jste vnímala v pracovní oblasti jako svou silnou stránku. Pokud by vám to nešlo, oslovte ve svém okolí někoho, kdo by to mohl tvořit s vámi. Pak se podívejte po různých inzerátech a můžete začít “ochutnávat” výběrová řízení.
Pokud se na to necítíte, je možné i nastoupení na Úřad práce a s jeho pomocí absolvovat rekvalifikační kurs. S nalezením pevné půdy v oblasti vašeho zaměstnání se vám bude i lépe hledat samostatné bydlení. Existují i poradny, kde vám v této oblasti mohou pomoci.
S ohledem na široké spektrum starostí doporučuji udělat si harmonogram jednotlivých kroků a postupně si krok za krokem, úkol za úkolem odebírat.
Přeji mnoho sil,
Kateřina Siveková Křižáková, párová a rodinná poradkyně centra Modré dveře