Nevadí mi, že projevuje svoje emoce, ale jeho hněv a řev trvají dlouho, někdy i půl hodiny. A celou tu dobu většinou zlobí: rozhazuje věci, bije mě, snaží se mě kousnout a odhání mě z místnosti.
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Už nevím, jak na něj. Nepomohlo, když jsem byla s ním, držela ho, vysvětlovala. A křik a popadnutí Jakuba do ruky už vůbec ne. Když mám čas a nemusím něco dělat nebo někam jít, tak se snažím se synem během záchvatu vzteku být. Ale pokud třeba vařím nebo moji pozornost vyžaduje i druhý syn, tak jsem nepřišla na lepší řešení, než ho zamknout v pokoji. Jinak totiž běhá a ohrožuje sebe i ostatní.
Ze strachu ho zamykám
Snažím se mu přitom vysvětlit, že až se uklidní a napraví svou „škodu“ (rozházené věci), tak mu přijdu otevřít. Samozřejmě ho mezitím chodím kontrolovat, jestli se něco nezměnilo, nerozmyslel si to a jestli mezitím něco nezničil. Někdy ho to přejde, jako by ho někdo přepnul, a začne mi říkat, jak mě má rád a že ho to mrzí. Ale jindy se emoce mění jen postupně a trvá to i třicet minut.
Jeho vztek a urážení ubírají energii celé rodině. Myslela jsem si, že ho to přejde nebo se to trochu změní nástupem do školky, že mu čas s rodinou bude vzácnější, ale zatím to tak moc nevypadá. Hlavně mě mrzí, že v sobě má tolik negativních emocí, raději bych s ním trávila společný čas hraním nebo čtením.
Doufám, že mi poradíte a naše rodina si užije veselejší a klidnější dny.
Děkuji
Dagmar
Odpověď odborníka: Buďte klidná a externalizujte vztek dítěte
Dobrý den, paní Dagmar.
Období, kterým váš syn (a tím i celá vaše rodina) nyní prochází, je velmi náročné a vyčerpávající. Ve věku kolem třetího roku jsou negativismus, vzdor a vztek běžnými projevy. U některých dětí probíhá klidněji a kratší dobu, u jiných velmi výrazně a živě. Často pak následuje únava rodičů, kteří pak ztrácejí nervy a již nevědí, co si se „vzteklouny“ počít.
PhDr. Helena Schejbalová, psycholožka
Děti prožívají emoce jinak než my dospělí. Jsou jimi zcela pohlceny, neumějí ještě krotit svoje projevy. Také se u nich emoce často střídají. V jednu chvilku srdceryvně pláčou a najednou se dokážou jako mávnutím kouzelného proutku smát a být šťastné.
Dítě okolo třetího roku se již naučilo, že může říci ne, a také to zkouší stále dokola. Když není po jeho, následuje silná reakce – vztek. Malé dítě nemá ještě naučené strategie, jak se uklidnit. Je na nás, rodičích, abychom jim dali prostor pro zpracování emoce.
Pokud to půjde (někdy to je opravdu skoro až nemožné), zkuste zůstat v klidu, reagovat bez afektů, zvládnout své emoce, prostě se chovat, jako by se nic nedělo. Tím, že u vás chování syna nevzbudí silnou reakci, ztrácí sekundární zisky (vaši pozornost, možnost vlády nad vámi). Nejlepší je, aby váš syn mohl být ve vzteku v bezpečném prostředí, kde si nemůže ublížit, například v jeho pokojíčku, ale raději bych ho nezamykala. Dejte mu čas se s afektem vyrovnat a uklidnit se. Není důvod tam být s ním.
Může pomoci i tzv. externalizace, to znamená vyjmout projevy z osobnosti dítěte. Neříkejte, že je zlobivý nebo vzteklý, ale podejte to tak, aby tomu snadno porozuměl. Třeba že má na zádech „zlobivku“ a ať se pokusí ji odehnat.
Rozlišujte, kdy poslechnout opravdu musí (situace je nebezpečná – nebudeme se zastavovat na přechodě, obléknout se musí – nahý ven nemůže) a kdy může mít možnost volby (vezme si modré, nebo červené tričko, půjde si stavět z kostek, nebo hrát s autíčkem). Pravidla a hranice by měly být jasné a pevné, jejich dodržování důsledné, ale nemělo by jich být zbytečně mnoho.
Přeji vám, ať toto náročné období přečkáte s pevnými nervy a klidem a čas věnujete společným hrám a činnostem.
Helena Schejbalová, psycholožka centra Modré dveře
Jak probíhalo období vzdoru u vašich dětí? Podělte se s ostatními o své zkušenosti v diskusi.
