Edita je moje nejstarší dcera, která po manželově smrti před pěti lety vlastně tak nějak „vynechala“ pubertu a pomáhala mi starat se o domácnost a pětiletá dvojčata. Vždycky na ni bylo spolehnutí, dalo se s ní na všem rozumně domluvit a kolikrát se i smála holkám, co postávají na náměstí našeho města a vyhlíží své chlapce.
První láska
Bylo mi jasné, že to poslední nebude trvat navždycky, čekala jsem, že se jí zapálí lýtka a přivede si nějakého kluka. S Patrikem si padli do noty, když měla jeho třída ve škole poslední zvonění, teď je na učňáku a učí se na tesaře. Ze začátku mi nevadil, i když jsem z něj neskákala radostí, protože mi přišel trochu jednodušší. Čekala jsem, že dcera možná prokoukne, až se jí trochu vybouří hormony, ale ona ho neustále opěvuje.
Poraďte se také |
Poslední dobou ale začínají v jejím povídání o Patrikovi probleskovat věci, které mě znepokojují. Nejenom, že Patrik je nejlepší a všechno nejlíp umí, ale zároveň Edita začíná čím dál víc shazovat sebe – jak je proti němu nešikovná apod. vymluvit jí to je stále těžší. Vrcholem bylo, že moje kolegyně z kanceláře jednou zahlédla na náměstí, jak dal Patrik Editě před ostatními kamarády facku. Z Edity jsem to vypáčila až na přímý dotaz a ona mi na to řekla, že si to zasloužila, protože ho schválně provokovala a shazovala před kamarády.
Přesvědčovala jsem ji, že facku si nezaslouží nikdy nikdo, že je to projev Patrikovy násilné povahy a že by se s ním měla okamžitě přestat stýkat. Tvrdí mi, že se to už určitě opakovat nebude, že je to jenom projev vášně v jejich vztahu, že se pro lásku musí trpět a podobné nesmysly z dívčích románků. Jak mám své dceři vysvětlit, že v reálném světě je to jinak? Nebo myslíte, že zbytečně panikařím, jak mi tvrdí dcera?
Děkuji za radu
Eva
Odpověď : Buďte dceři oporou a najděte jí odbornou pomoc
Dobrý den paní Evo,
rozumím vaší starosti o dceru, dle vašeho popisu, může být oprávněná a vaše pochybnosti jsou určitě na místě. Vaše dcera zřejmě prožívá romantickou lásku, je zamilovaná a odmítá vidět skutečnosti, kterých si všímáte vy a vaše okolí.
Ze strany chlapce může jít o impulzivitu a nedostatečnou kontrolu emocí, může být projevem „frajerského“ držení pozice v rámci party a zároveň může být skutečně raným projevem tendence k násilnosti.
Mezi oběťmi násilí často panuje mylné přesvědčení, že oběť násilníka vyprovokovala. Oběť svaluje vinu na sebe a násilníkovy činy dlouho omlouvá. Čeká, že se kvůli jejich vztahu změní. Oběť si také často neuvědomuje, že je to ona, kdo se musí vymezit a stanovit hranice, kolik si toho nechá líbit.
Varovné signály
Jako varovné bych viděla u vaší dcery změnu v pohledu na sebe, který se dle vašich slov posouvá do negativního pólu hodnocení. Dívka ztrácí na sebevědomí a stává se slabší a zranitelnější. Také bych očekávala, že se vám nebude nadále svěřovat, protože bude očekávat ohrožení svého vztahu z vaší strany.
Nejdříve je třeba získat její důvěru, že ji nechcete kritizovat či poučovat, případně vztah vzít, ale že jí nabízíte zázemí a bezpečí, ve kterém může čerpat vaší podporu.
Mohla byste ji podpořit v tom, aby si zkusila o svém chlapci a vlastní pozici a pocitech ve vztahu s ním popovídat s nějakým nestranným odborníkem, který se orientuje v problematice mezilidských vztahů a zároveň i v problematice násilí ve vztazích. Nejblíže dostupnou pomocí může být školní psycholog, linka důvěry, krizová intervence. Na internetu můžete najít několikero organizací zabývající se násilím v partnerských vztazích, které nabízejí na svých stránkách základní informace o této problematice i různé možnosti pomoci.
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře
Chodily vaše děti s někým, kdo se vám nezamlouval nebo vám přímo vadil? Jak jste situaci řešili? Podělte se s ostatními v diskusi o své zkušenosti.