Poprvé hrála hru s vílami u kamarádky asi před rokem a úplně ji to pobláznilo. Nejdřív jsme začali kupovat časopis, šli jsme na filmy do kina, ale nejhorší jsou pro náš rozpočet postavičky. Jsou poměrně drahé a je jich strašné množství – dcera je odříkává jako katalog hračkářství a my s manželem upřímně řečeno ani nevíme, kde k těm všem informacím přichází. Rozhodně v ní ale zapálily sběratelskou vášeň.
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je anonymizovat.  |
Přestane si hrát i jíst
Nechceme s manželem dceru rozmazlovat, ale na druhou stranu občas podlehneme jejím psím očím a líčení, kolik panenek mají ostatní dívky a že bez té další si s ní nebudou chtít hrát. Když jí panenku odmítneme koupit, chodí potom jako tělo bez duše, nechce jíst ani si hrát, jako by byla nemocná nebo v depresi.
Jednou z toho měla dokonce horečku nebo jindy byla zase celá pobledlá. Pokud se ale v tu chvíli u nás zastaví babička a řekne, že jí tu úžasnou vílu z limitované edice koupila, najednou je Lenka jako řípa a plná života.
Začínáme se s manželem bát, že je na těch panenkách a kupování dalších a dalších závislá a že jsme to způsobili tím, že jí nedokážeme říct ne. Stydím se o tom mluvit i se svými kamarádkami a zeptat se jich, nechci před ostatními připustit, že by mohla mít Lenka problém, aby na ni nekoukali divně. Co myslíte, že by dceru z té mánie vyléčilo? Už nás přišla na docela dost peněz a Lenčin pokoj je v obležení těch příšerných panenek.
Děkuji za radu
Marcela
Odpověď odbornice: Ukažte dceři, co je princip reality
Dobrý den Marcelo,
PhDr. Helena Schejbalová
některé děti, zvlášť když je jim často vyhovováno a hranice jasné nejsou, se naučí rodiče skoro až vydírat. Možná i nevědomě k tomu mohou využívat své zdraví. Rodič pak pochopitelně znejistí a ustoupí. Dítě se naučí, že když bude opravdu vytrvalé, docílí nakonec svého.
Buďte tedy nekompromisní a další postavičky nekupujte (kromě narozenin atp.), domluvte se na tom i s dalšími členy rodiny (prarodiče, tety…). Navrhujte dceři další alternativní zájmy a zapojte se do nich s ní – malování, sport, společenské hry. Když nebude den jíst, tak to zajisté nebude mít vliv na její zdravotní stav, nenechte se tím znepokojit a dotlačit k porušení pravidla. Je normální, že je smutná, když jí nevyhovíte. Také se tím nenechte zviklat. Ani obavy o přátelství kamarádek bych neměla a vysvětlila dceři, že přátelství založené na vlastnění či nevlastnění čehokoli není opravdové přátelství.
Nepíšete, jak jinak dcera prospívá, zda má další zvláštnosti – například nějaké rituály, na kterých lpí, jak zvládá sociální kontakt s vrstevníky. Kdyby i v těchto oblastech měla obtíže, určitě bude na místě klinickopsychologické vyšetření pro podezření na poruchu autistického spektra (kde jedním z kritérií je právě omezený repertoár zájmů a až neskutečné znalosti o něm).
Přeji vám mnoho sil a vytrvalosti.
Helena Schejbalová, klinická psycholožka centra Modré dveře
Jak odoláváte požadavkům svých dětí na nové hračky, elektroniku a oblečení? Podělte se s ostatními v diskusi.
