Za pět let své existence se organizace rozrostla na stodvacetičlenný tým, funguje v pěti českých městech a díky osvětě, jak si provést samovyšetření, si přes čtyřicet lidí včas odhalilo nádorové onemocnění. Co před lety zažívala Kateřina Vacková, když zjistila svou diagnózu?
„Byl to šok, protože ve dvaadvaceti se cítíte neporazitelná a najednou vám někdo říká, že by to tak být nemuselo,“ přiznává.
„U mě se ta nemoc odhalila naštěstí v opravdu brzkém stádiu. Pár dnů poté jsem podstoupila operaci, kdy mi lékaři odebrali jeden vaječník, a i když se potvrdila diagnóza, nádor byl zhoubný, nemusela jsem podstupovat několikaměsíční onkologickou léčbu.“
Přitom příznaky nemoci by možná leckdo jiný přešel - byla víc unavená, měla nepravidelnou menstruaci. Sama zakladatelka Loono přiznává, že u ní sehrálo roli to, že studovala medicínu.
„Byla jsem ve čtvrtém ročníku, takže jsem věděla, že nepravidelná menstruace může signalizovat nemoc. Já jsem to i po následné diagnóze brala trochu s profesní deformací. Zajímala jsem se třeba, jaký má můj nádor receptory. Byla jsem hodně zvídavá aktivní pacientka, ptala jsem se na všechno, čemu jsem nerozuměla.“
Kateřina Vacková (27)
|
Díky své zkušenosti, jak je důležité onkologické onemocnění podchytit včas, se rozhodla, že bude lidi motivovat k tomu, aby chodili na preventivní vyšetření - jen 50 % žen chodí na prevenci na gynekologii, jen 25 % lidí využívá prevence u svého praktického lékaře každé dva roky.
První kampaň organizace Loono se zaměřila na rakovinu prsu a varlat, na přednáškách zájemce vyškolení medici učí samovyšetření, která by si každý měl provádět měsíc co měsíc.
Loono funguje již pět let. Kolik lidí je v organizaci od počátku spolu s Kateřinou Vackovou?
„Bohužel jenom pár. Pracují pro nás studenti medicíny, a když odpromují, jdou do praxe. Navíc jsme na jaře prošli transformační fází,“ vrací se o pár měsíců zpět Kateřina Vacková.
„Uvědomili jsme si, že pro další úspěšné fungování a růst bude potřeba nastavit některé procesy a vedení lidí jinak. Máme už teď pět lidí na hlavní pracovní poměr, s čímž přišla i větší zodpovědnost. Potřebujeme daleko více peněz. Pryč jsou časy, kdy jsme byla parta patnácti lidí, kteří po práci spolu zašli na víno, fungovali jsme punkově z fakulty, z kavárny, pracovali jsme z domova. Jak organizace rostla a byla náročnější na řízení, bylo pro mě stále náročnější udržet kontakt s každým z nich. Takže neformální setkání si pořádají po vlastní ose a občas mě i zapomenou pozvat (smích).“
V loňském roce Kateřina Vacková dokončila studia medicíny. Do praxe ale nenastoupila. Kdyby se jí při „nepřihodilo“ Loono, určitě by dnes v bílém plášti chodila.
„Ale teď cítím, že je mě víc potřeba tady. Ve specializaci lékaře musíte jít hodně do hloubky, zabývat se detaily. To já bych se svou hlavou v oblacích asi tolik nedokázala. S velkým respektem ke svým kolegům vidím, že každý si může v medicíně najít své místo. Já si ho našla ve vzdělávání veřejnosti.“
