Máte ráda napětí, stres?
Se třemi dětmi si člověk zvykne na ledacos, ale asi záleží na tom, v jakém smyslu.
Myslela jsem tím, že jste si tak oblíbila kriminální žánr.
Vyrůstala jsem na Stopách hrůzy. Máma mě motivovala, abych hodně četla, a za každou knihu jsem dostávala pětikorunu. Takže jsem přečetla všechny, které v knihovně měli. Bylo mi líto, že jsou tak krátké. Nikdy jsem nečetla nic moc jiného. Tedy až na těch pár od Lenky Lanczové, to v pubertě asi dvě knížky padly, ale moc mě to nebavilo. Chápu, že je to hrozný předsudek vůči jiným žánrům, ale ostatní knihy mi přišly o ničem. Měla jsem pocit, že jen v detektivce mohu sama zapojit hlavu. Přemýšlet o tom, kdo to udělal. Bystřit mozek.
Proto jste u čtení detektivek vytrvala?
Než se mi narodilo první dítě, propadla mi kartička do knihovny, takže jsem pak jednu dobu nečetla vůbec. Neměla jsem čas ani potřebu. První dvě děti jsem měla šestnáct měsíců od sebe a ze začátku to byl hrozný mazec.
Když děti vyrůstají v prostředí jako já, musí umět předvídat, všímat si drobností a varovných signálů. Dokážou vycítit nebezpečí i z nepatrných projevů a výrazů lidí kolem.
