Co když mě tato krásná žena odmítne, co když pohledu jejích očí špatně rozumím? V kritickou chvíli, kdy máme ženu oslovit, stáváme se hamletovskými váhavci a prošvihneme nejeden perspektivní vztah. Je proto zapotřebí, aby nám žena pomohla. Vidí-li zoufalce s žebravýma očima, je na místě, aby se ho zeptala, kolik je hodin. To se pak podiví, jak se zamlklý zoufalec rozhovoří, vždyť se mu uleví stejně jako ženě po porodu. V průběhu prvního až třetího setkání pak dojde (nebo nedojde) k významnému podvojnému emočnímu výbuchu v mozcích muže a ženy.
Jinými slovy přeskočí jiskra a oba v sobě navzájem najdou zalíbení. Odborněji řečeno dochází k podvojnému vzájemnému přijetí" neboli akceptaci, ovšem nikoliv na vědomé, ale nevědomé úrovni. Mozková centra vypočítávají" oběma, zda se sobě zalíbí. V tu chvíli je teprve brána k milenectví otevřena. Ten okamžik vzájemné akceptace je v mozku regulován něčím velmi pozoruhodným, totiž takzvaným centrem směny. To střeží, abychom nepropadali jednostranným zalíbením a nevstupovali do vztahu, v němž bychom neměli šanci přežít".
Božská chvíle té první citové jiskry je v podstatě směnou dvou vzájemných stvrzení, že se chceme oba. A ač je jiskra vzájemného souhlasu pociťována zcela zřetelně, přesto se vynořuje z temnot nevědomí; protože párové zalíbení si nemůžeme nadiktovat. Nelze se s ženou dohodnout na tom, že se sobě budeme líbit a že začneme po sobě milostně toužit. Příznakem toho, že bylo stvrzeno oboustranné zalíbení, je následující pocit mocného puzení druhého se nějak dotknout, třeba ho pohladit nebo vzít za ruku.
Sám proces jiskření, a především prvního zajiskření, má zvláštní dynamiku. Zatímco my muži jsme poměrně brzy nachystáni jiskřit, protože nám stačí, aby se nám žena zalíbila, ženské centrum směny si potřebuje navíc ověřit, zda z chlapa něco pořádného bude. A tak vzniká zajímavý model lidského namlouvání. Jestliže se žena muži zalíbí, má žena vyhráno, protože teď už záleží jen na ní, kdy zahoří. A nebylo obtížné vypočítat, že přitom záleží na tajemném čísle tři: muž nachystaný jiskřit by měl absolvovat tři společné schůzky. Do té doby potrvá, než normální žena též vzplane a nastane ono vzájemné milostné přijetí, onen podvojný emoční souhlas. Pokud se muži žena líbí, mělo by mu stačit, že souhlasila s další schůzkou.
Sám souhlas s další schůzkou je důkazem toho, že v ženě se cosi emočního rodí. Není známo, co zpomaluje nebo urychluje ten zázračný výbuch zamilovanosti, ale díky bohu" je to proces nahodilý, vykutaný, zkrátka mimo lidskou vůli. Znovu se vracím k myšlence, že by bylo možné, aby se muž s nějakou slečnou dohodli, že se sobě vzájemně zalíbí. Představte si, že by první polibek a objetí byly předem dohodnutým konáním na základě předem dohodnutého vzplanutí. Okamžitě by se zbortilo milenectví jako životní příběh, zanikla by jeho ojedinělost a nakonec bychom se nemilovali, ale pářili jak blanokřídlý hmyz.
Jinými slovy přeskočí jiskra a oba v sobě navzájem najdou zalíbení. Odborněji řečeno dochází k podvojnému vzájemnému přijetí" neboli akceptaci, ovšem nikoliv na vědomé, ale nevědomé úrovni. Mozková centra vypočítávají" oběma, zda se sobě zalíbí. V tu chvíli je teprve brána k milenectví otevřena. Ten okamžik vzájemné akceptace je v mozku regulován něčím velmi pozoruhodným, totiž takzvaným centrem směny. To střeží, abychom nepropadali jednostranným zalíbením a nevstupovali do vztahu, v němž bychom neměli šanci přežít".
Božská chvíle té první citové jiskry je v podstatě směnou dvou vzájemných stvrzení, že se chceme oba. A ač je jiskra vzájemného souhlasu pociťována zcela zřetelně, přesto se vynořuje z temnot nevědomí; protože párové zalíbení si nemůžeme nadiktovat. Nelze se s ženou dohodnout na tom, že se sobě budeme líbit a že začneme po sobě milostně toužit. Příznakem toho, že bylo stvrzeno oboustranné zalíbení, je následující pocit mocného puzení druhého se nějak dotknout, třeba ho pohladit nebo vzít za ruku.
Sám proces jiskření, a především prvního zajiskření, má zvláštní dynamiku. Zatímco my muži jsme poměrně brzy nachystáni jiskřit, protože nám stačí, aby se nám žena zalíbila, ženské centrum směny si potřebuje navíc ověřit, zda z chlapa něco pořádného bude. A tak vzniká zajímavý model lidského namlouvání. Jestliže se žena muži zalíbí, má žena vyhráno, protože teď už záleží jen na ní, kdy zahoří. A nebylo obtížné vypočítat, že přitom záleží na tajemném čísle tři: muž nachystaný jiskřit by měl absolvovat tři společné schůzky. Do té doby potrvá, než normální žena též vzplane a nastane ono vzájemné milostné přijetí, onen podvojný emoční souhlas. Pokud se muži žena líbí, mělo by mu stačit, že souhlasila s další schůzkou.
Sám souhlas s další schůzkou je důkazem toho, že v ženě se cosi emočního rodí. Není známo, co zpomaluje nebo urychluje ten zázračný výbuch zamilovanosti, ale díky bohu" je to proces nahodilý, vykutaný, zkrátka mimo lidskou vůli. Znovu se vracím k myšlence, že by bylo možné, aby se muž s nějakou slečnou dohodli, že se sobě vzájemně zalíbí. Představte si, že by první polibek a objetí byly předem dohodnutým konáním na základě předem dohodnutého vzplanutí. Okamžitě by se zbortilo milenectví jako životní příběh, zanikla by jeho ojedinělost a nakonec bychom se nemilovali, ale pářili jak blanokřídlý hmyz.
