Ivana Macháčková (30)
Narodila se v Opavě, vystudovala střední zdravotní školu. Poté, co se jí nepodařilo dostat se na obor herectví, odjela na tři roky do USA, kde pracovala jako au-pair. Po návratu působila jako osobní asistentka zahraničních herců, kteří v Česku točili fi lmy. Dneska je PR manažerkou v Divadle Broadway. S Karlem Gottem chodí šest let, před ním měla dvouletou známost s Michaelem Douglasem.Když jsem za Ivanou Macháčkovou dorazila domů na pražskou Bertramku, právě si prohlížela album se svými fotkami z dětství. „Karel chtěl vidět, jak jsem vypadala jako malá, pro lepší představivost, jak by mohlo vypadat naše miminko. Tak jsem si je nechala od mámy přivézt.“
Je pravda, že čekáte syna?
To byla zpráva jednoho bulvárního plátku, údajně podle zaručeného zdroje, a teď už to ty další jen opisují. Byli jsme s Karlem rozčarovaní a zklamaní, že si bulvární redaktoři mohou opravdu napsat, co chtějí, a u obrázku nějakého cizího ultrazvuku citovat Karla, že čekáme kluka. Karel zavolal do redakce, že jim ten jejich zdroj měl vrátit peníze, které za tu vymyšlenou informaci dostal. Ale spousta lidí tomu uvěřila, takže teď dostáváme smé modré oblečky. A to i přesto, že ani my sami nevíme, co se nám narodí.
Opravdu to nevíte?
Ne, vážně ne. Chceme se nechat překvapit.
Budete zklamaná, když se vám narodí dcera? Už by to byla třetí Gottová.
Tohle jsme si s Karlem vyříkali hned na začátku. Je pravda, že před nějakými pěti lety řekl, že by nechtěl dopadnout jako Krok se třemi dcerami. To ale bylo jednou jedinkrát a od té doby se to pořád píše. Mně ale řekl, že by byl rád, aby to bylo zdravé a aby to nebylo něco mezi. Bude prý rád za holku i za kluka. Já bych stejně jednou chtěla obojí, takže bych rozhodně zklamaná nebyla.
Vezmete se?
Vždycky jsem věřila ve šťastné manželství, přestože se rodiče rozvedli. Že se nejdřív dva lidé, kteří se milují, vezmou, pak mají děti a žijí spolu v dobrém i zlém, dokud je smrt nerozdělí. Jako moje babička s dědečkem. Ale nějak jsem za ta léta změnila názor. Dneska už pro me svatba není to nejdůležitější, protože spolu žijeme v harmonii. A nelíbí se mi, když to některá média řeší za nás.
Vy jste z rozvedené rodiny?
Naši se rozvedli, když mi byly čtyři roky. A rok na to… (dlouze se odmlčí)
Něco se stalo?
Ano. Měla jsem brášku. Přemysla. Tragicky umřel, když mu bylo sedm a mně pět. Ještě nikdy jsem o něm nemluvila.
Jak se to přihodilo?
Srazilo ho auto, když šel jednou ze školy.Než zemřel, seděla u něj maminka ještě tři dny v nemocnici. Nemohla jsem tomu uvěřit. Rok před tím se naši rozvedli, a tak jsme najednou s mámou zbyly jenom my dvě.
Byla jste dost malá, co si z té doby pamatujete?
Pamatuju si, jak se o mě staral, oblékal mě a vodil do školky. Miloval mě. Byla jsem pro něj princezna. A taky si dobře pamatuju, jak jsme jednou po rozvodu rodičů leželi společně s maminkou v posteli a bráška vyslovil přání, že by chtěl za tatínka Karla Gotta.
Neumím si představit, jaké to je, zažít v takovém věku smrt někoho blízkého.
Maminka se mě snažila dávat do různých hudebních, výtvarných a tanečních kroužků, abych přišla do kontaktu s jinými dětmi a zapomněla na brášku, ale já jsem všude brečela. Jak nás ubývalo, měla jsem hrozný strach, že už pro mě nikdy nepřijde a zůstanu úplně sama. Později si našla přítele a pro mě to byl další táta. Když se narodil můj druhý bráška Pavel a bylo mu sedm stejně jako tenkrát Přemkovi, hodně jsme to prožívali a doslova ho rozmazlovali.
Funguje váš vztah s vlastním otcem?
Teď už ano. V dětství jsem k němu neměla příliš vřelý vztah. Vídala jsem ho tak třikrát do roka, protože pracoval jako inženýr geodet v Rusku. V posledních letech si ale to, co jsme zanedbali, dostatečně vynahrazujeme.
Ptám se proto, že když vám v dětství chybí otec, můžete mít v dospělém věku tendenci vyhledávat si starší partnery.
To je možné, ale na můj výběr partnera má vliv mnoho jiných věcí. Například si velmi vážím mužů, kteří něco dokázali.
Je pravda, že jste chodila s Michaelem Douglasem?
Ano, seznámila jsem se s ním, když jsem žila v Americe.
Jaký je Douglas v reálném životě?
Michael byl galantní, velmi vtipný, milý a zábavný. Ale to jsem nevěděla, že ten pravý teprve přijde.
Jak jste se vůbec seznámili a jaké to bylo?
Šla jsem se podívat v San Francisku na natáčení filmu Hra a on si mě na první pohled vybral z davu. Když se dozvěděl, že jsem Češka, zkusil na mě udělat dojem svojí češtinou a řekl mi jedno neslušné slovo na H, které ho naučil Miloš Forman. Potom už se ale choval jenom slušně, pozval mě na večeři a ta se protáhla na dva krásné roky, až do mého odjezdu ze Spojených států.
Co na něj později říkal Karel?
Nejdříve se podle něj začal česat dozadu, ale když se pak Michael konečně oženil s Catherine Zeta-Jones, tak se mu ulevilo a česal se zpátky na Karla Gotta.
A jak se mladá žena jako vy seznámí s Karlem Gottem?
Poprvé jsme se viděli už v roce ´98 na předávání TýTý, kde mě Karlovi představila kamarádka Monika Žídková. Karel chtěl můj telefon, ale já mu tenkrát nedala správné číslo, protože jsem věděla, že má přítelkyni. I já jsem měla v tu dobu přítele.
Takže to nebyla láska na první pohled?
Dlouho mě dobýval. Nebyla jsem poblázněná, ale samozřejmě mi lichotilo, že se spolu přátelíme. Když jsme byli ze začátku ještě kamarádi – a to bylo hodně dlouho – pamatuji si, že jsme spolu trávili třeba dny, kdy Karel maloval, vyprávěl o tom, já seděla a sledovala techniku malování. Zamilovanost přicházela postupně, což jsem nikdy předtím nepoznala.
Jak jste dokázala to, co se žádné jiné před vámi nepovedlo – s Karlem Gottem žít a plánovat
rodinu?
To opravdu nevím. Samotnou by mě to zajímalo. Kdysi se prý nechal slyšet, že jakmile mu ženská začne v baráku převěšovat obrazy, tak je konec. Vidíte, a já mu je převěšuju poměrně často. Dokonce jsem mu doporučila i několik inovací, se kterými rád souhlasil.
Možná, že víte, jak na tyhle muže – nehádáte se, nehysterčíte, ale jste klidná a velkorysá.
Snažím se vytvořit Karlovi při jeho pracovním vytížení tu nejpříjemnější a nejinspirativnější atmosféru.
Jak prožíváte těhotenství?
Asi jako každá jiná žena. Jsem na sebe opatrnější a samozřejmě jsem také náladovější a citlivější. Začínám sedmý měsíc, ale zatím ještě zvládám pracovat, uklízet i vařit. Jsem teď nejšťastnější doma, a proto mi náramně vyhovuje, že můžu pracovat z domova.
A třeba také radit nastávajícím maminkám, kde sehnat hezké těhotenské oblečení.
To ani ne. Já teď spíš vyhledávám obchody, kde mají hezké teplákové soupravy a pyžama. V tom se cítím nejpohodlněji.
Vás si ještě v teplákách umím představit, ale nosí Karel doma také tepláky? Má vůbec nějaké?
Ani jedny, to vím určitě, protože jsem mu zrovna uspořádala věci v úplně nové šatně. Karel má skvělý vkus, obléká se elegantně. Mně se ale nejvíc líbí, když nosí džíny a volnější svetříky. Škoda, že tak chodí jen doma.
Jako partnerka Karla Gotta rozhodně pracovat nemusíte, tak proč tedy?
Potřebuji mít pocit soběstačnosti a seberealizace. Celý život jsem se starala sama o sebe a pracovat mě baví. Dovedu si představit, že si rok dva vychutnám s dítětem na mateřské, ale pak půjdu zase do práce.
Protože by se vám po Divadle Broadway, kde pořád pracujete jako PR manažerka, stýskalo?
Moje práce mě velmi baví a po atmosféře v divadle a skvělém týmu lidí se mi bude stýskat každopádně. Zatím ještě nevím, za jak dlouho po porodu budu schopna opět pracovně fungovat, ale určitě bych chtěla pomoci s propagací a produkcí muzikálu Angelika, který se u nás v divadle začne hrát od února příštího roku.
Jak jste se vlastně k téhle práci dostala?
Velkou oklikou. Vždycky jsem chtěla být herečkou. Jako malá jsem hrála v Opavském
divadle a toužila jít na konzervatoř. Jenže rodiče, kteří celý život pracovali v nemocnici, ze mě chtěli mít lékařku. A tak jsem místo herectví studovala zdrávku. Dva roky jsem to zkoušela na JAMU i DAMU, ale nevzali mě. Byla jsem zhrzená a zklamaná, probrečela pár nocí a pak oznámila mámě, že odjíždím do Ameriky. Náhodou mi totiž v tu dobu zavolala kamarádka, která se mnou dělala modeling, jestli bych tam za ní nechtěla přijet jako au-pair.
Co pro vás osobně Amerika vlastně znamenala?
Amerika byla pro mě jedno velké dobrodružství, i když to ze začátku bylo hodně těžké. Měla jsem práci u arabské rodiny. Najednou jsem stála před obrovským palácem v New Jersey, a to jsem ještě nevěděla, že se budu starat nejen o postižené děti, ale i o úklid v celé vile. Taky jediné slovo, které si arabsky pamatuju, je jala – dělej. Skončilo to útěkem ke kamarádce. Pomohla mi dát inzerát do novin a pak už jsem na rodiny měla větší štěstí. Je to jedenáct let zpátky, tak už se teď na to všechno dívám s odstupem času. Dnes už bych nebyla tak lehkovážná.
Ale na pokus stát se herečkou jste tam úspěšně zapomněla.
Vůbec ne. Chodila jsem v New Yorku na kurzy herectví, zpěvu a tance. Nenechala jsem si ujít žádný nový muzikál na Broadwayi. Hltala jsem v televizi všechny talkshow, které u nás ještě nebyly, nebo se teprve rozjížděly. Chodila jsem se na ně dívat osobně, zapisovala si všechna témata, dělala si poznámky, dokonce se pokaždé přihlásila a na něco se zeptala. Snila jsem o tom, že až se jednou vrátím, budu mít v televizi vlastní talkshow, budu moderovat, hrát v divadle.
Proč z toho sešlo?
Dopadlo to všechno jinak. Ve dvaadvaceti jsem se vrátila do Prahy, objížděla jsem rádia a televize, chodila po konkurzech, dělala kamerové zkoušky, ale všechno šlo postupně do ztracena. I moje sebevědomí. A tak jsem se rozhodla, že se raději budu pohybovat za kamerou než před ní.
A začala jste pracovat pro cizí společnosti, které u nás točily zahraniční fi lmy?
Ano, využila jsem toho, že jsem mluvila slušně anglicky, a stala se asistentkou zahraničních herců a režisérů. Chtěla jsem být svému snu blíž. Byla to pro mě další nezapomenutelná zkušenost.
Změnily se vaše zájmy díky vztahu s Karlem Gottem?
Já měla vždycky spoustu zájmů, ať už to bylo cestování, fotografování, poznávání kultur a náboženství nebo třeba jazyky – teď se učím španělsky a kvůli Karlovi i německy. Hodně mě zajímají knihy o věcech, které byly dříve málo známé, ráda si listuju i ve slovnících a jazykových učebnicích. Díky Karlovi jsem si ale začala víc všímat umění. Už v Americe jsem ovšem milovala muzea a malíře a přivezla si o nich spoustu knih.
A co se vám díky němu změnilo v životě?
Vlastně všechno. Karel je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Splnil se mi sen.
