U druhých soudíme, co u sebe nechceme vidět
Většina z nás nejspíš slyšela o efektu prvního dojmu, kdy vnímáme nepoměrně silněji informace získané dříve než později. Pouhých patnáct sekund trvá, než si v mozku o někom uděláme obrázek (jen pro zajímavost, sexuální přitažlivosti to trvá pouhé tři sekundy). Druhé soudíme za jejich okamžité činy i chování a obvykle nepřipustíme, že dotyčný může mít třeba jen špatný den.
Všichni si souzením druhých čas od času posilujeme pocit vlastní hodnoty. Odsuzování potvrzuje naši vlastní bezpečnost. Nejsme to my, kdo má špatný účes, a s partnerem se k sobě vizuálně hodíme víc než pár z autobusu. Při souzení druhých nemusíme počítat s potenciálními pocity méněcennosti, studu a obecně toho, že nejsme dost dobří.
Zlepšete si sebevědomí. Tipy, které vám pomohou v každém věku |
„Jedním z důležitých faktorů jsou předsudky a stereotypy, které následně vedou k nespravedlivému přístupu a soudům. Lidé mohou být ovlivněni svými vlastnímu zkušenostmi, emocemi a osobními přesvědčeními, což může ovlivnit jejich schopnost objektivně hodnotit chování a jednání druhých,“ říká k tématu proč soudíme ostatní přísněji, než si zaslouží, psychoterapeut a autor knihy Terapie mezi stromy Adam Táborský.
„Společnost a média mohou také hrát roli v tom, proč jsou lidé náchylní k přísnému přistupování k druhým. Veřejné mínění a tlak na dodržování sociálních norem vytvářejí očekávání ohledně toho, jak by se lidé měli chovat. To může způsobit, že budeme kritičtější k těm, kteří tato očekávání nesplňují,“ vysvětluje Táborský.
Odsuzování neznámých lidí je na první pohled neškodné. Až na provinilý pocit uvnitř vlastně nic neztrácíme. Naopak se cítíme lépe. Není však pochyb o tom, že tiché souzení blízkých ničí vztahy. Pokud máme pocit, že jsme lepší než někdo jiný, jsme od něj odděleni. Jsme nad ním, a ne vedle něj – a tak nikdo není vedle nás.
