Tajemný bod vášně popsal ve své studii americký chirurg Adam Ostrzenski z Gynekologického institutu na Floridě. On sám ho vyoperoval při pitvě vnitřní stěny vaginy zemřelé třiaosmdesátileté ženy a svůj objev popsal v odborném časopise Journal of Sexual Medicine.
Uvedl, že útvar byl "dobře vymezenou váčkovitou strukturou" na stěně pánevního dna. Nachází se podle něj v zadní části perineální membrány (svalově vazivová přepážka mezi pochvou a konečníkem), a to 16,5 milimetru od horní části ústí močové trubice. Bod G byl dlouhý 8,1 milimetru, široký od 3,6 do 1,5 milimetru a vysoký 0,4 milimetru, upřesnil šéf tohoto projektu Adam Ostrzenski.
"Tato studie potvrzuje anatomickou existenci G bodu, což může vést k lepšímu pochopení a zdokonalení ženských pohlavních funkcí," míní Ostrzenski.
O G bodu neboli Grafenbergově bodu psal poprvé německý gynekolog Ernst Grafenberg v roce 1950. Prý tehdy útvar způsobující silné orgasmy u ženy sám objevil. Jenže na teorii o zázračném bodu se všichni vědci neshodnou, řada sexuologů a terapeutů jeho existenci zpochybňuje, jiní na něm stavějí jako na základu ženského sexuálního ukojení.
Jiní vědci tajemný bod popírají
Vědci z Yaleské univerzity v Connecticutu v čele s profesorem Amichaiem Kilchevským tvrdí, že G bod zřejmě vůbec neexistuje. Tvrdí to na základě revize více než stovky lékařských studií z posledních šedesáti let. Výsledky prý hovoří proti konceptu G bodu, tedy že není možné z vědeckého hlediska tvrdit, že existuje. Nebyl totiž spolehlivě žádnou metodou do té doby popsán.
"Objektivní měřítka selhala a neposkytla silné a konzistentní důkazy existence anatomické struktury, která by mohla být považována za G bod. Spousty žen se cítily v koncích, když jej nedokázaly nalézt, a vnímaly to jako svou chybu. Realita je taková, že to zřejmě není něco – historicky nebo evolučně – co by mělo vůbec existovat," tvrdí Kilchevsky.
