Do čtvrtého patra pražského činžáku bez výtahu stoupám nejen kvůli originální životní dráze „srdcové dámy“, jak paní Dagmar klienti přezdívají. Chci se blíž seznámit i s jejím karetním uměním.
Rozděluje lidi do tří skupin. První kartám bezmezně věří, druzí připouštějí, že na nich může něco být, a třetí je šmahem zavrhují. Mám nakročeno do druhé skupiny. Tajemno mě sice vždycky zajímalo, ale víru v jevy „mezi nebem a zemí“ v sobě stále ne a ne objevit.
Tihle mě přemluvili, že chtějí být u věštby oba. Kouknu do karet a povídám: Kdepak, vy spolu nechodíte, ale pracujete.