Vadí vám něco na práci učitelky ve školce?
Momentálně hlavně nedostačující školský zákoník. Podle něho se budou nově do školek přibírat děti od dvou let – vláda tím chce suplovat nedostatek jeslí. Udělají se z nás chůvy, zdravotní sestřičky a podobně. Přitom na to nejsme vyškolené! Celé to vzniklo pravděpodobně na popud rodičů, kteří chtějí co nejrychleji do práce. Neuvědomují si ale, že se takto podepisují na svých dětech.
Jak? Často se mluví o tom, že jsou třeba nesamostatné a drzé...
Většinou jsou opravdu nesamostatné a nesoustředěné. Bývají agresivnější než dřív, individualisti, mamánci – hlavně kluci. Jsou velmi často nervově labilní, mají poruchy, o kterých rodiče ani nevědí a hlavně nechtějí vědět, protože by je museli řešit. Jsou tu i dobré a zdravé děti, prostě normální zlobidla, ale těch je míň a míň.
Čtěte v magazínu Rodina DNESNázor redakce a názor paní učitelky ze základní školy si přečtěte už tento pátek v páteční příloze MF DNES Rodina DNES.  |
Čím to podle vás je?
Myslíme si s kolegyněmi, že je to výchovou, nedostatkem lásky, špatnou péčí a vůbec materiální společností, farmaceutickým průmyslem, vakcínami a podobně. S ničím z toho my, učitelky, nemůžeme nic dělat. Rodiče můžou všechno, my nic.
I v přístupu k vám?
Záleží samozřejmě na situaci a každý školní rok přinese jinou skupinu dětí a rodičů, ale obecně ano. V mnoha případech se k nám rodiče chovají tržně: já jsem tu pánem, já si platím školné – a vy budete, paní učitelko, poslouchat mé dítě a opovažte se na něj zamračit nebo mu něco vytknout! Rodiče se neptají dítěte: „Byl jsi hodný?“ Ptají se: „Byla paní učitelka hodná?“ Ano, jsou i super rodiče, kteří s námi spolupracují, váží si nás, ale těch je velmi málo. Většinou nám dávají najevo, že jsme jen tzv. hlídačky. Už se mi stalo, že mi rodiče na konci školního roku poděkovali za „hlídání“. Ale to je ještě fajn, někteří se ani nerozloučí.
Jak to změnit? Co byste navrhovala?
Chtěla bych, aby se učitelkám vrátila prestiž. S tím je logicky spojené i to, že by měly dostávat více peněz. Všichni vědí, jak na tom finančně jsme – jak si nás potom mají rodiče vážit? Máme stejně jako pokladní v Lidlu. Ale aby to nevypadalo, že si jenom stěžuju, moje práce mě samozřejmě baví.
Mám ráda legraci s dětmi, dětský humor, jejich bezstarostnost, kreativitu... A občas je vidět, že jsme je něco naučily a že jsou u nás rády – některým se třeba ani odpoledne nechce domů.
