Podmínkou je, aby se dospělí dokázali dohodnout. Pak je jedno, jestli zvolí střídavou péči nebo jejich dítě bude bydlet jen u jednoho z nich.
Alžbětě bylo sedm, když se táta s mámou dohodli, že půjdou od sebe. "Bětka byla vyděšená a plakala, když jsme jí ale řekli, co bude dál, uklidnila se," vzpomíná Marek Křemen na večer, kdy svolal rodinnou radu a poprvé padlo slovo rozvod.
To už byli s manželkou Kateřinou dohodnuti na střídavé péči. Dva týdny u mě, dva u tebe. "Nic jiného by mě ani ve snu nenapadlo. Odmalička k dceři manžel vstával, koupal ji a přebaloval. Byla zvyklá, že se o ni staral," vysvětluje Kateřina.
Přestali mě zdravit
Šok přišel až později. "Doneslo se ke mně, že nejsem dobrá matka, když odložím dítě na dva týdny pryč, a našli se i lidi, co mě najednou přestali zdravit," vypráví. U soudu si svoje prožil i Marek. Soudce se ptal, jestli umí vařit, prát a žehlit, sociální pracovnice zase zkoumala, jak se o dítě bude starat a vyzvedávat je ze školy.
"Měl jsem dojem, že by raději viděli, kdybych nedělal problémy a spokojil se s víkendy," kroutil hlavou Marek. "Já ale zůstal v klidu. Vždycky jsem si uměl práci zařídit tak, abych mohl s Bětkou do bazénu nebo do kina, a dneska už je chápu. Na něco se přece u soudu zeptat musí, když přijdete s něčím takovým!"
Střídavá péče: Nejlepší pojistka
Už třetí rok si Alžběta každou druhou neděli sbalí pár věcí a v pondělí se ze školy vrací k tátovi nebo mámě. Když se ale rodiče sejdou na školní akademii, ještě stále je Alžběta kradmo pozoruje. "Bojí se, abychom se náhodou nepohádali," vysvětluje Kateřina. "Pak ale vidí, že se dokážeme společně zasmát, a uklidní se. Nic lepšího jsme si ani nemohli přát."
Otců, kteří o střídavou péči stojí, je u nás čím dál víc. A odborníci tuto variantu doporučují, protože děti, kterým otec po rozvodu zůstane, se v ničem neliší od svých vrstevníků z úplných rodin. Lépe snášejí stres, dobře vycházejí se svými vrstevníky a mívají i lepší prospěch ve škole. Naopak děti, které vyrůstají bez otce, trpí nižším sebevědomím a také se častěji stávají terčem šikany.
Za zmínku stojí i fakt, že 90 procent otců se společnou péčí nemá problém s placením alimentů. Víkendoví otcové platí řádně v 79 procentech. Tam, kde matka otci ve styku s dítětem brání, pak jen 44 procent otců.
Kde se stala chyba
Příslušný paragraf sice možnost střídavé péče uzákoňuje už devátý rok, v odborném výkladu k němu, kterým se v praxi soudy řídí, se však jasně říká: podmínkou schválení střídavé péče je souhlas obou rodičů. Trvá-li matka na svěření dítěte do vlastní péče, nemá otec prakticky šanci uspět. Pak si může vybrat: léta se bude soudit, nebo to vzdá. V Česku tak ve střídavé péči vyrůstají zatím jen pouhá dvě procenta dětí.
Výzkumy amerických rodin, kde byla střídavá péče uzákoněna už v roce 1973 a vyrůstá tam tak dvacet procent malých Američanů, ukázaly zajímavý fakt: matky, které původně nesouhlasily a střídavá péče jim byla soudem vnucena, si ji do několika let pochvalovaly. Jejich děti, které jsou už dnes dospělé, rovněž - a rodičů si váží za to, co dokázali.
Na podobný výzkum si v Česku ještě musíme počkat. Námitka, že se otec nedokáže o malé dítě postarat, už ale neobstojí ani u nás, byť leckdy zazní dokonce i v jednací síni nebo v kanceláři odboru péče o dítě.
Táta na neděli
I když je střídavá péče podle expertů ideální, není z různých důvodů možná vždy. Devadesát dětí ze sta u nás po rozvodu zůstává v péči matky. Každou druhou sobotu v měsíci zazvoní otec u dveří a v tom lepším případě se se svou bývalou ženou bez problémů dohodne na běžných provozních věcech. Dítě potřebuje nové tenisky, mělo by se doučit matematiku, kam spolu pojedete na dovolenou...
I víkendové otcovství může probíhat tak, že dítě nebude ošizeno o tátu. Podle lékařů a psychologů je třeba, aby rodič, pokud má mít pozitivní vliv na výchovu, trávil s dítětem minimálně 30 procent jeho času. Běžný víkendový táta mívá k dispozici sotva třetinu.
Takže oba rodiče by měli podporovat co nejčastější styk dítěte s otcem. Kromě klasických nedělí může táta třeba jednou týdně dítě vyzvednout ze školy, odvést na kroužek a domů a mezitím povídat a poslouchat. V dnešní době spolu můžou hodně věcí zvládnout i přes telefon či mail.
I když to z počátku může být těžké, nevzdávejte se předem a nevěřte pesimistům: vaše dítě není žádný chudáček. Pokud jsou rodiče schopní se domluvit na tom, kde a v kolik si předají dítě, můžou spolu mluvit i o tom, že mělo včera špatné sny. Snažte se spolu vyjít, zapomenout na to, co bylo, a přizpůsobit se nové situaci.
Aby si dítěte otec užil, leckdy mu víc dovolí a méně 'vychovává'. Matka by to měla v rozumné míře tolerovat, protože otec je přece jenom 'vzácnější' zboží. Na druhou stranu by ale táta neměl této situace využívat například k uplácení dítěte drahými dárky.
Zásadní rozhodnutí, jako je výběr školy, kroužků či trávení prázdnin i jejich financování, by rodiče měli řešit společně. A ve vlastním zájmu by se neměli nikdy o tom druhém vyjadřovat špatně, kritizovat jej nebo dokonce pomlouvat. Jakmile dítě trochu povyroste, všechno, co si muselo vyslechnout, dost často obrátí proti vám.
Ani rok po rozvodu se hlavně malé děti nevzdávají naděje, že se rodiče dají znovu dohromady. Někdy se matka rozhodne utrápené dítě potěšit. "Byly to naše první svátky, co jsme zůstali sami, tak jsem bývalého manžela pozvala k sobě," vzpomíná Eva, matka osmiletého Jakuba, na loňské Vánoce. Od té doby často slyší: "Kdy se k nám táta nastěhuje zpátky?" Jakuba zmátlo, že viděl rodiče po dlouhé době zase spolu, navíc spokojené a usměvavé. Chyba! Rozvod je rozvod a není moudré pravidla měnit.
Mluv se mnou!
Rozvod je druhou možnou nejkrizovější událostí v životě dítěte (první je smrt rodičů). A není pro ně snadný i proto, že se máma s tátou najednou chovají jinak. Mají starosti sami se sebou, přestanou číst pohádky, po večerech se zavírají do kuchyně a hlavně - mlčí. Odmítají se s dítětem bavit o tom, co se děje, protože si myslí, že dítě má být ušetřeno nebo že ničemu nerozumí. Slovo rozvod ale chápou už děti v mateřské škole, pocit strachu a viny z rozchodu rodičů prožívají dokonce i dvouleté děti.
"Malé dítě má doslova telepatické schopnosti. Ví, jak se cítíte, a vnímá každou vaši emoci. Ještě se ale neumí ozvat, právě proto prožívá rozvod nejbolestněji. Čím je dítě starší, tím rozvod zvládne relativně líp," říká psychoterapeut a soudní znalec z oboru klinické psychologie Jiří Tyl. I s nejmenším dítětem je proto nutné mluvit a trpělivě mu vysvětlovat, co se děje a hlavně - co s ním bude dál.
Pokud se rozhodnete s dítětem promluvit, nechoďte za ním každý zvlášť. Když nevíte kudy kam, pomůže rodinný psychoterapeut. Dítě uvidí, že jsou rodiče schopni se domluvit, uslyší, že na ně myslí, mají ho rádi, a oddechne si. V některých rodinách však bývá slovo psycholog nebo terapeut tabu. "Nejsem blázen, tak proč bych tam chodil?" reagují zejména muži na návrh zajít do poradny.
V takovém případě by mohl pomoci mediátor. Je to odborník znalý nejrůznějších komunikačních technik při řešení konfliktů. Nebude se vás ptát, proč se chcete rozvádět, ale zaměří se přímo na proces dohody mezi vámi. Je to řešení, které je v zahraničí již zcela běžné a velmi oblíbené pro svoji rychlost a diskrétnost.
Do jednací síně pak vstupujete s odkrytými kartami a víte, co od toho druhého můžete čekat. Pokud se však nedohodnete předem, čeká vás peklo na zemi.
Děti už neuvidíš!
Ve dvou případech z deseti se z rodičů stanou válečníci. Tzv. sporné soudy, tedy když se manželé ne a ne dohodnout, se pak táhnou léta. Není výjimkou, že si jeden či druhý bere děti jako rukojmí nebo nechává svého partnera sledovat. Vyděšení či naštvaní partneři jdou ještě dál - do módy přišlo chodit si s dítětem pro posudek.
Táta nebo máma vezme dítě za ruku, a aby měli před soudem čím argumentovat, navštíví s dítětem odborníka. Je ale úplně zbytečné, aby se v této situaci potomka ptali, s kým chce zůstat. Často dítě řekne, že s tím, kdo s ním přišel. Takové posudky jsou k ničemu.
Čas je dobrý lékař a staré rány zahojí, v případě 'sporného soudu' však pracuje proti vám. Čím déle se manželé přou o děti, tím hůř. Dítě ztrácí nejen rodiče, ale často během vleklých sporů i babičky, tety a bratrance. Kde chybí vlastní otec, hrají příbuzní pro dítě velkou roli.
Děti jsou pojítko
Každý soud jednoho dne skončí, ale to, co si dva řekli a udělali, zůstane. Zapomenout na staré křivdy umí jen málokdo, zítra, pozítří i za rok tak budete na všechno sami. Nebo ne? "Mě rozvod málem utrápil. Dlouho jsem nemohla s bývalým mužem ani promluvit, ale pak začaly mít holky problémy ve škole a já se najednou přistihla, jak mu volám třikrát v týdnu," vypráví Eliška, matka sedmiletých dvojčat. Zjistila, že není nikdo jiný, koho by radosti a zlosti s dětmi mohly zajímat.
O pár měsíců později, když potřebovala odjet na služební cestu, bývalý manžel, který vždycky děti hlídat odmítal, je vzal bez problémů na týden k sobě a postaral se o ně. Stalo se přesně to, co po rozvodu považují odborníci za důležité: obě děti se po čase mohly spolehnout na to, že ani jednoho z rodičů neztratily. Navíc si dvojčata začala s tátou užívat víc než v době manželství.
| Jak říct dítěti, co bude dál
0 AŽ 5 LET Nevysvětlujte, proč se rozvádíte, nechápou to. Mluvte o tom, co s ním bude dál: táta se odstěhuje, ale budete se vídat, bude ti telefonovat a budeš za ním chodit. 6 AŽ 10 LET Ptejte se. V tomto věku děti trápí pocity viny, bývají náladové, často přestanou mluvit, aby rodiči nepřitížily. Proto uklidňujte a vysvětlujte. Respektujte jejich názor. NAD 10 LET Poslouchejte. Pokud s vámi chtějí mluvit, využijte toho a vysvětlete své postoje. V tomo věku už pochopí vše. Mohou reagovat vztekem nebo zhoršením prospěchu, jde o jistý druh sebeobrany. Rozvodový manuál 8 rad rodinné psychoterapeutky Šárky Gjuričové 1. Rozvod je pro dítě náročná změna. Snažte se, aby ostatních změn v jeho životě bylo co nejméně. 2. Ujišťujte dítě o tom, že ho mají rádi oba rodiče a že se o ně společně postaráte. 3. Buďte k dispozici, pokud chce mluvit o svých starostech a pocitech, ale nenuťte je, aby se svěřovalo. 4. Nekritizujte expartnera před dítětem. 5. Pamatujte, že dítě má právo na pravidelné kontakty a na soukromí ve vztahu s druhým rodičem. 6. Nevyptávejte se a neposílejte si vzkazy prostřednictvím dítěte. 7. Nevracejte se do minulosti a neroztáčejte stále znovu kolo výčitek a hádek. 8. Nenechte sebou manipulovat. Vždy když ve vás druhý vzbuzuje pocit viny nebo pocity strachu, jste jím manipulováni. UŽITEČNÉ KONTAKTY: PŘEČTĚTE SI: Vidět věci jinak, nakladatelství SLON
Rozvody po česku * Na každých 100 sňatků připadá 67 rozvodů |
