Michaela Maláčová: Cítím se jako Forrest Gump

  4:30aktualizováno  4:30
Ředitelka České Miss, podnikatelka s luxusním zbožím, manželka miliardáře Bakaly... a zanedlouho už čtyřnásobná maminka tvrdí, že dělá jen to, co ji baví. Michaela Maláčová působí jako dokonalá žena, které vyjde, na co sáhne. O to je překvapivější, když svůj život přirovnává k příběhu filmového Forresta Gumpa.

Litujete něčeho ve svém životě?
Ne a je to i tím, že vidím věci pozitivně a to špatné zapomínám. I když mi nevyšlo třeba první manželství, nebo když jsem zkazila přijímačky na filozofickou fakultu, obor čeština - angličtina a nepodařilo se mi přestoupit ze zemědělské školy.

Fotogalerie

Chtěla jste studovat i teologii, ale skončila jste na zemědělské fakultě. Není to propastný rozdíl?
Je, chtěla jsem být evangelickou farářkou jako můj dědeček i pradědeček. Teologii mi ale na poslední chvíli rozmluvili, navíc se rodiče právě rozvedli a já bych musela do Prahy, pryč od mladší sestry, pro niž jsem byla velkou oporou. Před listopadem 1989 jsme se mohli hlásit jen na jednu vysokou školu a zemědělská fakulta v Brně byla jediná, kde mi po termínu přijali přihlášku, takže místo zkoušek z humanitních oborů jsem dělala narychlo přijímačky z matematiky a fyziky, a ještě na obor mechanizace zemědělství.

Takže rozumíte secím strojům i kombajnům?
Naučila jsem se jezdit s traktorem, udělala si řidičák na auto i velkou motorku, ale sklízecí mlátičku jsem už nestihla. Ten obor mě nijak nelákal, ale říkala jsem si, že je lepší nastoupit alespoň na nějakou vysokou školu než jít do práce.

Michaela Maláčová vyhrála soutěž Miss ČR v roce 1991. Bylo jí 19 let.

Michaela Maláčová vyhrála soutěž Miss ČR v roce 1991. Bylo jí 19 let.

Na Miss, kterou jste v roce 1991 vyhrála, jste se přihlásila tajně, údajně jste se bála, aby si rodiče nemysleli, že sama sebe vidíte jako krasavici. Krása byla u vás doma něco špatného?
Vyrůstala jsem v protestantské výchově. Priority byly a jsou někde jinde. Krásu rodiče vnímali jako povrchní, pro život nepodstatnou. Já si nepřipadala nejkrásnější, ale chtěla jsem po návratu z Ameriky najít agenturu, která by mě zastupovala.

To už jste si přivydělávala modelingem?
Po listopadu 89, který jsem aktivně prožívala, šla zemědělka stranou a odjely jsme se sestrou na tři měsíce za tetou do Spojených států. Na ulici nás tam oslovovali lidé s tím, že jsme určitě modelky z Hollywoodu. Nakonec nás teta doprovodila na zkoušku do místní agentury a my obratem vyhrály konkurz na první zakázku, nafotily pár reklam a dotkly se "amerického snu". Jenže další práce vázla na tom, že jsme neměly žádnou zastupující agenturu a musely se vrátit do školy. Takže když si nás pak maminka vezla z letiště domů a na sedadle v autě ležel Mladý svět s přihláškou do soutěže Miss, řekla jsem si: To je možná ono! Asi to nevyhraju, ale snad si mě tam všimne někdo, kdo mi nabídne kontrakt, a já se vrátím do Ameriky.

Krásu nemáte mezi prioritami, přesto jste prezidentka soutěže Česká Miss, kde o ni jde v první řadě. Proč se věnujete něčemu, co jak říkáte, není důležité?
Soutěž jsem dostala za úkol. Třináct let po mém zvolení, kdy jsem se už dávno nevěnovala modelingu ani showbyznysu a založila si PR agenturu, přišel můj významný klient s tím, že by chtěl koupit Miss ČR a že mu s tím mám pomoct. Koupě soutěže od pana Zapletala byl tedy plán A. Plán B bylo založit konkurenční Českou Miss a postavit se do čela. Plánu B jsem se chtěla vyhnout, ale nemohla jsem si dovolit říct klientovi, že jeho přání nesplním. Nakonec to tak dopadlo a já v ní byla čtyři roky manažerkou s minimálním podílem, než jsem ji převzala celou. Dnes ji beru jako životní šanci, kterou nabízím dalším dívkám.

Michaela Maláčová

  • Narodila se 23. 5. 1971 v Brně v evangelické rodině.
  • Má o tři roky mladší sestru Nicolu, která má tři děti, žije v Brně, kde působí jako herečka.
  • Vystupovala se skupinou Helmutova stříkačka z Brna, která tvořila klubovou hudební scénu na začátku 90. let.
  • Studovala na Vysoké škole zemědělské v Brně (1989-1991).
  • V 19 letech vyhrála Miss Československo (1991).
  • Vystudovala produkci na FAMU (1997).
  • Pracovala několik let v produkci MFF v KV.
  • Ředitelka PR a marketingu Motokov Group (1998-2000)
  • V roce 1999 se provdala za Švýcara Remo Petera Karpfa, s nímž se po pěti letech rozvedla.
  • Tři roky (2000-2003) pracovala jako vedoucí tiskového oddělení a mluvčí ODS.
  • V červnu 2003 založila vlastní PR firmu GoodComm.
  • Původně pro klienta Tony Dennyho založila v roce 2004 Českou Miss, teprve po třech letech se stala majitelkou soutěže, v roce 2010 převzala i konkurenční Miss ČR.
  • V prosinci 2004 potkala v kavárně na Malé Straně Zdeňka Bakalu, představil je společný známý. Mají spolu tři děti (2006 - Anabel, 2007- Aron, 2009 - Aram), čtvrté se narodí v létě. V roce 2010 se za Zdeňka Bakalu provdala.
  • Rodina žije od roku 2009 ve Švýcarsku, děti mluví česky, anglicky a francouzsky.
  • Předsedá Nadaci Zdeňka Bakaly, která vysílá do světa nadané české studenty na prestižní zahraniční školy.
  • Vlastní a buduje firmu Luxury Brand Management, která je dominantním prodejcem luxusního zboží v Pařížské ulici a zemích střední Evropy.
  • Má poloviční podíl ve společnosti BM Management spravující majetek Zdeňka Bakaly a Michaely Maláčové v Česku.
  • Od roku 2013 zasedá v představenstvu vydavatelství Economia.
  • Je členkou správní rady Knihovny Václava Havla.

Chcete říct, že spíš než cílevědomá jste důsledná a poctivě dotahujete všechno, k čemu vás osud přivede?
Ano. Já jsem taková česká, ženská verze Forresta Gumpa. Je to příběh jednoho z mých nejoblíbenějších filmů, který do mého života zapadá.

Kde máte jaký handicap?
Jsem z úplně obyčejné rodiny, normální holka z Brna, která přesně nevěděla, čeho chce v životě dosáhnout. To, co dělám, ke mně přišlo a já toho využila. Byla jsem ve správnou dobu na správném místě, a pokud mi dal někdo úkol či šanci, chytla jsem se toho. Když mi řeknou, že mám jít na vysokou a není jiná možnost než mechanizace zemědělství, tak se matiku a fyziku naučím, tak jako ten Forrest, když mu řekli, že bude hrát ping-pong - brzy byl nejlepší. Nebo když mu řekli, že půjde bojovat. On bojoval a stal se hrdinou. Handicap tvůrci Forrestovi připsali navíc, ten není důležitý. Co začal, to poctivě dělal, proto přišly výsledky. To je podle mě vzkaz divákům. Tak jsem byla vychovaná i já.

Přijímáte výzvy, ale co chce sama Míša Maláčová?
Mám tak bohatý život počínaje rodinou přes nadaci, cestování, podnikání, hudbu, golf... Já vlastně střídavě pořád dělám jen to, co mě baví. A když přestane, jdu od toho, jako v případě politiky, kterou jsem opustila po třech letech.

Stejně vás baví soutěž o "nedůležité" kráse i přidělování stipendií talentovaným studentům?
Jak v Miss, tak při udělováni stipendií dáváte mladým lidem šanci změnit svůj život k lepšímu. Když začnete jakýkoliv obor dělat poctivě, chytí vás - se štěstím jsem vyhrála Miss, pak jsem neplánovaně potkala filmaře, kteří mě přesvědčovali, ať jdu na FAMU. Zašla jsem tedy na studijní oddělení, zjistila, co potřebuji, a řekla si, že na režii ne, že to by byla velká drzost, ale produkce by se mohla v životě hodit. Měla jsem půl roku na přípravu na přijímačky a všichni si klepali na čelo: "Víš, že se na FAMU chodí na třikrát, protože se hlásí tak 200 lidí a berou deset?" Poctivě jsem se připravila a udělala vstupní testy nejlíp ze všech. Přijali mě a začalo mě to bavit.

Maminka byla přísná, připouštíte v rozhovorech. Jaké bylo vaše dětství?
Měla jsem vyznamenání, ale šprtka jsem nebyla a doma mě měli občas za lenošnou. Na gymnáziu jsem závodila v národní lize v atletice, což vám zabírá čas. Do toho jsem hrála tenis a zajímali mě kluci. Nedávno jsem našla svůj deník, který jsem si sem tam mezi 13. do 16. rokem psávala, a tam popisuji, jak mi to jde ve škole, ve sportu a do toho koho zrovna miluju, nebo už se odmilovávám. Ten deníček končí větou: "Asi se nevdám."

Zeptám se znovu: měla jste šťastné dětství?
Často bylo doma napětí. Citlivě jsme se sestrou prožívaly bouřlivé manželství rodičů, pak jejich rozchod, který nás provázel dospíváním. Vyrůstala jsem i přesto v chráněném prostředí zahrnuta starostlivostí. Tatínek byl pohodář a maminka byla přísná a držela nás pod kontrolou, ale díky ní jsem chodila na klavír, učila se anglicky, sportovala, získala rozhled. Od sedmnácti se mi už podařilo rodiče přesvědčit, že možná v noci nepřijdu domů a byla jsem schopná s rockovou kapelou objíždět koncerty, třeba i propařit noc, ale ráno jít do školy. "To je tvůj problém, co jsi dělala přes noc. Povinnosti si plnit musíš. Co je správné, jsme ti už řekli, teď nás zajímají výsledky," vštípili mi rodiče a já se tím řídila.

Nařezali vám rodiče někdy?
Občas ano. Někdy i vařečkou nebo jsme musely za trest klečet.

Na hrachu?
Ten tam nebyl, ale vzpomínám na to s úsměvem, protože mě to nijak zásadně nepoznamenalo. Autorita mi nevadí. Chápala jsem, že maminka byla asi rozzlobená a nervózní, když jsme nerespektovaly její řád a pořádek. Ten považovala, narozdíl od nás, za velmi důležitý.

Prožívala jste bouřlivou pubertu?
To ne, zase je to spíš příběh Forresta. Tehdejší přítel mě přivedl na večírek, kde mě seznámil s rockovou kapelou s tím, že kapelník hledá zpěvačku. Neznala jsem tu skupinu a v životě jsem s kapelou nezpívala. Řekl tehdy: "Tady je Michaela, ta by pro vás mohla zpívat." Přede mnou stál krásný, vysoký, sympatický kluk a já v tu chvíli nedokázala ani pípnout. Povídá mi: "Přijdeš na zkoušku?" A já: "Proč ne." "Umíš zpívat?" zeptal se. Zpívala jsem v kostele a hrála na klavír, tak jsem jen zakuňkala: "No, ano." Nakonec jsem s nimi zkoušela, vystupovala na koncertech i na Rockfestu v Praze. Začala jsem chodit na pivo, poslouchala rock, bigbít a poznala jiný životní styl než jen školu, tenis, atletiku a kostel.

Michaela Maláčová - Bakala se svou o tři roky mladší sestrou Nicole.

Michaela Maláčová-Bakala se svou o tři roky mladší sestrou Nicole

Michaela Maláčová a korunka pro Českou Miss 2013

Michaela Maláčová a korunka pro Českou Miss 2013

Jak dospívání vidí s odstupem vaše o tři roky mladší sestra?
Nevzpomíná na něj jako na nejšťastnější období. Asi toužila ještě víc po svobodě, klidu a volnosti. Mně ve výsledku naše výchova připadla správná. Daleko rychleji jsem dospěla, přísnost mě posílila. Díky neshodám mezi rodiči, které trvaly, co si pamatuji, jsem si uvědomila, že partnerský vztah není jednoduchý a netoužila jsem hned po svatbě a rodině.

Rozvod v evangelické rodině, to už musela být mezi rodiči opravdu velká propast.
Podle mě se k sobě od začátku nehodili, ale téměř dvacet let se snažili spolu žít a držet rodinu, proto jejich vztah ani rozchod nebyl idylický...

Je pravda, že vy jste zůstala po rozvodu s maminkou a sestra s tatínkem? Koho napadlo vás rozdělit?
Bylo to i moje přání. Bylo mi sedmnáct a věděla jsem, že i tak zůstanu bydlet v našem bytě s tatínkem a se sestrou, která se pro něj rozhodla od prvního okamžiku. Maminka se od nás odstěhovala a záhy se znovu vdala a začala žít nový život. A protože platila alimenty na sestru, chtěla jsem, aby byla situace vyvážená. Dál bydleli oba v Brně, deset minut od sebe a zůstali jsme v kontaktu.

Po vítězství v Miss jste se prý vrátila do Ameriky jako modelka, abyste zjistila, že takových jako vy jsou zástupy a svět na vás nečeká...
Při první návštěvě Ameriky jsem byla unešená. Já, studentka zemědělky v Brně, v hlavě pořád svou teologii, starám se o svou mladší sestru a najednou jsem fotila pro Max Factor, vydělala 500 dolarů za tři minuty a moje fotka vyšla na titulní stránce nějakého časopisu! To nebylo špatné. Když jsem se tam ale vrátila, viděla jsem, že dívek jako já je tam spousta. Že práce je to sice dobře placená, ale ne zrovna jistá a dlouhodobá. To, co mě předtím ve Washingtonu nadchlo, mi už v New Yorku roku 1991 tak skvělé nepřipadalo. Spala jsem v hotelovém pokoji s jedním oknem do vnitřního traktu. Lezli tam švábi, když jsem šla do koupelny, musela jsem zaťukat, aby se rozutekli, a bála jsem se vybalit kufr, aby mi tam nenalezli. Chodila jsem v hluku a prachu po castinzích, vymetala večírky, kde mě představovali různým klientům, což mě už tenkrát nebavilo, a viděla tam zástupy slečen mnohem krásnějších a určitě nažhavenějších pro kariéru udělat víc. Tenhle svět mě nelákal, a tak jsem se s klidným svědomím vrátila za svou láskou do Evropy s tím, že modeling může být jen zajímavý způsob přivýdělku.

Ve třiatřiceti letech jste se poprvé ocitla sama bez partnera a začínala nový život.
Vdávala jsem se v osmadvaceti letech po třech letech vztahu a oba jsme chtěli děti. Pracovala jsem naplno a těšila se, že to rychle vyjde, ale nedařilo se. A když bylo po pár letech na čase s tím něco dělat, už jsem si nebyla jistá, že můj manžel je ten, s nímž děti chci mít. Najednou mi došlo, že už nemám sílu řešit náš vztah a do toho dítě. Věděla jsem, že v politice zůstat nechci, že si budu muset najít něco jiného. Bylo to asi nejtěžší období, kdy jsem kromě náročné práce musela navíc vyřešit manželství, v němž jsme byli spíš už jen přátelé a ani jeden šťastný. Oba nás rozvod mrzel, ale já našla odvahu říct: "Pojďme si dát ještě životní šanci." Dnes jsem ráda, že jsme to udělali, hlavně že jsme spolu neměli děti. Je zajímavé, že v dalších vztazích je oba máme...

Zároveň jste končila v politice. Věděla jste, co dál?
Moc ne. Od osmnácti let jsem žila v nějakém vztahu, pak osm let s prvním mužem a najednou jsem byla sama a začínala znovu. Věděla jsem, že se musím uživit, na to jsem byla zvyklá. Bydlení v Praze jsem si pronajímala a neměla jsem na to rok nic nedělat a jen se rozhlížet. Navíc jsem se rozvodem i odchodem z politiky odstřihla od mnoha kontaktů. Opravdoví přátelé a moje rodina zůstali v Brně. Pomohla mi práce - založila jsem si PR agenturu a začala se stavět na vlastní nohy.

Biologické hodiny tikaly, takže jste hledala životního partnera?
A pochopila, že to není žádná legrace. Nechtěla jsem žít dlouho sama, ale hledat se nedá. Snažila jsem se sice ve volném čase chodit do společnosti, ale pak už vás ani to samotnou nebaví.

Přišly slzavé večery nad lahví vína?
Kolikrát jsem si místo večírku, kam jsem byla pozvaná, pustila doma film, otevřela víno a kanuly slzy lítosti, že jsem mladá a budu zase o víkendu sama. Naštěstí jsem po nějaké době, když jsem měla nejvíc práce s první Českou Miss, potkala Zdeňka a začala úplně nová etapa mého života.

Rozplakal vás někdy svými nároky pověstně přísný Václav Klaus?
V práci se rozpláču jen tehdy, když jsem ve stresu a fyzicky unavená. Byly i vypjaté situace během kampaně, kdy pak stačí málo a při střetu mi vytrysknou slzy. V takové chvíli stačí k sebelítosti málo a říkáte si: "Všechno jsem udělala a ještě se to někomu nelíbilo."

I vy jste teď přísná na své spolupracovníky. Ceníte si jeho až ironický styl?
Díky práci s Václavem Klausem jsem se naučila ještě většímu soustředění, nepodcenění detailu a souvislostí, to mě hodně zocelilo. Že jsme se rozešli názorově, to byla otázka času, ale perfekcionalismus se mi později v životě ještě mockrát vyplatil. Dlouhodobý úspěch není legrace ani náhoda, je za ním spousta úvah, přípravy, výkonu, což se spolu s plánováním učím celý život a předávám mému týmu.

Kde jsou pověstné ženské emoce a intuice?
Naslouchám jim, nechávám jim prostor, ale možná to na mně není tolik vidět. Moje veřejná a oficiální vystoupení, podle nichž mě lidé posuzují, jsou jen jedna z mnoha mých tváří.

Střídáte spoustu rolí, jste trojnásobnou maminkou. Netrpíte výčitkami, že kvůli podnikání máte na děti málo času?
Je pravda, že nejsem stoprocentně doma, ale ani nechodím na celé dny do práce. Kdybych měla být s dětmi celé dny zavřená doma, to by byl teprve problém. Viděly by po čase vzteklou lvici uvězněnou v kleci. Bylo by mi líto nebýt maminkou, ale být jenom maminkou je v mém případě také málo.

Jenže dětské emoce se nedají naplánovat. Co když si některé právě rozbije koleno a volá mámu?
Utěší ho chůva, pokud u toho náhodou nejsem. Pak si zavoláme, že až přijedu, tak mu to pofoukám.

Nestalo se vám, že dítě brečí, když odchází chůva a nechce k mamince?
Ne. I když to bylo první, co mě ze začátku napadlo, když jsem přemýšlela, jaké mantinely chůvám vyčleníme. Ukázalo se, že děti naprosto přesně vědí, kdo je kdo a jakou má v jejich životě roli. Kromě toho se s nimi s manželem až na výjimky vidíme každý den, protože máme oba kancelář doma a na večer pozvání už mnoho let odmítáme. Naopak ony už dnes v osm ráno odejdou do školky a vrátí se ve čtyři odpoledne. Kdybych se měla sama starat o celou rodinu, domácnost a dělat zázemí muži, věnovala bych se jim podle me daleko méně než teď. Vyrůstají v pohodovém prostředí, bez stresů, a když maminka pracuje, může si s nimi na zahrádce s míčem kopat chůva.

Nevidí vás vařit, uklízet, nakupovat, prát, nezvyknou si, že za ně tuhle práci vždycky někdo udělá?
Vedu je k tomu, že věci patří na svoje místo, že oblečení se samo nepere, lednička se sama nenaplní, ale že to někdo musí udělat. Vědí, že zodpovědnost za pravidla výchovy a chodu domácnosti neseme my a není tak důležité, kdo pak naše představy vykonává.

Kdo z vás je přísnější rodič?
V tom si velmi rozumíme, naše výchova je důsledná, někdo by ji možná považoval za přísnou. Ale vidím, že děti jsou silní jedinci, kteří jsou pozitivní, veselí, nekomplikovaní, šťastní, za které jsem nesmírně vděčná. Připomínáme jim, že život není jen legrace, ale i povinnost, a že se někdy i musí. Učím je respektovat autority a pravidla. Zkoušejí třeba ráno nejít do školy, když já tam nechodím. "To není fér," říkají. Ta věta mě pobavila. Nejstarší dceři na to odpovídám: "A kdo ti sliboval, že život bude fér? Já to neslibuji, život není mnohdy fér a musíš na to být připravená."

Dostanou někdy na zadek?
Chůva je fyzicky netrestá, ale já se přiznám, že jsem je po zadečku už párkrát plácla. I od tatínka dostaly, třeba když byly opakovaně drzé na mě i chůvu a odmítaly nás poslechnout. Pak nastupuje tatínek a za chvíli je klid.

Michaela Maláčová a Zdeněk Bakala (2012)

Michaela Maláčová a Zdeněk Bakala (2012)

Těhotná Michaela Maláčová a Zdeněk Bakala (2005)

Těhotná Michaela Maláčová a Zdeněk Bakala (2005)

Máte s manželem svoje domácí rituály?
Vaří zásadně manžel, to je jeho hájemství, kde mu můžeme jen pomáhat a dělat společnost. Ráno všichni posnídáme a poslední naše hlavní jídlo se Zdeňkem je bohatý pozdní oběd, protože už několik let nevečeříme. Večer s dětmi sedíme u večeře, hrajeme si s nimi, před spaním je vykoupu a nachystám do postýlek. Před usnutím si zvykly, že jim zazpívám několik českých ukolébavek, každému zvlášť, třikrát za sebou a ve stejném pořadí.

Chodí za vámi v noci do ložnice?
To se mi naštěstí podařilo ohlídat. Každý má svoji postýlku ve vlastním pokojíku. Na střídačku za námi občas přijdou, ale já je většinou odvedu zase zpátky. Někdy s nimi zůstanu a počkám, až dítě usne, pak se vrátím do své postele.

Nejste z těch probdělých nocí a dnů nabitých prací za ty roky už unavená?
Už to nejsou miminka, i když teď nás zase další čeká, ale hlavně jsem se naučila nestresovat sama sebe. Člověk se dívá na hodinky ve čtyři ráno a říká si, že zase nespal, za chvíli bude šest, sedm a začnou vstávat ostatní děti, pak musím tam a tam... Dřív jsem z toho byla vynervovaná a přetažená. Teď si říkám: "Klid." V osm ráno přijde chůva, mrknu na ni s tím, že byla divoká noc a pokusím si ještě na dvě hodiny lehnout. Mám štěstí, že to většinou lze. Program počká, svět se nezboří.

Máte v týmu pomocnic i babičky?
Obě žijí v Brně. Maminka se před lety, když jsem čekala Anabelku, nabízela, že by se ráda starala, ale řekla jsem jí, ať raději zůstane mou maminkou a dětem babičkou, protože já budu náročnou paní domácnosti a nedělalo by to dobrotu. Asi byla trošičku zklamaná. Teď to chápe.

Čekáte čtvrté dítě a znovu říkáte, jak vás těhotenství nabíjí.
Opravdu se v jiném stavu cítím líp než netěhotná.

Nenaplňujete jen z vděčnosti manželovu představu o velké rodině?
Kdybych těhotná být nechtěla, tak nebudu. Když jsme se se Zdeňkem poznali, řekl mi: "Zůstaň taková, jaká jsi, nechci tě měnit." My máme to štěstí, že se ve své přirozenosti doplňujeme, rozumíme si, nepotřebujeme jeden druhého měnit. Respektujeme se, důvěřujeme si a máme se lidsky rádi. K tomu to výjimečné zázemí, které mi poskytl a díky němuž mohu být šťastnou matkou, partnerkou i podnikatelkou - dohromady úžasná, pro někoho "smrtelná" kombinace.

Utěší vás, když máte splín?
Většinou když zjistí, kvůli čemu je mi smutno, říká: "Prosím tě, taková blbost, pojď sem." Ale že by tu situaci se mnou dlouho rozebíral, tak to ne. Když si chci žensky pokecat, strávím na telefonu dvě hodiny s kamarádkou nebo maminkou. Vím, že za Zdeňkem můžu přijít, když mě něco trápí, ale já si věci i tak prvně raději promýšlím sama.

Jak spolu nejraději trávíte čas?
Nejvíc jsme s dětmi, hodně cestujeme, sportujeme. A když máme čas jen sami pro sebe, pak čteme, posloucháme hudbu a hodně času strávíme kolem jídla, protože velmi rádi jíme a popíjíme dobré víno.

Stane se, že se nepohodnete?
Není to hádka, ale občasná výměna názorů způsobená nedorozuměním a potom chvíle mlčení. Každý si jde za svým a velmi rychle to pomine.

U porodu bývá s vámi. Umíte si představit, že byste čtvrté dítě přivedla na svět doma, jak po tom dnes některé maminky touží?
Ne. Přestože jsem nikdy neměla žádné komplikace, všechny děti se narodily přirozeně v pražské podolské porodnici, tak nevidím důvod proč doma. Je to naprosto zbytečné riziko. Porodit dítě můžu rychle, což tak u dvou chlapců bylo, ale vyhovují mi ty tři čtyři dny v porodnici, kde si můžu odpočinout, pomůžou mi, vyspím se a zklidním.

Jiný stav si velmi pochvalujete, porody zvládáte. Co šestinedělí?
Na těch prvních pár týdnů po porodu se moc netěším. Všichni řeší porod, ale že šestinedělí bude to nejtěžší období, jak fyzicky, tak psychicky, na to mě nikdo neupozornil. Ale zas to není tak strašné, aby mě to odradilo od dalších dětí, jak vidíte.


Nejčtenější

Jsme s jedním partnerem a společně s ním máme sex, říkají dvojčata

Anna a Lucy DeCinqueovy

Sestry Anna a Lucy DeCinque (33) se považují za nejvíce identická dvojčata na světě. Absolvovaly plastické operace, aby...

Sympatický kamioňák Zdeněk z Výměny manželek přišel o nohy při nehodě

Rodina z Přelovice nesnáší nudu a neustále něco podniká. Zdeněk ve volném čase...

Život si s osudem akční rodiny z Přelovic krutě zahrál. Tatínkovi Zdeňkovi museli po těžké autonehodě amputovat obě...

Jsem těhotná, oznámila v průběhu Výměny manželek jedna z nich

Výměna manželek

Vztah Aleny a Tondy, kteří mají tříletou dceru, trpí nejen nedostatkem peněz, ale především konflikty s tchyní a...

Závislost na jídle mě málem zabila, říká morbidně obézní žena

Morbidně obézní žena měla před operací žaludku téměř tři sta kilogramů.

S obezitou bojovala Američanka Lacey Hodderová už jako dítě a v devětadvaceti letech měla téměř tři sta kilogramů. Když...

Už mám odseriálováno, říká herečka Alena Antalová

Alena Antalová

Prorazila jako herečka v Četnických humoreskách a Pojišťovně štěstí, teď se Alena Antalová objeví po boku Jaromíra...

Další z rubriky

OBRAZEM: Žena fotí svoje strie, chce podpořit všechny matky po porodu

Žena je hrdá na svoje strie

Sarah Nicole Landryová (34) se stala v pouhých pětadvaceti letech trojnásobnou matkou. Během každého těhotenství se jí...

Jsme s jedním partnerem a společně s ním máme sex, říkají dvojčata

Anna a Lucy DeCinqueovy

Sestry Anna a Lucy DeCinque (33) se považují za nejvíce identická dvojčata na světě. Absolvovaly plastické operace, aby...

Závislost na jídle mě málem zabila, říká morbidně obézní žena

Morbidně obézní žena měla před operací žaludku téměř tři sta kilogramů.

S obezitou bojovala Američanka Lacey Hodderová už jako dítě a v devětadvaceti letech měla téměř tři sta kilogramů. Když...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz