Jedna soutěž, jedna miss. Krásný to slogan, kterým se chlubíte, že jste vyštípala konkurenci a na poli soutěží krásy v Česku držíte monopol. Jak byste popsala tuhle vlastní revoluci?
Vy jste to se mnou prožíval, takže víte, že to celé bylo dramatické. Přiznám se, že jsem neočekávala, že by se to zlomilo rychle, ale přála jsem si to, snažila jsem se to vysvětlit i té druhé straně. A sice, že spojení by bylo lepší než konkurence. A opravdu si vážím, že po odvysílání posledních ročníků miss za mnou přišel majitel, pan Kunovský, a řekl: Přišel jsem za vámi s nabídkou, pojďme se dohodnout. Bylo by dobře, abyste to dělala vy. A nabídl mi i dohodu, že bych pod sebe převzala i Miss ČR. Nešlo o žádný velký byznys. Soutěž byla obchodně zajímavá v devadesátých letech, kdy tu nebyla televizní konkurence, pro mě je to dnes srdeční záležitost a člověk tomu věnuje víc úsilí. Vím, že je to závazek na příštích mnoho let. Když mě to zítra přestane bavit, tak opravdu nevím, kdo by to dělal dál.
Vlastní soutěž krásy provozujete už šest let, nedostavily se někdy úvahy o tom, že by bylo lepší to na poli miss zabalit?
Na mě to padá, když mám pocit, že mi došly nápady. Je to většinou po prázdninách, než se startuje nový ročník. Vyčítám si, že už předtím nemám uzavřené smlouvy s partnery, financování a musím znovu na trh přesvědčovat. V tomhle směru jsem byla hodně blokována televizí Nova, několikrát jsem na ni apelovala, že nemohu čekat na smlouvu několik měsíců po odvysílání ročníku. To byl taky důvod, proč jsem začala zjišťovat, jestli náhodou nebude výhodnější spolupráce někde jinde. I proto jsem vděčná Primě, že tohle pochopila, vyslechla mě. Nebylo to ale hned. Poprvé jsem se s nimi sešla v červnu loňského roku a vše jsme doladili až koncem září, kdy jsem jednala skutečně se všemi televizemi.
Finalistky České Miss 2011, Dara Rolins, Petr Vondráček a Michaela Maláčová
S Primou tedy budete spolupracovat několik ročníků za sebou, můžete říci, na jak dlouhou dubu jste smlouvy uzavřeli?
To bych nerozebírala, ale jedná se o dlouhodobější spolupráci.
Jaký je vůbec rozpočet jednoho ročníku České Miss?
Už jsem to několikrát počítala a vím, že se nedostanu pod 20 milionů. Pak to záleží i na dalších neplánovaných výdajích. Loni jsme třeba přestavovali halu, budovali hlediště i pódium, ještě větší jsou cifry u významných světových hostů, kdy ty částky jdou do milionů. Celoročně navíc živím základ týmu, takže včetně ostatních plnění odhaduji hodnotu České Miss na minimálně 35 milionů korun.
Nutno dodat, že váš rodinný byznys nezahrnuje jen Českou Miss, ale i další firmy, které tvoří silné impérium Luxury Brand Management. Prodáváte luxusní šperky, máte vlastní PR agenturu, soutěž krásy... Neuvažujete i o vlastní módní značce?
Ano, tyhle úvahy skutečně mám. Ráda bych spojila krásu s Českou Miss, ale zatím je to spíš na papíře a kdoví, co přijde. Jsem ale ráda, že naše firmy si napomáhají budovat hodnotu, jelikož to pak dává smysl.
Michaela Maláčová a Petr Vágner
Ví se o vás, že jste přísná, ale spravedlivá šéfka. A umíte dát šanci i finalistkám, ke kterým byl osud krutý. Mluvím teď o Leoně Grešákové, která jezdila na koni na Václavském náměstí, až následně skončila na psychiatrii v Bohnicích.
Tu spolupráci na navrhování šatů pro Českou Miss jsem sice neiniciovala osobně, ale je to správné. Je mi líto, co se jí v životě stalo, ale je důkazem toho, že se i to nejtěžší období dá zvládnout. Celkově se o všechny naše vítězky hodně zajímám, se všemi udržuju kontakty a nemám pocit, že by dělaly naší zemi a soutěži Miss ostudu. Mají vždycky moje aktuální kontakty a občas je přijedu povzbudit do zahraničí, což jsou věci, které se do rozpočtů nedají zahrnout. Je to spíš třešnička na dortu.
Když je šéfka generálMichaela Maláčová se deset let od vítězství v Miss Československo vyšvihla do vysokých řad světového byznysu. A to nejen díky svému movitému manželovi Zdeňku Bakalovi. Vládne tvrdou rukou, což na tiskové konferenci k novému ročníku bylo vidět na každém kroku. A ve chvíli, kdy asistentky tápaly v odpovědích, dočkaly se lehce štiplavé poznámky své šéfky. Bylo jasné, že tady se v rukavičkách rozhodně nejedná.  Vždyť i rozhovory s novináři jí organizovaly asistentky z PR agentury, které se rovnou ujaly i role bodyguardů v sukni. Nejen, že odháněly fotografy, kteří chtěli Michaelu Maláčovou vyfotit v sedě, ale i novináře, kteří si ke kávě dopřejí cigaretu. Vizážistka po ruce pak byl nepsaný standard. |
