Na údajnou neoriginalitu motivů, které jsou k vidění na komponovaných fotografiích Martina Stranky, vedle dalších upozornil na svém facebookovém profilu fotograf Adam Bartas.
„Dlouho jsem napjatě očekával, kdy a jakým způsobem se se Strankou vypořádá jeho vlastní umělecko-fotografická obec, kterou silou své sebeprezentace tak trošku rozsednul. Naplnilo mě beznadějí, že věc prošla úplně nepovšimnuta a Stranka nerušeně uskutečnil výstavu, již údajně navštívilo skoro 20 tisíc lidí. To mi přišlo až obscénní a rozhodl jsem se to podstoupit, aby se vytvořil určitý precedent. To, nakolik status rezonoval až daleko mimo fotografickou sféru, jsem vůbec neplánoval, ale stovky lidí mi psalo, že na takový impuls už zoufale čekali,“ vysvětluje svou motivaci reklamní fotograf a retušér, který vyučuje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Stranka prý dosud takové kritice nečelil. „Je to poprvé, co jsem se setkal s takovým nařčením za patnáct let práce a výstav po celém světě. Tím jedním je téma přiznané a citované inspirace a druhým tématem je nařčení, že fotografie nefotím, ale nakupuji ve fotobankách a podobně,“ uvedl pro iDNES.cz sám Martin Stranka.
Bartas upozorňuje, že mu o kvalitu Strankovy práce nejde. „Jsem reklamní fotograf a figuruji tak ve zcela jiné, paralelní sféře. Nemám na věci žádný soukromý zájem, ani umělecké angažmá, a možná proto si můžu dovolit otevřeně ventilovat frustraci, s níž se o autorských poklescích pana Stranky v různých kuchyňkách a oborových diskuzích mluví polohlasem už několik let,“ vysvětluje.
„Vadí mi ale dosud nikým nerozporovaná implikace, že jde o originálního, špičkového a nosného českého uměleckého autora, jehož mají celebrovat veřejnoprávní média a jehož práce má unikátní obsah a hodnotu, jak sám tvrdí.“
 |
Stranka uvedl, že v okamžiku, kdy se na internetu objevily tyto diskuze, ho oslovilo jen pár lidí, které nejdříve zajímaly detaily a jeho stanovisko. „Ti ostatní pak vyvodili vlastní úsudky, bez znalosti mého vyjádření k dané věci a přijali tak pravděpodobně několik osobních názorů a nepodložených nařčení několika jedinců za pravdu,“ řekl Stranka.
„Chápu, že žijeme v instantní době sociálních sítí a je tak jednoduché někým napsanou informaci přijmout bez jakéhokoliv ověření. Já bych tímto chtěl upozornit a možná si někde tajně přát, abychom si obecně všichni nejdříve informace ověřovali.“
Bartas své původní vyjádření na Facebooku doplnil sérií fotografií, kde srovnává Strankova díla s díly jiných autorů. Sám Martin Stranka na všechna internetem šířená obvinění následně zareagoval na svých stránkách. V dlouhém příspěvku na svém blogu celou kauzu podrobně komentuje a vyjadřuje se ke všem zmíněným fotografiím.
Martin Stranka konkrétní nařčení podrobně rozebírá na blogu |
Pomocí časů publikace pak dokládá, že některá jeho diskutovaná díla jsou staršího data než ta, které měl údajně kopírovat.
„Zmiňovaná a k mé práci připodobňovaná díla, která jsem dosud ani neznal, jsou o několik dokonce let mladší,“ píše Stranka a dodává, že pokud se naopak někdo takto inspiroval jeho prací, problém s tím nemá. V jiných případech pak pomocí přesvědčivých důkazů vyvrací další obvinění, že by motivy nakupoval ve fotobance (dílo Bear With Me, konkrétně zobrazený letoun Iljušin Il-28).
„Mám ve zvyku si veškeré své fotografické materiály dlouhodobě ukládat, a tak pro mne bylo snadné doložit, že fotografie jsou vždy mými osobními materiály. Byla to jen snaha zmást laickou veřejnost tím, že focené letadlo z fotografie „Bear With Me“ je podobné tomu, které se dá zakoupit ve fotobance,“ dodal Stranka.
Bartasovi ale nešlo primárně o jednotlivá díla, na uvedených příkladech prý hodnotí Strankovo dílo jako celek.
„Meritem mé kritiky nebylo ani tak to, že Stranka plaguje tu a tu konkrétní fotografii a působí tak někomu ušlý zisk, ale že je jeho práce jako celek derivativní a tudíž fakticky umělecky bezcenná,“ reaguje na Strankovy důkazy Bartas.
Jako Madonna a Sting
Trochu problematičtější je rovina, kdy kritici Strankova díla našli v jeho sérii Boyhood konkrétní motivy z děl světoznámých fotografů, jmenovitě Američana Gregoryho Crewdsona a Nizozemce Erwina Olafa. Sám Stranka na blogu přiznává, že jej zmínění autoři v počátcích tvorby zaujali a inspirovali.
„Autoři jako Crewdson nebo Olaf tvoří zlatý fond přelomu tisíciletí a oba vystavovali v České republice: Olaf v Galerii Langhans, Crewdson měl obří retrospektivu v Rudolfinu. Přirovnal bych je k lidem formátu Madonny nebo Stinga ve sféře populární hudby – ne každý mileniál je dnes zná, ale asi se shodneme na tom, že publicista nebo čelný hudební producent by snad měl rozpoznat jejich refrén. Vlastně nevím, zda mě víc splínem naplňuje představa, že odborná veřejnost tuto asociaci nerozeznala, nebo že ji poznala, ale dosud o ní trpně mlčela,“ uvažuje Bartas.
„V žánru výtvarné a konceptuální fotografie je autentická tvůrčí výpověď vším a neumím si představit, jak bych se cítil, pokud bych o díle pořízeném v Mánesu za čtvrt milionu korun zjistil, že jde o levnější a lehce umaštěnou reprodukci patnáct let staré předlohy. V určitém vulgárním smyslu jde o klamání zákazníka,“ přemýšlí Bartas.
V případě dvou fotografií z kritizované série Boyhood Stranka nyní uvádí, že jde o čistou poctu oběma autorům. V dřívějších rozhovorech o inspiraci těmito autory prý mluvil a uváděl je. „Inspiraci a tribute v rámci několika zmiňovaných fotografií z portfolia, které sčítá na přibližně stovku uměleckých děl, uvádím na svém webu, na blogu při příležitosti jejich uvedení a v rámci svých aktivit na sociálních sítích. Lokálních i zahraničních rozhovorů, kdy o této inspiraci mluvím a zmiňuji už v podstatě od počátku své tvorby, je spousta. Autory mé inspirace zmiňuji v rozhovorech i sedm let nazpátek,“ hájí se fotograf.
V rozhovorech pro Lidovky.cz či iDNES.cz však ohledně tématu Boyhood ani jednoho z autorů nezmínil. V rozhovoru pro DVTV naopak u diskutované fotografie o inspiraci Erwinem Olafem skutečně mluví.
„Tvorba obou autorů je mi známá už od let 2008, 2009. Navíc si je sám umělec mé práce a inspirace vědom a studio nám v dalších počinech vyjádřilo podporu,“ dodává Stranka.
Adam Bartas na svém Facebooku zveřejnil screenshot z komunikace se studiem Erwina Olafa týkající se Strankova díla. Sám prý ale studio nekontaktoval. „Autoři formátu Erwina Olafa se se stovkami různých pokřivených snaživců tyjících z jejich práce potýkají každý týden a je to pod jejich rozlišovací schopnosti. Co je upoutalo jsou ceny Strankových variací, které činí stovky tisíc i miliony korun, to opravdu připomíná podomní prodej Karlštejna,“ komentuje to kritik Strankova díla.
Problematika opakování motivů
Jakékoli plagiátorství však Stranka ohledně série Boyhood jednoznačně rozporuje. „Pojem ‚plagiátorství‘ je zde zcela neadekvátní. Nepřivlastňuji si díla jiných autorů a mé práce právně splňují veškeré atributy originálního díla. Český právní systém ani termín ‚plagiátorství‘ nezná a inspiraci od jiného autora nelze považovat za porušení autorských práv. Ale hlubší pojednání na toto téma už je pak na odbornou debatu na jiné úrovni,“ reaguje Stranka.
Problematika neoriginality či opakování motivů je podle Bartase mezi fotografy běžná a často diskutovaná. „Co naopak naprosto vyděluje pana Stranku je měřítko a kontext. Jeho horentní cenotvorba typicky převyšuje ceny původních světově renomovaných autorů, svá derivativní dílka nabízí za až osm milionů korun,“ upozorňuje Bartas.
Stranka nepovažuje obvinění šířená přes sociální sítě za formu konstruktivní debaty. „Lidé, kteří se k mé práci v této diskuzi tímto způsobem vyjádřili, mě vůbec neznají osobně a nikdy jsme se ani osobně nepotkali. Ti, kteří mě znají osobně, vědí, že si vážím každého, a to i kritického názoru. Ke konstruktivní diskuzi na téma inspirace ve fotografii, která mohla být přínosná pro všechny, tu ale bohužel nedošlo,“ uvádí.
Napadený autor na blogu uvedl, že již s právníky řeší trestní oznámení. „Tuto eventualitu vítám a rád bych trval na tom, aby tak učinil. Vnímám to ale pouze jako další velikášské alibi pro jeho vlastní nepoučené publikum,“ reaguje Bartas.
„Obdržel jsem z několika falešných profilů sérii pohrůžek žalobami a včera výhrůžku fyzickou návštěvou v adrese mého bydliště, což vnímám jako veselý kolorit operetního prostředí, v němž se pan Stranka zřejmě pohybuje. Vlastně nás ale zarazila úplná absence nějaké věcné oponentury v diskuzích: nesouhlasné reakce se vyskytly v řádu promile a omezovaly se na abstraktní ‚alternativní‘ výklady duševního vlastnictví jako celku,“ dodává kritik Strankova díla.
Sám Stranka věří, že aktuální kauza nebude mít na jeho další práci vliv.
„Témata se v umění neustále opakují dokola. Jen se liší pokaždé o vlastní pohled a vlastní zpracování daného autora. Nikdy tak nevzniká totožné dílo. Není možné, ani žádoucí, aby nějaké jednou vytvořené téma, nebylo možné znovu přepracovat. Já vzdal poctu autorům skrze jejich vizuální styl fotografie a mé téma Boyhood (Chlapectví) nebylo předmětem ani u jednoho z mnou citovaných fotografů. Jedná se o moji myšlenku a příběh. Umění je nádherné právě v tom, jak přináší různé pohledy na stejná témata. To je jeden z atributů, bez které by dle mého názoru, umění nikdy nebylo uměním,“ uzavírá Stranka a uvádí, že už pracuje na nových projektech.
