S opravdovou hysterií však kniha rozhodně nic společného nemá. Naopak je humorná, originální, oku lahodící a ještě vzdělává. Dějiny umění jsou pro mnohé (nejen studenty) nezáživným tématem, o který nejeví zájem. Stejný dojem zprvu měla i Martina Scholleová. Na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde začala studovat grafický design, však pochopila, že opak je pravdou. V rámci své bakalářské i diplomové práce tak spojila příjemné s užitečným a vytvořila anglickou i českou verzi knihy, ve které propojuje popkulturní fenomény nebo jiné povědomé výjevy z každodenního života se známými umělci nebo styly.
Rozprsknutý rum na chodníku spojila se specifickým stylem amerického malíře Jacksona Pollocka, známého výrobce domácích spotřebičů Bosch zase s renesančním holandským malířem Hieronymem Boschem a průkopníka svého oboru Ladislava Sutnara s dětskou výživou Sunar. To všechno v atraktivním grafickém zpracování, které osloví malé i velké. Některé výjevy doplnila i o krátký komentář. Jako třeba v Sutnarově případě.
„Pil Sutnar sunar? Je to možné. Sunar se vyrábí od roku 1950, kdy bylo Ladislavu Sutnarovi padesát tři let. Ještě dvacet šest let mohl v Americe růst díky české kojenecké výživě.“
Vůbec první hříčka, kterou autorka vymyslela, se týkala Kazimira Maleviče a hrála si s angličtinou. Příjmení ruského malíře rozdělila na dvě anglická slova male (muž) a witch (čarodějnice) a doprovodila je obrazem. Do knihy se však tento nápad nedostal. Poštěstit se mu ale může v anglickém vydání, které je nyní v přípravách. Umělkyně by se jím chtěla dostat za hranice a oslovit i anglicky hovořící publikum. České umělce bude muset vynechat, jazyková bariéra by vtip zbavila významu.
Takové Tvrdohlavé, skupinu tuzemských nekonformních umělců, které Scholleová vyobrazuje jako jednoduché postavičky s diamantem místo hlavy, však možná ne. Zde je vtip přenosný. Kromě výše zmíněných se do knih probojoval ještě architekt secese a moderny Jan Kotěra s pozdravem Čau Kotě-ro! Slavnému obrazu Aranžmá v šedé a černé od Jamese Abbotta McNeilla Whistlera, který před lety ve filmu potřísnil Mr. Bean, se zase dostalo spojení s milostným románem Padesát odstínů šedi.
Aranžmá v šedé a černé od Jamese Abbotta McNeilla Whistlera
Ke zkratce OK se logicky váže Oskar Kokoschka, španělského Goyu v knize střídá yoga a postavy na Autoportrétu s přítelem od Raffaela Santiho si dávají sladkou kokosovo-mandlovou kuličku Raffaello. Jako by si o toto zpracování historie říkala a autorka připouští, že možných kombinací je samozřejmě nespočet. Stačí když člověk přemýšlí, má kreativní talent a ucházející znalost dějin umění.
Třeba na hříčku spojenou se zkratkou PDF autorka přišla díky radě kamarádky. „Poradila mi, že si lépe pamatuje jména, když si je převede do zkratky,“ vysvětluje. Z Piera della Francesky se tak stal akronym, který je dnes lidem známý jako počítačový dokument, přesněji Portable Document Format.
Grafický design může být umění
Svému oboru, grafickému designu, se chce Martina Scholleová věnovat nadále. Vnímá však, že veřejnost si jej tolik nespojuje s uměním jako v případě jiných výtvarných disciplín. „Vnímají jej hlavně prostřednictvím reklamy. Že plakát nemusí jen prodávat, ale může být uměleckým vyjádřením, moc lidí netuší,“ říká autorka.
Sama se začala grafickému designu věnovat celkem nenápadně. Svým kamarádům ráda zajímavě balila dárky, aby měli radost, v zahraničních obchodech koukala po obalech, a tak se nakonec přihlásila na uměleckou vysokou školu. Plánem B byla pedagogická škola, doufala však hlavně v design. Z toho vyšla jako magistra, ale aby toho neměla málo, přidala si i magisterskou pedagogiku v kombinaci výtvarné umění a angličtina.
Martina Scholleová představuje v rámci internetové sbírky knihu Hysterie umění:
„Vždy se snažím propojovat příjemné s užitečným. Nedokázala bych něco, jako je diplomová práce, dělat jen jako povinnost,“ vysvětluje. V roce 2017 dokonce obdržela titul Šprt semestru, který se tradičně uděluje v ateliéru Kristiny Fišerové. Hrdě se k tomu hlásí i na obálce knihy.
A právě kontakty ze školy byly vodítkem k vydání Hysterie umění. Scholleové to doporučila vedoucí její práce. Pak stačilo oslovit nakladatelství Joachima Dvořáka Labyrint a bylo hotovo. Tedy skoro. Autorka totiž na knihu, která vyšla v rámci edice Fresh Eye, musela posbírat ještě dalších osmdesát tisíc korun. Od nadšenců na internetu však nakonec vybrala mnohem víc. A to o celých 45 tisíc. „Potřebovali jsme peníze, aby se kniha mohla vytisknout barevně, měla co nejvíce stránek a byla cenově dostupná co nejširšímu publiku i studentům,“ říká umělkyně.
Na obalu knihy v nadsázce hlásá, že jedním z jejích skromně realistických cílů je eliminovat rasismus, terorismus a nastolit světový mír. To ale asi bude plán na delší dobu. V současnosti začíná pracovat v reklamní agentuře a chce si splnit ještě jeden umělecký sen. O dějinách umění kromě knihy napsala a nazpívala i písně, kterými by jednou ráda rozezněla prostory slavných světových galerií.
