RECENZE: Pivo, fotbal a aférka s rasistkou. Být singl je někdy „bizár“

Být singl někdy bolí, někdy je to fajn a někdy je to, jak se dnes říká, dost bizár. Protagonista komiksu Jiřího Franty nazvaného Singl sice sám skončit nechtěl, postačilo však pár esemesek a jedna láska byla u konce.

Z komiksu Singl | foto: labyrint

„Ahoj, do Italie s tebou nepojedu.“

„Vlastne uz s tebou nepojedu nikam.“

„Doufam, zes to pochopil.“

„Muzeme byt kamaradi.“

Ideální rozloučení to rozhodně není, co však člověku zbývá než se smířit se situací, sbalit si batoh a do věčného města odletět s kamarádem. Málokterá životní situace přece nabízí tak jedinečnou příležitost k ověření správné funkce jaterní činnosti. Na výletě se tak dodržuje pravidelný přísun tekutin, především těch bohatých na vitamin B.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

O zábavu nouze není, dvojice českých cestovatelů se setkává s místními transsexuály i se skupinou ultras fotbalového klubu AS Řím. Návrat do Prahy se nenese v příliš odlišném duchu, jen italský klub s bájnou vlčicí ve znaku vymění zelený klokan vršovické Bohemky.

Zlom přichází během fotbalové bitky. Právě ta hlavnímu hrdinovi do života přihrává novou ženu, zdánlivou útěchu ztělesněnou na první pohled neškodnou fanynkou Baníku. Nebyla by to však správná singl story, kdyby i takové setkání nemělo háček.

Vždyť už zaměňovat Gočára s kočárem je poněkud... zvláštní. Zároveň však v kontextu situace čtenářsky vděčné a Franta toho trefně využívá. S nadsázkou pracuje přirozeně, na příběh ani dialog netlačí. Prezentovat ji umí skrze obraz i prostřednictvím slova.

Frantův výtvarný rukopis je stále sympatický a od předešlých děl se nijak neodlišuje. Nadále pracuje s prvky výrazného obočí, dlouhého krku nebo „trochu podivného výrazu“ ve tváři. Kontury jsou ostré, barvy se proměňují a slouží náladě komiksu. Kromě autora se na knize podílel také tým složený z Ondřeje Buddeuse, Ondřeje Kavalíra, Joachima Dvořáka, Davida Bohma, Richarda Malatínského a Martina Hůly. Vydalo ji nakladatelství Labyrint.

Singl

Jiří Franta

Labyrint, 2020, 200 stran

Hodnocení­: 75 %

Jiřího Frantu může veřejnost znát jako člena umělecké skupiny Rafani nebo díky knize z roku 2015 Proč obrazy nepotřebují názvy, za kterou získal společně s Ondřejem Horákem ocenění Magnesia Litera. Úspěch zaznamenala i další publikace Průvodce neklidným územím.

Nynější novinka Singl si bezpochyby zaslouží vyšší hodnocení. Zpracování je nápadité, obsah v porovnání s formou sice tolik ne, ozdravná cesta jižním Atlantikem je v příběhu trochu navíc, síla komiksu však tkví úplně jinde. Totiž ve ztotožnění s chvilkovými eskapádami hlavního hrdiny, ve kterém se naleznou jak muži, tak ženy.