Jiří Černý proslul zejména svou činností v časopise Melodie v 70. a 80. letech, v předcházející dekádě jako spoluautor rozhlasového pořadu Houpačka. "Lidu obecnému" vešel do povědomí v roce 1989, kdy byl moderátorem masových demonstrací na Václavském náměstí v Praze.
Začínal jako sportovní novinář, záhy přešel k psaní o hudbě, nejprve v Mladém světě. Většinu života ovšem působil jako hudební publicista a kritik ve svobodném povolání. Jednou z nemnoha výjimek bylo spoluzaložení a šéfredaktorování časopisu Rock & Pop v letech 1990–92.
Důležitou složkou Černého působení byla v 60. a 70. letech tvorba antologií ze zahraničních LP desek (mj. Charles Aznavour, Beach Boys, Jacques Brel, Bob Dylan, Four Tops, Simon & Garfunkel ad.), k nimž psal rovněž obsažné texty a tyto umělce tak pomáhal představit českému publiku.
V současné době je hlavní linií Černého činnosti objíždění České republiky s poslechovými pořady, ať už magazínového typu, pro něž se vžila označení Antidiskotéka nebo Rockování, nebo s tematickými profilovými pořady na mnoho témat od Beatles po Radiohead.
Jiří Černý je autorem několika knih (mj. první české monografie o Beatles Poplach kolem Beatles, 1966), produkoval či sestavil řadu alb (mj. legendární Krylův debut Bratříčku, zavírej vrátka, 1969), napsal stovky článků, recenzí, seriálů. A pro většinu profesních následovníků de facto tří generací se jeho práce stala kvalitativní laťkou.
Co pro českou hudební publicistiku a pro vás osobně znamená Jiří Černý?Ondřej Konrád, nar. 1950: Díky umění skvěle stylisticky psát, ponořit se do tématu, vyhmátnout z něho to nejdůležitější a přirozeně to propojit se svou širokou erudicí, je Jiří pro českou hudební publicistiku zásadní a vlivnou postavou. A znamenal mnoho i ve vývoji hudby, pro niž objevil řadu talentů, které by jinak možná úplně zapadly – třeba Petra Nováka. Pro mne představovalo jeho brilantní psaní vždycky motivací, ale i závazek. Vojtěch Lindaur, nar. 1957: Pro československou hudební publicistiku: mentor vkusu, zasvěceného, inteligentního a vtipného psaní, vytříbeného jazyka českého. Pro mne: mentor vkusu, zasvěceného, inteligentního a vtipného psaní, vytříbeného jazyka českého... a kamarád k neselhání. Petr Vizina, nar. 1967: V českém psaní o hudbě se jeho postava tyčí do výšky doslova i přeneseně. Píše eisnerovsky živou, čtivou češtinou, nikdy nepropadl pocitu vlastní důležitosti v tom smyslu, že by články byly víc o něm než o tom, co popisuje. A to přesto, že pro českou kritiku i pro mě důležitý je, mimořádně. Pavel Klusák, nar. 1969: No, velká věc jsou ty Antidiskotéky: setkání živých lidí, ošidný žánr "pouštím, co mám rád", povýšil Jiří Černý na zásadní médium své doby. Máme tu dost větších "hudebních expertů", ale Jiří občas přesně vystihne něco obecného, jak funguje hudba mezi lidmi. Vydobyl tu respekt pro moderní hudební publicistiku: jeho (a Dorůžkovou) zásluhou se s námi dneska vůbec někdo baví. Honza Dědek, nar. 1972: Nejsem pamětníkem legendárních Houpaček, i Krylův Bratříček se ke mně dostal až mnoho let po svém vydání, ale do hudebního světa mě rozhodně uvedla kniha nazvaná Hvězdy tehdejších hitparád. Teprve s odstupem let jsem zjistil, za kolika pořady, deskami a vlastně i úspěchy kapel stojí právě Jiří Černý. I proto jsem svůj první hudební článek odnesl před dvaceti lety právě jemu. Tím, že dnes píšu, je svým způsobem vinen Jiří Černý... Jana Kománková, nar. 1974: O Jiřím jsem samozřejmě věděla dávno předtím, než jsem začala sama psát. I když jsme se pracovně setkali vícekrát, nikdy jsme nebyli na úrovni blízkosti typu "chodit spolu do hospody", takže nemám nějaké speciální zážitky, nicméně k němu samozřejmě cítím respekt. V dnešní době, která hudební publicistice a vůbec osobnostní novinařině moc nepřeje, už se třeba žádný nový Jiří ani neobjeví. Tím spíš vše nejlepší! Michal Bystrov, nar. 1979: Jiřího Černého považuju za jednoho z posledních mohykánů důstojné a poctivé novinařiny. Nikdy se nepovyšuje nad ty, o kterých píše, nikdy nepotřeboval zachraňovat svůj styl laciným vtipem a jízlivostí. Zná toho víc než ostatní, a proto je schopen většího přesahu. Než dělat noviny podle mustru vystajlovaných imbecilů, to bych šel radši pěšky do Vysočan, jak praví Čapek. Jiří Černý je pro mě důkazem, že to jde i jinak. Honza Vedral, nar. 1981: Díky Jiřímu Černému jsem ve svých začátcích ještě na stránkách Rock & Popu zažil první velkou konfrontaci a uvědomil si, že co píšu, může mít nějaký reálný dopad. A myslím, že mu za jeho někdejší Never more dlužím poděkování. |
