Pražský rodák Černý byl jako první nehudebník uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl. V listopadu 1989 se účastnil založení Občanského fóra a v prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi.
Mimo jiné spolupracoval s měsíčníkem Melodie, byl prvním šéfredaktorem časopisu Rock & Pop. Společně s tehdejší manželkou Miroslavou napsal knihy Poplach kolem Beatles, Hvězdy světových mikrofonů nebo Hvězdy tehdejších hitparád. Spolu také uváděli rozhlasový pořad Dvanáct na houpačce, což byla první československá hitparáda.
To on mne na balkon Melantrichu vystrčil, vzpomíná Kubišová na Černého |
I když je vnímán především jako znalec dění na populární scéně, jeho prvním článkem s hudební tematikou byla recenze inscenace Bizetovy opery Carmen ve Smetanově divadle v deníku Večerní Praha v roce 1956.
Od druhé poloviny 60. let spolupracoval s vydavatelstvími Supraphon a Panton. Psal doprovodné texty na české vydání alb Boba Dylana, Jacquesa Brela, kapely Cream, Simona a Garfunkela nebo Beatles. Pro Panton krátce po srpnu 1968 připravil k vydání album písničkáře Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka. S Krylem ho pak pojilo celoživotní, byť podle Černého někdy poněkud komplikované, přátelství.
Jiří Černý na bílém. Kritik bez konzervatoře v pěti dílech |
Vrátka se v té době zavírala i pro samotného Černého: kvůli svým postojům nesměl v 70. a 80. letech do rozhlasu ani televize, živil se jako korektor v tiskárně, učitel v lidové škole umění a přispěvatel hudebních časopisů. Na stránkách Melodie se stal v 70. letech nejčastěji publikujícím autorem.
Po listopadu 1989 stál u zrodu hudebního časopisu Rock & Pop, jehož byl prvním šéfredaktorem. Později po něm tento post převzal Vojtěch Lindaur. Černý byl zastáncem fundovaného, obrazného a přitom věcného psaní o muzice. Zakládal si na alespoň zevrubné orientaci v co nejširším žánrovém spektru. On sám měl slabost pro operu, folk, písničkářky, rock všeho druhu, ale i avantgardu. Mezi jeho velké oblíbence patřili Leonard Cohen, jehož texty si překládal z angličtiny, Bob Dylan, Jack White, U2, Bruce Springsteen, Glen Hansard, Zuzana Navarová, Radůza, Iva Bittová a mnoho dalších.
Kryl si z Gotta dělal legraci, ale vážil si ho, vzpomíná kritik Černý |
Jiří Černý také příležitostně moderoval, například festival Blues v lese, který se kdysi pořádal v Řevnicích u Prahy. V prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi. V lednu 2013 byl dočasně zbaven místa redaktora Českého rozhlasu poté, co se v médiích vmísil do kampaně volby prezidenta. Vzápětí se vrátil a pokračoval v přípravě pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. Po jeho zrušení uváděl Černý až do loňského roku nedělní vysílání pořadu Sedmé nebe. Populární také byly poslechové pořady Ro(c)kování Jiřího Černého.
8. října 2019 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJeho životní osudy mapovala v roce 2006 kniha rozhovorů s ním nazvaná Kritik bez konzervatoře. A o pět let později přiblížil Jiřího Černého sborník s názvem Po stopách Velkého Mokasína, který vydalo u příležitosti jeho 75. narozenin nakladatelství Galén. Gratulacemi, vzpomínkami, úvahami a fotografiemi do něj přispěla řada význačných osobností včetně Václava Havla, Josefa Škvoreckého, Jiřího Suchého a Karla Gotta. Nakladatelství Galén také mimo jiné vydalo šestidílný souhrn Černého hudebně-publicistických článků.
S komentáři Jiřího Černého lze nesouhlasit, pomohou však tříbit postoje |
„Pro československou hudební publicistiku byl mentor vkusu, zasvěceného, inteligentního a vtipného psaní, vytříbeného jazyka českého. Pro mne: mentor vkusu, zasvěceného, inteligentního a vtipného psaní, vytříbeného jazyka českého... a kamarád k neselhání,“ pronesl na jeho adresu Vojtěch Lindaur u příležitosti Černého 75. narozenin.
Takto na jeho osobu nahlížel publicista a hudebník Ondřej Konrád: „ Díky umění skvěle stylisticky psát, ponořit se do tématu, vyhmátnout z něho to nejdůležitější a přirozeně to propojit se svou širokou erudicí, je Jiří pro českou hudební publicistiku zásadní a vlivnou postavou. A znamenal mnoho i ve vývoji hudby, pro niž objevil řadu talentů, které by jinak možná úplně zapadly – třeba Petra Nováka. Pro mne představovalo jeho brilantní psaní vždycky motivací, ale i závazek.“
9. srpna 2019 |
