Do následující ankety jsme oslovili hudební publicisty, kteří s Jiřím Černým nikdy přímo nepracovali v žádné redakci, jsou vesměs o desítky let mladší než on, někteří začali „rozum brát“ dokonce až poté, co se v široké veřejnosti proslavil coby moderátor velkých shromáždění za sametové revoluce v roce 1989. Přesto se na obdivu vůči jeho práci všichni bez výjimky shodnou.
Michal Bystrov (nezávislý publicista a překladatel)
Jiří Černý pro mě představuje garanta korektního vztahu mezi umělcem a novinářem. Umělci si často myslí, že novináři jsou tu od toho, aby jim dělali „pí ár“, a média skoro vždy nějakým způsobem zneužijí toho, že jim umělec dává svoji důvěru. Když ale píše recenzi Jiří Černý, mohou se muzikanti spolehnout, že je bude posuzovat podle jejich práce. Pokud s nimi rozmlouvá, ptá se jich na to, čím žijí – ne, s kým žijí. Vždycky je na jejich straně a nikdy jim nepochlebuje. Nechce se na nich vyřádit, zajímají ho. V době, kdy se cení už jen informace, dbá donkichotsky na formu a estetiku. Jeho psaní má chuť, vůni, vtip a šmrnc. Samozřejmě, že je znalec. Já si však cením jeho stylu. Jako člověk na úrovni také vyznává dost přísnou etiku.
Antonín Kocábek (nezávislý publicista, Radio 1)
Nestor a respektovaná autorita oboru. Publicista z časů, kdy to slovo mělo ještě nějakou váhu, a u kterého jsem mnohokrát zaregistroval úctu i od lidí, jejichž vkus byl zcela odlišný. Jeho články jsem - hlavně v minulých letech - rád čítal, protože obsah v nich vždy převažoval nad pokusy o zábavnost či ventilováním ega, a zároveň v nich nikdy nechyběl názor. Definitivně ve mně zakotvily potřebu být čtenáři „průvodcem“ a „inspirátorem“ toho, co je na reflektovaném zajímavé, a nikoli snahu ostře se vymezovat a hledat chyby. A domnívám se, že právě ten přístup způsoboval a způsobuje zájem hudebních fanoušků o Černého klubové poslechové pořady, které by si dnes většina dnešních publicistů ( a sebe z toho nevyjímám) jen stěží mohla dovolit v takové frekvenci, jednoduše prostě proto, že by na ně nikdo, nebo skoro nikdo, nepřišel.
Jarda Konáš (Headliner, Hudební masakry)
K Jiřímu Černému jsem se dostal ještě jako gymnazista přes jeho sloupky v Lidovkách. Nadchnul mě tehdy gentlemanský, ale přesto věcný a občas přísný projev bez kličkování, který obdivuji dodnes. Jeho poslechovky jsou legendární a jsem velmi zvědav, zda na tuto úctyhodnou osvětu naváže i někdo z mé generace.
Daniel Konrád (Hospodářské noviny)
Když minulý měsíc v pražské Městské knihovně uváděl svůj poslechový pořad, neděkoval divákům, že tráví čas s ním, nýbrž že ho stráví poslechem hudby Ivy Bittové. Taková pokora je pro Jiřího Černého i jeho psaní typická. I když se dnes možná vrátil k psaní o opeře, jímž kdysi začínal, nemění se jeho východisko: „Když se mi něco hodně líbí, usiluji o to, aby se to líbilo i jiným.“ Jiří Černý ví, že cesta k tomu vede skrz přesvědčivý text. Dnes, kdy je po odchodu Lubomíra Dorůžky nejstarším aktivním českým hudebním novinářem, stále excelentně píše, argumentuje a bere v potaz souvislosti. Operní přenosy z newyorské Met v Česku nemají lepšího kritika než Jiřího Černého.
Anna Mašátová (nezávislá publicistka)
Vlastně jsem Jiřího Černého poznala nejdříve po hlase. Právě jeho témbr promlouvající z obrazovky se mi vryl do hlavy, aniž bych bývala věděla, že něco jako hudební žurnalistika existuje. V pozdějších letech jsem hltala vždy skvěle zformulované informace, záviděla přehled, četla s chutí články v novinách, a s ním navždy spjaté slovo „antidiskotéka“ pokládám za spojení geniální.
Michal Pařízek (Full Moon)
Pan Jiří Černý a jeho texty jsou určitě jedním z důvodů, proč jsem vždycky o hudbě rád četl a chtěl o ní psát. Knihu Hvězdy tehdejších hitparád jsem v roce 1989 přečetl snad desetkrát, stále si pamatuji některé jeho texty z tehdejší Melodie nebo z prvních ročníků Rock & Popu. Vždycky mě těšil jeho přesah a hlavně důraz, který je z jeho textů přes veškerou slušnost stále jasně patrný. O jeho vybrané argumentaci a dokonalé práci s jazykem si spousta novinářů může nechat jen zdát. Drží velmi vysokou laťku neuvěřitelně dlouho a pevně doufám, že v tom bude ještě nějakou dobu pokračovat. Jeho entusiasmus a vytrvalost jsou pro mnoho z nás jistou zárukou a hlavně nadějí. Gratuluji a děkuji.
Tomáš S. Polívka (nezávislý publicista)
Cítím úctu a vděk za jeho práci. Vždyť jeho statě a knížky jsem hltal už jako puberťák. Vždy psal zároveň zasvěceně a poutavě, dokázal nadchnout pro předmět svého zájmu. Nedokážu spočítat, kolik muziky pro mě objevil. V dobách komunistické cenzury a nedostatku svobodných informačních kanálů pro mě znamenal... vítaného posla. Zásadního zprostředkovatele. Má-li populární hudba svoji kultovní povahu, jakože má, klidně bych s nadsázkou použil označení „věrozvěst“. Doufám, že ten výraz pana Černého pobaví a připojuji se ke gratulacím.
Milan Tesař (Radio Proglas)
Články Jiřího Černého jsem začal doslova hltat na počátku 90. let, kdy jsem začal hudební scénu vnímat v souvislostech a kdy pro mne první čísla časopisu Rock & pop znamenala opravdu hodně. K článkům starším se teď s chutí vracím v postupně vydávaných svazcích nakladatelství Galén Jiří Černý... na bílém. Nicméně právě v těchto dnech, kdy chystám tisící vydání své rozhlasové hitparády Kolem se toč, si Jiřího Černého připomínám především jako „vynálezce“ Houpačky, formátu, na který jsem se sám před dvaceti lety pokusil navázat. A pokouším se o to dodnes.
Pavel Turek (Respekt)
Učarovala mi jedna z nedávných poslechovek Jiřího Černého, při níž jsem byl svědkem jeho nenásilné až noblesní schopnosti vložit do komentářů mezi skladbami od autorů, jež vesměs osobně znal, vlastní životní zkušenosti a vlastně tak za ty písně ručit sám sebou. Což je heroické i obidvuhodné. Jinak jej samozřejmě chápu jako autora s fenomenální pamětí a velkým kulturním rozhledem, který mu dovoluje, když mluví o hudbě, nemluvit pouze o hudbě. To bylo pro rozvoj zdejší hudební publicistiky naprosto zásadní a inspiruje to dodnes.
Jiří Černý (nar. 25. února 1936 v Praze)Hudební publicista je neodmyslitelně spjat s několika hlavními médii, jimiž prošel. V 60. letech to byl Mladý svět a Československý rozhlas, ve kterém moderoval se svou tehdejší manželkou hitparádu Houpačka. V 70. a 80. letech přispíval zejména do hudebního měsíčníku Melodie, v roce 1990 spoluzakládal časopis Rock & Pop, jehož byl první dva roky šéfredaktorem. Paralelně vždy, a činí tak dodnes, objížděl republiku se svými poslechovými pořady Antidiskotéka. Připravuje rozhlasové pořady, příležitostně spolupracuje s televizí. Je autorem několika knih (mj. první české monografie o Beatles Poplach kolem Beatles, 1966), produkoval či sestavil řadu alb (mj. legendární Krylův debut Bratříčku, zavírej vrátka, 1969). Soubor jeho článků vychází v "sebraných spisech" Jiří Černý... na bílém, které nakladatelství Galén rozvrhlo do pěti svazků. Na trhu jsou zatím první dva, vydané vloni. |
